Ústavní soud

II. ÚS 445/10

III. ÚS 1000/10

Pl. ÚS 7/09

Kolizi práva na obhajobu a zájmu státu na ochraně utajovaných informací, do které vstupuje ústavněprávní povinnost České republiky dodržovat závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva, je třeba posuzovat jednak na základě aplikace principu proporcionality a jednak na základě principu priority ústavně konformního výkladu před derogací. Ustanovení § 58 odst. 6 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti je proto třeba aplikovat tak, aby byly respektovány principy spravedlivého procesu a presumpce neviny, jakož i mezinárodní závazky České republiky.

II. ÚS 1127/10

III. ÚS 1092/10

IV. ÚS 1148/10

II. ÚS 767/10

Pl. ÚS 16/10

I. ÚS 154/10

IV. ÚS 1476/07

IV. ÚS 1175/10

Pl. ÚS 7/10

II. ÚS 1166/10

II. ÚS 346/10

I. ÚS 2864/09

Pokud obecné soudy postupují v hranicích vymezených zásadou volného hodnocení důkazů a jestliže nelze mezi vyslovenými skutkovými závěry a provedenými důkazy konstatovat extrémní rozpor, nepodloženost závěrů provedenými důkazy, popřípadě libovůli obecných soudů, nelze hovořit o porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a povinností

I. ÚS 1213/10

II. ÚS 774/10

III. ÚS 536/10

I. ÚS 963/10

IV. ÚS 503/06

Přehodnocení interpretace právních předpisů ze strany správních orgánů nebo soudů za situace, kdy nedojde k jejich změně, není vyloučeno, představuje však závažný zásah do právní jistoty, který je nutno posuzovat z hlediska individuální situace a může nastat jen ze závažných a principiálních důvodů směřujících k dosažení určité právem chráněné hodnoty. Nedodržení těchto předpokladů představuje projev svévole a je v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (Listiny) a s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR.

I. ÚS 757/10

II. ÚS 1054/10

II. ÚS 395/10

II. ÚS 3288/09

Právo na spravedlivý proces v sobě zahrnuje mj. povinnost soudů odůvodnit svá rozhodnutí, a tím vyloučit libovůli v jejich rozhodování. Pokud z odůvodnění nevyplývá, jaké skutečnosti má soud za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil, které předpisy aplikoval a proč považuje argumentaci uvedenou v odvolání za nedůvodnou, posuzované rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné a právní závěry soudu jsou v rozporu s tímto základním právem.

III. ÚS 3328/09

Pokud se v napadeném rozhodnutí obecný soud vůbec nevypořádá s námitkou stěžovatele vznesenou v průběhu řízení, konkrétně v projednávané věci s otázkou přiměřené odměny exekutora v případě dobrovolného splnění povinnosti povinným, poruší ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 2943/09

II. ÚS 871/10

III. ÚS 956/10

III. ÚS 1341/08

Uplyne-li prekluzivní lhůta uvedená v § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, aniž v ní byla daň pravomocně vyměřena či doměřena, zaniká tím právo státu daň vyměřit či doměřit. K zániku tohoto práva se přihlíží z úřední povinnosti nejen v daňovém řízení, ale též v rámci soudního přezkumu rozhodnutí v řízení před správními soudy. Pokud se soud odmítne zabývat námitkou prekluze práva vyměřit nebo doměřit daň, poruší právo stěžovatele na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 227/10

II. ÚS 2596/09

III. ÚS 1111/10

II. ÚS 3235/09

III. ÚS 985/10

II. ÚS 1003/10

III. ÚS 648/10

III. ÚS 450/10

I. ÚS 113/10

III. ÚS 758/10

II. ÚS 412/10

III. ÚS 872/10

III. ÚS 634/10

I. ÚS 168/10

III. ÚS 786/10

III. ÚS 1024/10

III. ÚS 707/09

III. ÚS 1027/10

II. ÚS 930/10

II. ÚS 1154/10

II. ÚS 906/10