Ústavní soud

III. ÚS 215/11

III. ÚS 3013/10

III. ÚS 3491/10

I. ÚS 3208/10

III. ÚS 228/11

III. ÚS 242/11

III. ÚS 366/11

IV. ÚS 157/11

I. ÚS 125/11

I. ÚS 1583/10

IV. ÚS 393/11

II. ÚS 288/11

II. ÚS 3353/10

I. ÚS 375/11

II. ÚS 176/11

I. ÚS 3530/10

II. ÚS 3644/10

II. ÚS 65/11

I. ÚS 2858/10

I. ÚS 3586/10

IV. ÚS 3704/10

II. ÚS 285/11

I. ÚS 2362/09

I. ÚS 1368/09

III. ÚS 3394/10

I. ÚS 2410/10

III. ÚS 3726/10

IV. ÚS 2151/10

II. ÚS 160/11

I. ÚS 181/11

IV. ÚS 3553/10

II. ÚS 3098/10

II. ÚS 44/08

I. ÚS 3737/10

II. ÚS 2994/10

III. ÚS 6/11

II. ÚS 2616/10

II. ÚS 2706/10

II. ÚS 2840/10

II. ÚS 2765/10

III. ÚS 3560/10

II. ÚS 2790/10

III. ÚS 130/11

III. ÚS 2523/10

Poučí-li orgány činné v trestním řízení poškozeného chybně o potřebě jeho souhlasu s trestním stíháním obviněného a použijí-li výpověď poškozeného, vyslechnutého v přípravném řízení jako svědka, jako podklad pro usvědčení obviněného, poruší tím principy spravedlivého procesu. U trestného činu tzv. domácího násilí jsou orgány činné v trestním řízení povinny náležitě zkoumat společenskou nebezpečnost předmětného jednání, a to zejména ve vazbě na osobní vztahy mezi pachatelem tohoto trestného činu a jeho obětí. Vyplývá-li z průběhu trestního řízení, že tzv. domácí násilí ustalo, došlo k usmíření pachatele a oběti a oběť má opravdový zájem na zastavení trestního stíhání, je třeba aplikovat subsidiaritu trestní represe a upřednostnit zájem oběti před zájmem státu na potrestání pachatele trestného činu.

III. ÚS 49/11

II. ÚS 2553/10

III. ÚS 3477/10

III. ÚS 218/11

III. ÚS 3405/10

III. ÚS 3421/10