Ústavní soud

IV. ÚS 2041/10

II. ÚS 2052/10

II. ÚS 1578/10

II. ÚS 1462/10

II. ÚS 1459/10

IV. ÚS 1856/10

II. ÚS 3387/09

IV. ÚS 1645/10

II. ÚS 1453/10

IV. ÚS 1662/10

II. ÚS 472/10

II. ÚS 161/10

II. ÚS 174/10

IV. ÚS 1240/10

Pl. ÚS 19/09

Právní úprava nahrazující dispoziční oprávnění účastníka řízení (zpětvzetí návrhu) právní fikcí je v rozporu s právem na spravedlivý proces garantovaným čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s principem autonomie vůle dle čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy.

IV. ÚS 1609/10

II. ÚS 1964/10

IV. ÚS 1847/10

IV. ÚS 1932/10

IV. ÚS 2029/10

IV. ÚS 1550/10

III. ÚS 1600/10

II. ÚS 2027/10

IV. ÚS 1985/10

II. ÚS 1615/09

II. ÚS 762/10

Při rozhodování o nákladech řízení musí soud přihlížet ke všem poměrům účastníků řízení a zohlednit možný dopad rozhodnutí o nákladech řízení na obě strany. Rozhodnutí o nákladech řízení musí korespondovat s celkovým průběhem řízení a musí z něj být patrné, jaké úvahy soud k uložení nákladů vedly.

III. ÚS 1613/10

II. ÚS 1137/10

II. ÚS 1574/10

II. ÚS 3380/09

IV. ÚS 1367/10

III. ÚS 2492/09

Pokud obecný soud nevzal při stanovení odměny exekutora v úvahu skutečnost, že stěžovatel, byť až po nařízení exekuce, avšak stále ještě před jejím vynuceným provedením, vymáhanou částku v plné výši bez přímé účasti exekutora dobrovolně oprávněnému uhradil, znamená to, že nedostál svým procesním povinnostem při přezkoumávání zákonnosti postupu exekutora, a to s ohledem na čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; zároveň soud postupoval v rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR, neboť nevzal v úvahu závaznou judikaturu Ústavního soudu týkající se aplikace § 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb.

III. ÚS 1720/10

II. ÚS 1762/10

III. ÚS 47/10

III. ÚS 1732/10

II. ÚS 1953/10

III. ÚS 885/10

II. ÚS 2787/09

II. ÚS 2009/10

IV. ÚS 1409/10

IV. ÚS 1124/09

III. ÚS 844/10

Rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení má potenciál zasáhnout do sféry práva stěžovatele na efektivní soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod také v případě, že je projevem libovůle; v konkrétním případě potom takovou libovůli představuje situace, kdy soud stěžovatelům nepřiznal náklady řízení s odůvodněním, že jim nevznikly, ačkoliv skutkové důkazy ve spisu svědčí o opačném závěru.

II. ÚS 1126/10

IV. ÚS 558/09

II. ÚS 1238/10

II. ÚS 787/10

IV. ÚS 274/10

II. ÚS 3334/09

II. ÚS 1505/10