Ústavní soud

IV. ÚS 252/10

III. ÚS 520/10

III. ÚS 776/10

III. ÚS 480/10

III. ÚS 1821/09

III. ÚS 870/09

V situaci, kdy zákonodárce nepřijal v rozporu s ústavním pořádkem právní úpravu umožňující jednostranné zvyšování nájemného, jsou obecné soudy povinny posoudit, zda v dané konkrétní věci došlo v důsledku stanoveného regulovaného nájemného k nucenému omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i zda byly splněny podmínky pro vznik práva na náhradu za takové omezení. Obecné soudy nesmí apriorně zamítat žaloby pronajímatelů na náhradu vůči státu, jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy (viz nález ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05), nýbrž musejí uplatněný nárok posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny. V tomto smyslu jsou povinny poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nedodržení tohoto postupu představuje porušení základního práva žalobce na ochranu majetku a na soudní ochranu ve smyslu čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. ÚS 804/10

III. ÚS 155/10

III. ÚS 761/10

III. ÚS 466/10

III. ÚS 551/10

III. ÚS 926/10

III. ÚS 328/10

IV. ÚS 2957/09

IV. ÚS 3326/09

IV. ÚS 530/10

IV. ÚS 2990/09

IV. ÚS 615/10

I. ÚS 2750/09

I. ÚS 81/10

III. ÚS 1733/09

III. ÚS 437/10

I. ÚS 2640/09

III. ÚS 325/10

III. ÚS 1874/09

III. ÚS 508/10

I. ÚS 3383/09

Ústavně konformní interpretace ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), ve znění novely zákona č. 347/2007 Sb. účinné od 1. ledna 2008, vyžaduje, aby obecné soudy v případě, že exekuční řízení bylo zahájeno před datem účinnosti uvedené novely, postupovaly při rozhodování o náhradě nákladů exekuce podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007; opačný postup soudů je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 707/10

II. ÚS 777/10

IV. ÚS 3069/09

IV. ÚS 852/10

I. ÚS 2095/09

II. ÚS 833/10

II. ÚS 471/09

II. ÚS 874/10

I. ÚS 2754/09

I. ÚS 918/10

I. ÚS 305/10

IV. ÚS 754/10

IV. ÚS 1093/07

II. ÚS 3137/09

Vlastnické právo není pouze ochranou před zásahy ze strany veřejné moci, nýbrž zakotvuje i nárok na určité pozitivní plnění (zejména ochranu) ze strany státu. Požadavek zákonodárce vyjádřený v ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., že ze žaloby musí být patrno, čeho se žalobce domáhá, nedává základ pro přísně formalistické pojetí petitu žaloby. Návrh a řízení před Ústavním soudem Na návrh stěžovatelky MUDr. M. B. zrušil II. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 61 Co 19/2008, 61 Co 20/2008-697 ze dne 6. 2. 2008 ve výroku č. III. o náhradě nákladů řízení pro rozpor s čl. 36 odst.1 a čl. 11 odst. 1 Listiny. V části směřující proti výrokům I. a II. napadeného rozhodnutí, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 2819/2008-770 ze dne 15. 9. 2009 a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město č. j. 28 C 343/2000-639 ze dne 29. 10. 2009 ve spojení s opravným usnesením č. j. 28 C 343/2006-656 ze dne 29. 11. 2007 byla ústavní stížnost zamítnuta.

I. ÚS 434/10

II. ÚS 3015/09

Ustanovení § 150 o. s. ř. neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami. Moderační oprávnění slouží k řešení situace, v níž se soudu jeví jako nespravedlivé, aby ten, kdo jinak důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil.

II. ÚS 2623/09

Při hodnocení schopnosti zletilého dítěte samostatně se živit je namístě preferovat zájem na zvýšení jeho další studijní kvalifikace, pokud je dosahována rozvinutím (nikoliv pouze opakováním) dosavadního typu studia. Takovým příkladem může být i studium konzervatoře po ukončení středoškolského vzdělání.

I. ÚS 2022/09

I. ÚS 22/10

K porušení základního práva garantovaného v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (právo na bezplatnou obhajobu) dochází také tehdy, pokud obecný soud postupuje libovolně při posuzování tohoto nároku, tj. aniž by obviněného vyzval k doplnění dokladů k prokázání jeho nemajetnosti. V této souvislosti je pak povinností soudů, aby posuzovaly jedinečnost každého případu mimo jiné i pod zorným úhlem práva na soukromí (čl. 8 odst. 1 Úmluvy), přičemž Ústavní soud nesdílí restriktivní pojetí tzv. oprávněných (nutných) výdajů, jež jsou měřítkem při rozhodování o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Návrh a řízení před Ústavním soudem Na návrh stěžovatelky H. R. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 7. dubna 2010 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2009 č. j. 3 To 105/2009-1861, neboť jím byla porušena základní práva stěžovatelky garantovaná čl. 6 odst. 3 písm. c) a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

I. ÚS 334/10

I. ÚS 3088/09

II. ÚS 221/10

IV. ÚS 400/10