Ústavní soud

III. ÚS 170/10

IV. ÚS 3113/09

II. ÚS 17/10

II. ÚS 3207/09

II. ÚS 102/10

II. ÚS 105/10

I. ÚS 123/10

III. ÚS 86/10

I. ÚS 85/10

I. ÚS 2277/09

I. ÚS 1647/09

III. ÚS 1505/09

III. ÚS 33/10

III. ÚS 3119/09

I. ÚS 2592/09

IV. ÚS 2887/09

III. ÚS 2536/09

IV. ÚS 3196/09

I. ÚS 2377/09

III. ÚS 142/10

III. ÚS 3203/09

III. ÚS 30/10

III. ÚS 3388/09

III. ÚS 1803/09

I. ÚS 3005/09

IV. ÚS 150/10

II. ÚS 2806/08

Odposlouchávání telefonních rozhovorů veřejnou mocí (stejně jako jiné tajné sledování) představuje vážné omezení základních práv. Z ústavního pořádku plyne, že k omezení osobní integrity a soukromí může ze strany veřejné moci dojít jen zcela výjimečně a jen je-li to nezbytné a účelu sledovaného veřejným zájmem nelze dosáhnout jinak. Pokud obecný soud rozhodne o vině především na základě operativně pátracího prostředku citelně zasahujícího do soukromí osoby, aniž by byl efektivně přezkoumán návrh na pořízení takového důkazu a aniž by byly zaznamenány ve spise všechny relevantní skutečnosti odůvodňující jeho povolení, porušuje ústavně garantovaná práva a svobody.

III. ÚS 3317/09

III. ÚS 1529/09

III. ÚS 3345/09

I. ÚS 2949/09

I. ÚS 2696/09

IV. ÚS 52/10

III. ÚS 3192/09

I. ÚS 1674/09

I. ÚS 1618/09

II. ÚS 3110/09

II. ÚS 3002/09

I. ÚS 57/10

I. ÚS 2516/09

I. ÚS 2474/09

II. ÚS 78/10

IV. ÚS 2707/09

IV. ÚS 141/09

I. ÚS 3090/09

I. ÚS 2657/09

I. ÚS 2922/09

III. ÚS 84/10

I. ÚS 163/10

II. ÚS 149/10