Ústavní soud

IV. ÚS 3139/07

II. ÚS 702/08

IV. ÚS 197/08

II. ÚS 478/08

II. ÚS 3125/07

IV. ÚS 296/06

III. ÚS 496/08

IV. ÚS 469/08

III. ÚS 231/08

III. ÚS 2025/07

III. ÚS 1942/07

III. ÚS 2670/07

III. ÚS 3007/07

III. ÚS 2600/07

III. ÚS 488/08

IV. ÚS 2058/07

I. ÚS 410/08

I. ÚS 1421/07

I. ÚS 246/08

III. ÚS 347/08

I. ÚS 3155/07

III. ÚS 2766/07

III. ÚS 1478/07

I. ÚS 217/08

IV. ÚS 322/08

III. ÚS 1183/07

I. ÚS 888/07

I. ÚS 2373/07

Ustanovení čl. 10 Ústavy, ve znění novely provedené ústavním zákonem č. 395/2001 Sb., se vztahuje i na mezinárodní smlouvy, které byly ratifikovány před 1. červnem 2002, pokud jinak splňují podmínky podle tohoto ustanovení. Státní příslušníci Francouzské republiky, kteří neměli v České republice trvalý pobyt a byli činní na jejím území pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, nebyli poplatníky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Na právní postavení těchto zaměstnanců se nevztahuje Všeobecná úmluva o sociální bezpečnosti ze dne 12. října 1948, neboť takovýto závěr by byl v rozporu se soustavnou praxí orgánů státní správy sociálního zabezpečení. Aplikací této úmluvy by tak došlo k porušení ochrany důvěry adresátů příslušných právních předpisů v právo podle čl. 1 odst. 1 Ústavy.

IV. ÚS 1386/07

Pokud z rozhodnutí obecného soudu nevyplývá, jakou úvahou byl soud veden a na základě jakých skutečností dospěl k závěru, nelze jeho rozhodnutí považovat v tomto směru za přezkoumatelné. V postupu, který není odpovídajícím způsobem vysvětlen a je ve zřetelném rozporu s judikaturou upínající se k interpretaci a aplikaci jednoduchého práva relevantního pro posouzení dané věci, lze spatřovat prvek nahodilosti a libovůle, který nemůže být tolerován, neboť představuje v konečném důsledku porušení základního práva účastníka řízení na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny.

III. ÚS 3287/07

III. ÚS 586/08

III. ÚS 317/08

Pl. ÚS 56/05

Referenčním hlediskem přezkumu ústavnosti zákonů podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky je ústavní pořádek. Z čl. 1 odst. 2 Ústavy i pro Ústavní soud jako státní orgán České republiky vyplývá povinnost evropsky konformního výkladu ústavního pořádku ve vztahu k vnitrostátnímu právu v oblastech, kde se komunitární právo a právní řád České republiky stýkají (závazek loajality podle čl. 10 Smlouvy o založení Evropského společenství). Úprava práva nuceného výkupu akcií není protiústavní, neboť z hlediska principu proporcionality je podložena rozhodnutím výrazně kvalifikované většiny akcionářů na valné hromadě, avšak jen za předpokladu, že právní úprava dodržuje další kautely ochrany vlastnického práva ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod v rámci úpravy vlastního postupu při nuceném vykoupení (přiměřená náhrada, právní ochrana). To bylo v daném případě splněno.

I. ÚS 1433/07

I. ÚS 354/08

I. ÚS 717/08

I. ÚS 2289/07

I. ÚS 2331/07

IV. ÚS 114/08

III. ÚS 527/08

III. ÚS 220/08

III. ÚS 1689/07

III. ÚS 2782/07

III. ÚS 276/08

III. ÚS 513/08

III. ÚS 2726/07

II. ÚS 321/08

IV. ÚS 2788/07

IV. ÚS 1597/07

IV. ÚS 408/08