Ústavní soud

II. ÚS 2524/10

Ve věci tzv. slovenských důchodů jde o nalezení spravedlivé rovnováhy mezi rozdělením nákladů na důchodové systémy obou následnických států bývalé československé federace a právy osob účastnících se systému důchodového zabezpečení, zejména těch, které po celou dobu svého produktivního života byly občany jednoho ze států federace, území tohoto státu nikdy neopustily, a přesto na základě kritérií zvolených v předmětných smlouvách měly pobírat a pobírají důchod z druhého státu bývalé federace. S ohledem na to je třeba při výkladu čl. 20 odst. 1 Smlouvy ve spojení s čl. 15 odst. 1 Správního ujednání přihlížet k jejich účelu, jímž bylo spravedlivé rozložení nákladů na důchodové systémy v obou částech federace, a nelze proto aprobovat výklad, podle něhož by se příslušnost k přiznání a vyplácení důchodu řídila pouze místem sídla ústředí někdejších federálních podniků. Současně platí, že tzv. dorovnávací či vyrovnávací příspěvek konstruovaný judikaturou Ústavního soudu se nedotýká případů, kdy úhrn dílčích důchodů přiznaných českou a slovenskou stranou je vyšší, než by činila výše důchodu přiznaná výlučně podle českých právních předpisů, resp. případů, kdy je splněna podmínka, aby občan ČR pobíral důchod ve výši, jaké by bylo dosaženo v případě výpočtu důchodu pouze podle českých předpisů.

II. ÚS 2351/12

II. ÚS 2263/12

II. ÚS 2251/12

IV. ÚS 301/12

II. ÚS 779/12

I. ÚS 3220/12

II. ÚS 1529/08

Z povahy nerozlučného společenství ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že úkony jednoho ze společníků prospívají ostatním a současně všechny společníky zavazují. Podá-li některý ze společníků např. odvolání, je takový procesní úkon účinný i vůči těm společníkům, kteří byli nečinní, a proto soud v odvolacím řízení musí postupovat stejně, jako by odvolání podali všichni. V případě neúspěchu v odvolacím řízení se tato skutečnost musí logicky promítnout i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

I. ÚS 3195/12

II. ÚS 2083/10

II. ÚS 3164/12

II. ÚS 644/12

II. ÚS 1835/12

Odvolací soud, který rozhodne o střídavé výchově, aniž by zkoumal její dopady na osobnosti nezletilých dětí, zvláště pokud se jedná o atypickou situaci střídavé výchovy v půlročním cyklu s pobytem na jiném kontinentu, a který navíc zatíží své rozhodnutí vadou spočívající v absenci skutkových zjištění odůvodňujících změnu rozsudku soudu prvního stupně, postupuje v rozporu s čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 3/10

V rozporu s principem důvěry občana v právo, který je součástí komplexu formujícího principy materiálního právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, je výklad, který zbavuje jednotlivce oprávněného nároku (náhrady za nemajetkovou újmu) toliko na základě nevyjasněné koncepce (ne)promlčitelnosti tohoto práva v judikatuře obecných soudů. Za účelem dodržení tohoto principu je nutno posuzovat v těchto případech námitky promlčení nároku vždy individuálně a s ohledem na § 3 odst. 1 občanského zákoníku.

II. ÚS 670/12

Při rozhodování v rámci extradičního řízení jsou obecné soudy povinny vypořádat se všemi relevantní skutečnostmi, zejména pak s existencí důvodných obav, že vydávané osobě hrozí v příslušném státě porušování základních procesních práv, jakož i nebezpečí mučení, krutého a nelidského zacházení či trestání. V opačném případě obecné soudy porušují základní práva vydávané osoby, která jsou chráněna čl. 7 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svoboda a čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

IV. ÚS 3177/12

II. ÚS 3285/12

II. ÚS 1528/12

Za odepření práva na přístup k soudu, resp. spravedlnosti ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je nutno označit postup obecného soudu, který ignoruje faxové podání účastníka učiněné v souladu s § 59 trestního řádu a zabrání tak věcnému projednání jeho věci; přitom trestní řád nepožaduje doplnění telefaxového podání písemnou formou, jako je tomu v případě § 42 občanského soudního řádu.

II. ÚS 1848/12

IV. ÚS 1206/12

II. ÚS 2032/12

I. ÚS 2344/12

II. ÚS 2651/12

II. ÚS 1225/12

IV. ÚS 710/12

IV. ÚS 2578/12

IV. ÚS 1409/12

II. ÚS 2764/12

IV. ÚS 2443/11

I. ÚS 2165/11

IV. ÚS 771/11

IV. ÚS 3205/12

IV. ÚS 2065/12

IV. ÚS 2965/12

IV. ÚS 2452/12

IV. ÚS 1802/12

IV. ÚS 2372/11

Právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžaduje, aby obecné soudy v odůvodnění rozhodnutí objasnily důvody a myšlenkové konstrukce, ze kterých při svém rozhodování vycházely. To platí i pro rozhodnutí insolvenčního soudu o námitkách věřitele proti popření jeho pohledávky insolvenčním správcem, neboť nedostatečné odůvodnění rozhodnutí může v důsledku vést k podstatnému a závažnému omezení vlivu (hlasovacích práv) věřitele v insolvenčním řízení.

IV. ÚS 3153/12

IV. ÚS 1300/12

IV. ÚS 3203/12

IV. ÚS 3291/12

IV. ÚS 3278/12

IV. ÚS 3091/12

IV. ÚS 2353/12

IV. ÚS 2737/11

IV. ÚS 3214/12

IV. ÚS 3582/11

IV. ÚS 1517/12

IV. ÚS 3155/12

IV. ÚS 685/12