Ústavní soud

IV. ÚS 3309/07

K tomu, aby rozhodování soudu nebylo zatíženo projevem libovůle, je nezbytné, aby obecný soud každý důkaz, který byl v řízení před ním proveden - za předpokladu, že se vztahuje k relevantnímu tvrzení účastníka - učinil předmětem svých úvah a hodnocení. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu s kautelami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, zejména s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.

IV. ÚS 758/11

II. ÚS 908/11

IV. ÚS 865/11

IV. ÚS 950/11

III. ÚS 765/11

IV. ÚS 291/11

IV. ÚS 668/11

I. ÚS 212/11

IV. ÚS 308/11

III. ÚS 634/11

IV. ÚS 11/11

II. ÚS 1007/11

I. ÚS 1011/11

III. ÚS 877/11

I. ÚS 550/11

Pl. ÚS 53/10

Vyhlášení stavu legislativní nouze a projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání lze akceptovat jen jako výjimku z pravidla, a to za předpokladu zvlášť závažných důvodů, kdy zájem na bezprostředním přijetí zákona v kontextu konkrétních okolností převáží nad obecnými požadavky ústavního pořádku na zákonodárný proces. Poskytuje-li stát příspěvek, jehož stanovení je pouhým beneficiem ze strany zákonodárce, aniž by s ním současně bylo spojeno naplňování určitého základního práva či svobody, nemohou jeho příjemci spoléhat na to, že do budoucna nedojde k přehodnocení jeho výše. Vznikl-li již určitému subjektu nárok na konkrétní plnění státu, nelze do tohoto nároku svévolně zasahovat, bez ohledu na to, zda tak zákonodárce učiní přímo nebo dodatečným stanovením daňové povinnosti, jež se od přímého snížení liší pouze svým označením.

IV. ÚS 3355/10

II. ÚS 3498/10

IV. ÚS 2656/08

Po vydání nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1611/07 (prekluzivní lhůta „3+0“ pro vyměření daně dle § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), který nalezl svůj odraz též v legislativní činnosti Parlamentu ČR, se počala formovat nová správní a judikaturní praxe. Z důvodu stability a právní jistoty je třeba aplikovat nastavený způsob výpočtu prekluzivní lhůty i na řízení dle původního daňového řádu, neboť od 1. 1. 2011 platí pro výpočet prekluzivní lhůty nová právní úprava (viz zákon č. 280/2009 Sb.).

IV. ÚS 2605/07

Po vydání nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1611/07 (prekluzivní lhůta „3+0“ pro vyměření daně dle § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), který nalezl svůj odraz též v legislativní činnosti Parlamentu ČR, se počala formovat nová správní a judikaturní praxe. Z důvodu stability a právní jistoty je třeba aplikovat nastavený způsob výpočtu prekluzivní lhůty i na řízení dle původního daňového řádu, neboť od 1. 1. 2011 platí pro výpočet prekluzivní lhůty nová právní úprava (viz zákon č. 280/2009 Sb.).

IV. ÚS 851/11

II. ÚS 1103/11

I. ÚS 1047/11

III. ÚS 653/11

I. ÚS 955/11

III. ÚS 831/11

III. ÚS 3463/10

III. ÚS 763/11

I. ÚS 675/11

III. ÚS 2363/09

II. ÚS 3736/10

III. ÚS 273/11

III. ÚS 554/11

III. ÚS 3674/10

III. ÚS 875/11

III. ÚS 213/10

III. ÚS 3448/10

Závěr soudu o tom, zda tu jsou či nejsou "důvody hodné zvláštního zřetele" ve smyslu § 150 o. s. ř., musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci a soud je povinen pečlivě posoudit všechna rozhodná hlediska dané věci. Těmito hledisky jsou jak majetkové, sociální a osobní poměry neúspěšného účastníka řízení a jejich poměření s poměry účastníka úspěšného, tak i tzv. okolnosti případu, tj. ty, jež identifikují uplatněný nárok, zejména z pohledu jeho skutkové i právní složitosti, dále též procesní chování stran, důvody neúspěchu, případně i konkrétní okolnosti další.

I. ÚS 109/11

Rozhodnutí dle § 262 trestního řádu (rozhodnutí odvolacího soudu, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu) je rozhodnutím zcela výjimečným, které lze odůvodnit jen zcela zásadními důvody; pouhé porušení zásad volného hodnocení důkazů je v tomto smyslu nedostatečné. Opačný postup vede k porušení základního práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 26/11

II. ÚS 3315/10

III. ÚS 834/11

III. ÚS 707/11

III. ÚS 931/11

II. ÚS 1042/10

II. ÚS 107/11

III. ÚS 3604/10

III. ÚS 3629/10

II. ÚS 3483/10

III. ÚS 2959/10

Za nové skutečnosti, ospravedlňující povolení obnovy trestního řízení, nelze považovat ty, které byly soudu již dříve známy, ovšem soud je nepokládal za důležité pro své rozhodnutí, neboť měl za to, že určitá okolnost byla prokázána jinak. Návrh a řízení před Ústavním soudem Nálezem ze dne 14. 4. 2011 zamítl III. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy návrh stěžovatelky Ch. B. na zrušení usnesení Okresního soudu v Benešově č. j. 3 T 30/2008-192 ze dne 3. 5. 2010 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 9 To 292/2010-206 ze dne 16. 6. 2010.