Ústavní soud
Celkem 99 000+ rozhodnutí
Pokročilé filtry
napiš zkratku (NOZ, ZP) nebo číslo (89/2012)
1 = Sbírka NU (zásadní)
Zobrazeno 51301-51350 z 99 287
III. ÚS 1333/11
III. ÚS 890/11
III. ÚS 1750/13
I. ÚS 1879/13
I. ÚS 3269/12
Pokud odvolací soud založí napadený výrok na zcela novém právním názoru odlišném od názoru prvostupňového soudu, aniž by s tímto názorem seznámil účastníka řízení a umožnil mu tak uplatnit námitky, jedná se o tzv. překvapivé rozhodnutí, které je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zároveň se jedná o rozpor s legitimním očekáváním účastníka řízení, pokud odvolací soud posoudí předmětnou otázku právního nástupnictví poškozeného v trestním řízení odlišně než ustálená judikatura Nejvyššího soudu.
IV. ÚS 2077/13
I. ÚS 288/13
III. ÚS 3811/11
I. ÚS 3939/12
III. ÚS 2121/13
III. ÚS 2015/11
III. ÚS 2733/11
III. ÚS 2267/11
III. ÚS 1288/13
IV. ÚS 4236/12
Neobsahuje-li právní předpis speciální úpravu pro vracení soudního poplatku v řízeních zahájených před jeho účinností, je třeba jej interpretovat tak, že poplatková povinnost podléhá právnímu režimu platnému a účinnému v době podání žaloby, a to v celém jejím rozsahu, tj. nejen placení soudního poplatku, ale také jeho případné vrácení. Nesprávná interpretace přechodných ustanovení zákona č. 218/2011 Sb. ze strany obecných soudů vede k porušení základního práva účastníků řízení na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
III. ÚS 826/13
III. ÚS 2117/11
III. ÚS 3936/11
III. ÚS 2231/13
I. ÚS 4183/12
Orgány činné v trestním řízení postupují v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, pokud provedou prohlídku jiných prostor před zahájením trestního stíhání jako neodkladný a neopakovatelný úkon dle § 160 odst. 4 trestního řádu, ačkoliv byly dány podmínky pro zahájení trestního stíhání (neexistuje tedy věcný důvod pro provedení neodkladného a neopakovatelného úkonu). Návrh a řízení před Ústavním soudem Na návrh stěžovatele Z. K. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 24. 7. 2013 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy příkaz k prohlídce jiných prostor Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 9. 2012 sp. zn. 40 Nt 2/2012 pro rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny. Narativní část Vůči stěžovateli byly zahájeny úkony trestního řízení v rámci přípravného řízení před zahájením trestního stíhání pro podezření z přečinu krádeže dle § 205 trestního zákoníku za neoprávněný odběr elektrické energie. Stěžovatel napadl příkaz soudu k prohlídce jiných prostor podle § 83a trestního řádu a postup policie při provádění prohlídky. Namítal, že nedošlo k jednoznačnému určení pozemků dotčených prohlídkou, prohlídka nebyla odůvodněna jako neodkladný a neopakovatelný úkon a k jejímu provedení nebyly faktické důvody. Nesouhlasil s tím, že příkaz opravňoval policii k provedení výkopových a jiných zemních či stavebních prací a že zaměstnanci společnosti ČEZ byli přítomni při prohlídce. Odůvodnění nálezu Ústavního soudu Ústavní soud opakovaně uvedl, že obecný soud musí před vydáním příkazu k prohlídce zkoumat, zda jsou v konkrétní věci splněny zákonné podmínky, a své rozhodovací důvody musí v odůvodnění dostatečně a zřetelně vyložit (nálezy sp. zn. I. ÚS 515/12 a I. ÚS 515/12). Absence podrobného zdůvodnění nicméně sama o sobě nezpůsobuje automaticky důkazní neúčinnost takového úkonu, jestliže při následné kontrole a zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost úkonu byly splněny (usnesení sp. zn. II. ÚS 577/04, III. ÚS 231/05, I. ÚS 1813/07 či I. ÚS 2816/10). V projednávané věci Ústavní soud shledal jako relevantní námitku týkající se naprosté absence odůvodnění nařízení prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu. Dále zkoumal, zda nedostatek odůvodnění představuje pochybení ústavněprávní intenzity. Vzhledem k tomu, že neodkladným úkonem je dle § 160 odst. 4 trestního řádu takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, musí se jednat o situaci, kdy řízení ani zahájeno být nemohlo. V projednávané věci přitom orgány činné v trestním řízení od samého počátku považovaly stěžovatele za podezřelého ze spáchání daného činu. Ze spisového materiálu je zřejmé, že byly dány podmínky pro zahájení trestního stíhání, k němuž měly orgány činné v trestním řízení i rozsáhlý časový prostor. Za této situace již nelze považovat absenci odůvodnění za pouhé formální pochybení, nýbrž za případ, kdy pro provedení úkonu jako neodkladného či neopakovatelného chyběly věcné důvody. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti z části vyhověl pro rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny a z části ji odmítl jako nepřípustnou (ve vztahu k námitkám stěžovatele proti postupu policie v souvislosti s prováděním prohlídky). . Soudcem zpravodajem v dané věci byla Ivana Janů. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.
I. ÚS 4457/12
Ačkoliv znaleckému posudku přísluší významné místo v rámci dokazování v trestním řízení, ze stěžejních zásad dokazování v trestním procesu vyplývá požadavek kritického hodnocení všech důkazů včetně znaleckého posudku. Vyvstanou-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, je orgán činný v trestním řízení povinen pokusit se odstranit vzniklé pochybnosti obstaráním dalších důkazů v souladu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod. V případě závažných skutkových rozporů a pochybností, které se nepodaří odstranit, musí soud postupovat podle pravidla in dubio pro reo a rozhodnout ve prospěch obviněného.
III. ÚS 824/13
IV. ÚS 1793/13
I. ÚS 3372/11
I. ÚS 1996/12
Přiznáním invalidního důchodu a příspěvku na péči (resp. dalších dávek) automaticky nezaniká vyživovací povinnost rodičů k dítěti, které není schopno se samo živit. Pokud obecné soudy v konkrétním soudním řízení dostatečně nezohlední individuální a konkrétní podmínky na straně dítěte a rodičů, aby posoudily, zda vyživovací povinnost zanikla vzhledem ke skutečným poměrům, jedná se o formalistický závěr, který je v rozporu s čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
I. ÚS 3344/12
Pokud obecné soudy při svém rozhodování v konkrétní věci o náhradě nákladů řízení při zastupování orgánů státu nebo jiných specifických subjektů advokátem nevezmou v úvahu judikaturu Ústavního soudu vztahující se k téže problematice, postupují v rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR o závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu ČR.
IV. ÚS 2755/12
IV. ÚS 4080/12
V případě, že státní zástupce podal stížnost proti usnesení o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného obhájce, plyne povinnost doručit tuto stížnost ustanovenému obhájci přímo z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného obhájce se totiž bezprostředně dotýká jeho legitimního očekávání a je tedy způsobilé je omezit, případně dokonce neústavně porušit.
IV. ÚS 1865/13
IV. ÚS 2853/12
Při aplikaci rehabilitačních právních předpisů je třeba především přihlížet k jejich účelu, jímž je náprava křivd způsobených komunistickým režimem. Pokud tedy obecné soudy neaplikovaly teleologický výklad a neodůvodněně nerespektovaly zavedenou judikaturní praxi, dle níž není podání návrhu na vyslovení účasti na soudní rehabilitaci časově omezeno, porušily ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Zároveň nelze, aby při rozhodování o soudních rehabilitacích obecné soudy pouze formálně převzaly právní kvalifikaci orgánů činných v trestním řízení, nýbrž jsou povinny zkoumat, zda nebyla reálně naplněna skutková podstata některého z politických trestných činů.
I. ÚS 2007/13
IV. ÚS 4571/12
I. ÚS 4906/12
IV. ÚS 2069/13
IV. ÚS 2001/13
IV. ÚS 1813/13
Pl. ÚS 13/12
K zásadám pro odvozenou normotvorbu exekutivy patří i zákaz zásahu do věcí vyhrazených zákonu. Jelikož je zákonu vyhrazeno i vymezení skutkové podstaty trestného činu, není možné, aby byla skutková podstata fakticky doplňována podzákonným předpisem. Takový postup je v rozporu se zásadou nullum crimen sine lege zakotvenou v čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
III. ÚS 1101/11
IV. ÚS 4114/12
III. ÚS 945/13
I. ÚS 4234/12
IV. ÚS 1727/13
IV. ÚS 1583/13
IV. ÚS 1953/13
III. ÚS 1556/13
Pl. ÚS 9/12
IV. ÚS 1861/13
III. ÚS 1385/13
IV. ÚS 1805/13
III. ÚS 1486/13