Ústavní soud

III. ÚS 705/06

Ustanovení čl. 10 Ústavy, ve znění novely provedené ústavním zákonem č. 395/2001 Sb., se vztahuje i na mezinárodní smlouvy, které byly ratifikovány před 1. červnem 2002, pokud jinak splňují podmínky podle tohoto ustanovení. Uvedené ustanovení se nevztahuje na Všeobecnou úmluvu o sociální bezpečnosti ze dne 12. října 1948. Státní příslušníci Francouzské republiky, kteří neměli v České republice trvalý pobyt a byli činní na jejím území pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, nebyli účastni na pojištění podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném do 31. prosince 2003. Na právní postavení těchto zaměstnanců se nevztahuje Všeobecná úmluva o sociální bezpečnosti ze dne 12. října 1948, neboť takovýto závěr by byl v rozporu se soustavnou praxí orgánů státní správy sociálního zabezpečení. Aplikací této úmluvy by tak došlo k porušení ochrany důvěry adresátů příslušných právních předpisů v právo podle čl. 1 odst. 1 Ústavy.

I. ÚS 3097/07

II. ÚS 334/08

IV. ÚS 3210/07

I. ÚS 3306/07

I. ÚS 1431/07

I. ÚS 3238/07

I. ÚS 2354/07

IV. ÚS 2157/07

III. ÚS 2196/07

I. ÚS 1502/07

I. ÚS 325/08

IV. ÚS 140/08

I. ÚS 2914/07

I. ÚS 1558/07

I. ÚS 1841/07

IV. ÚS 2591/07

II. ÚS 71/08

IV. ÚS 626/06

Orgán veřejné moci je v případě nejasností výkladu zákonného pravidla povinen přihlížet k ustálené aplikační a interpretační praxi, včetně judikatury (zákon v materiálním smyslu). Změna aplikační praxe v oblasti veřejného práva nesmí v právním státě působit zpětně k újmě základních práv a svobod (zákaz retroaktivity). Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně, zasahuje do toho kterého základního práva či svobody (princip in dubio pro libertate). Clo je formou daně. Ručení bank za celní dluh je veřejnoprávním institutem, přičemž povolení ručení v jakékoliv formě představuje správní akt, se všemi nároky, které je na správní akt třeba klást. Uložení daňové povinnosti na základě interpretace zákonných ustanovení, jež by rozšiřovala daňovou povinnost na situace, na něž podle zákona daňová povinnost nedopadá, představuje porušení práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

IV. ÚS 2440/07

IV. ÚS 2813/07

IV. ÚS 1245/07

II. ÚS 66/08

I. ÚS 1390/07

III. ÚS 1327/07

I. ÚS 198/08

IV. ÚS 644/06

I. ÚS 239/08

I. ÚS 86/08

III. ÚS 1130/07

III. ÚS 2990/07

III. ÚS 2262/07

I. ÚS 213/08

III. ÚS 2388/07

III. ÚS 949/07

III. ÚS 1634/07

I. ÚS 127/08

I. ÚS 653/06

III. ÚS 221/08

II. ÚS 684/06

Clo je formou daně. Uložení globální celní záruky jako daňové povinnosti, která se na základě interpretace zákonných ustanovení rozšiřuje na situace, na něž podle zákona nedopadá, představuje porušení práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. K porušení práva vlastnit majetek při uložení daňové povinnosti dojde, pokud je osoba nucena zaplatit z titulu ručení více, než mohla v době vystavení záruky důvodně očekávat s ohledem na znění tehdy platných právních předpisů a tehdejší praxi. Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který nezasahuje do toho kterého základního práva či svobody (princip in dubio pro libertate).

IV. ÚS 1181/07

Zbavil-li se rodič svým úmyslným jednáním, pro které na něj byla uvalena vazba a pro něž byl následně odsouzen k trestu vězení, objektivní možnosti plnit svou vyživovací povinnost vůči svému nezletilému dítěti, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži tohoto dítěte. Nepřiznání výživného ze strany obecného soudu z tohoto důvodu představuje porušení práva na rodičovskou výchovu a péči podle čl. 32 odst. 4 Listiny a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 1991/07

I. ÚS 1672/07

II. ÚS 312/06

II. ÚS 2165/07

I. ÚS 3128/07

III. ÚS 223/08

IV. ÚS 3268/07

I. ÚS 1809/07

I. ÚS 2636/07