Ústavní soud

IV. ÚS 1418/24

II. ÚS 502/24

Pokud dovolací soud odmítne dovolání pro nepřípustnost podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, aniž by byl důvod nepřípustnosti naplněn, poruší tím ústavně zaručené základní právo dovolatele na soudní ochranu a přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 795/24

IV. ÚS 3318/23

II. ÚS 1078/24

IV. ÚS 495/24

IV. ÚS 774/24

IV. ÚS 667/24

II. ÚS 1000/24

II. ÚS 1133/24

IV. ÚS 467/24

II. ÚS 2754/23

IV. ÚS 3398/23

IV. ÚS 1292/24

III. ÚS 1187/24

I. ÚS 917/24

IV. ÚS 632/24

IV. ÚS 405/24

Pokud odkáže trestní soud poškozeného s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, byť ke stanovení výše náhrady škody není třeba provádět další dokazování, jež by podstatně protáhlo trestní řízení (§ 229 odst. 1 trestního řádu), poruší jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 1276/24

IV. ÚS 1439/24

IV. ÚS 2378/23

IV. ÚS 1333/24

IV. ÚS 1093/24

I. ÚS 1325/24

II. ÚS 1470/24

II. ÚS 1299/24

III. ÚS 1487/24

I. ÚS 1430/24

II. ÚS 1065/24

II. ÚS 909/24

III. ÚS 1005/24

III. ÚS 1032/24

II. ÚS 1386/24

II. ÚS 2099/23

Skutečnost, že se oběť trestné činnosti bude u trestního soudu domáhat též přiznání nemajetkové újmy, nemůže znamenat, že bude s tímto svým nárokem "automaticky" odkázána na řízení občanskoprávní. Pokud trestní řád ukládá trestním soudům rozhodovat podle § 228 odst. 1 trestního řádu nejen o majetkové škodě, ale také o nemajetkové újmě či vydání bezdůvodného obohacení, trestní soudy musí provést takový rozsah dokazování, který jim umožní tuto svoji pravomoc naplnit. Trestní soudy by měly při odkazování poškozených na řízení občanskoprávní mimo jiné zvážit, do jaké míry bude v rámci civilního řízení naplněn účel ochrany obětí trestných činů.

II. ÚS 1272/24

III. ÚS 401/24

IV. ÚS 1320/24

II. ÚS 1397/24

III. ÚS 3024/23

Při rozhodování o žádosti o podmíněné propuštění nemohou obecné soudy své posouzení založit pouze na trestní minulosti odsouzeného. Musí vzít v potaz aktuální poznatky ohledně osobnosti odsouzeného, stav jeho nápravy a také prostředí, v němž by se ocitl po případném podmíněném propuštění. Pokud tak neučiní, postupují v rozporu s právem na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 3148/23

III. ÚS 1202/24

III. ÚS 1352/24

IV. ÚS 1390/24

II. ÚS 3277/23

II. ÚS 1144/24

II. ÚS 527/23

V situacích potenciálně závažných tvrzení oběti sexuálního jednání bez souhlasu, která však nejsou zcela srozumitelná nebo konkrétní, je žádoucím postupem, že vyslýchající poskytne prostřednictvím nenávodných otázek či výzev vypovídající osobě možnost upřesnit své tvrzení tak, aby si mohl udělat o popisovaném skutkovém ději jasnou představu v částech relevantních pro trestní řízení. Teprve z ní je možné tvrzení oběti právně posoudit a zvolit další procesní postup. Trpí-li popis posuzovaného jednání deficitem neurčitosti v takové míře, že nedává možnost učinit si o průběhu popisovaného jednání (zde konkrétně pohlavního styku) jasnou představu, dojde k porušení práva oběti na účinné vyšetřování podle čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 3417/23

IV. ÚS 1255/24

I. ÚS 1442/24

IV. ÚS 1304/24