Ústavní soud

II. ÚS 1328/07

Clo je formou daně. Uložení globální celní záruky jako daňové povinnosti, která se na základě interpretace zákonných ustanovení rozšiřuje na situace, na něž podle zákona nedopadá, představuje porušení práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. K porušení práva vlastnit majetek při uložení daňové povinnosti dojde, pokud je osoba nucena zaplatit z titulu ručení více, než mohla v době vystavení záruky důvodně očekávat s ohledem na znění tehdy platných právních předpisů a tehdejší praxi. Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který nezasahuje do toho kterého základního práva či svobody (princip in dubio pro libertate).

II. ÚS 248/08

IV. ÚS 63/08

I. ÚS 1823/07

II. ÚS 3193/07

I. ÚS 3016/07

II. ÚS 3075/07

II. ÚS 3181/07

I. ÚS 3041/07

IV. ÚS 535/05

Vydáním platebního rozkazu, aniž jsou splněny zákonné podmínky pro jeho vydání, a odmítnutím zabývat se tvrzením žalovaného o absenci doručení platebního rozkazu v důsledku protiprávního jednání zaměstnance jeho podatelny v souvislosti s pácháním rozsáhlé trestné činnosti poruší soud principy rovnosti zbraní a kontradiktornosti řízení vyplývající ze základního práva na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

II. ÚS 2515/07

I. ÚS 631/06

II. ÚS 732/06

Clo je formou daně. Uložení globální celní záruky jako daňové povinnosti, která se na základě interpretace zákonných ustanovení rozšiřuje na situace, na něž podle zákona nedopadá, představuje porušení práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. K porušení práva vlastnit majetek při uložení daňové povinnosti dojde, pokud je osoba nucena zaplatit z titulu ručení více, než mohla v době vystavení záruky důvodně očekávat s ohledem na znění tehdy platných právních předpisů a tehdejší praxi. Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který nezasahuje do toho kterého základního práva či svobody (princip in dubio pro libertate).

II. ÚS 2969/07

II. ÚS 152/07

Clo je formou daně. Uložení globální celní záruky jako daňové povinnosti, která se na základě interpretace zákonných ustanovení rozšiřuje na situace, na něž podle zákona nedopadá, představuje porušení práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. K porušení práva vlastnit majetek při uložení daňové povinnosti dojde, pokud je osoba nucena zaplatit z titulu ručení více, než mohla v době vystavení záruky důvodně očekávat s ohledem na znění tehdy platných právních předpisů a tehdejší praxi. Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který nezasahuje do toho kterého základního práva či svobody (princip in dubio pro libertate).

II. ÚS 3054/07

II. ÚS 3025/07

II. ÚS 2938/07

II. ÚS 113/08

II. ÚS 614/06

II. ÚS 2480/07

I. ÚS 2972/07

III. ÚS 233/07

IV. ÚS 2661/07

I. ÚS 2961/07

I. ÚS 680/06

IV. ÚS 3251/07

III. ÚS 77/08

IV. ÚS 2703/07

IV. ÚS 392/07

I. ÚS 2905/07

I. ÚS 194/05

IV. ÚS 2272/07

IV. ÚS 2815/07

III. ÚS 1047/07

IV. ÚS 2258/07

II. ÚS 3271/07

II. ÚS 2067/07

IV. ÚS 772/07

IV. ÚS 2143/07

II. ÚS 1619/07

V situaci, kdy zvýšené odůvodněné potřeby nezletilých dětí byly prokázány a soudem akceptovány, je třeba, aby soud při určování výše výživného přihlížel nejen k fakticky dosahovaným příjmům rodiče, ale i k jeho majetkovým poměrům a životní úrovni. V konkrétním případě, v důsledku vzájemné vyživovací povinnosti mezi manžely, bylo třeba rovněž přihlédnout k příjmům a majetkovým poměrům současné manželky otce dětí. Opačná interpretace je v rozporu s cílem zákona o rodině a Úmluvy o právech dítěte a neodpovídá zásadám spravedlivého procesu podle článku 36 Listiny a relevantní judikatuře Ústavního soudu.

II. ÚS 178/08

II. ÚS 225/08

II. ÚS 2857/07

Pl. ÚS 24/07

Neurčitost zákona je v rozporu s principem demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) pouze v případě nemožnosti stanovení jeho normativního obsahu pomocí obvyklých interpretačních postupů – toto kritérium lze transparentně a přesvědčivě uplatnit toliko ve vztahu ke konkrétnímu, testu určitosti podrobenému zákonnému ustanovení, nikoli zákona jako celku. V dispozici demokratického zákonodárce (čl. 15 odst. 1 Ústavy) je určování struktury práva a vymezování předmětu právní regulace jednotlivými zákony a v tomto rámci též zvážení míry uskutečnění podstatných změn určitého segmentu právního řádu zčásti provedením novelizace platných zákonů a zčásti přijetím nové zákonné úpravy. V postupu Senátu, který se podle čl. 46 odst. 2 Ústavy nezabýval návrhem zákona, nelze spatřovat porušení principu parlamentní demokracie, a to zejména za situace, v níž nebylo zamezeno parlamentní diskusi v Poslanecké sněmovně, kdy návrh zákona byl věcně alespoň projednán ve výborech Senátu a kdy nejde o opakovaný postup signalizující snahu parlamentní většiny vyřadit druhou komoru Parlamentu z reálné participace na přijímání zákonů. Zákonodárce má široký prostor pro rozhodování o předmětu, míře a rozsahu daní, poplatků a peněžních sankcí. (čl. 11 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), nesmí však postupovat svévolně a musí podložit své rozhodnutí objektivními a racionálními kritérii. Ani v případě, že svévolně stanoví za základ výpočtu daně z příjmů jiný objekt (předmět), než je zákonem stanovený předmět daní z příjmů, nedojde k rozporu s principem materiálního právního státu z důvodu neurčitosti a nejasnosti takové právní úpravy, lze-li stanovit její obsah (základ a výši daně) pomocí obvyklých interpretačních postupů nebo pokud zvolená konstrukce nemá konfiskační či extrémně disproporcionální dopady Pokud navrhovatel neuvede žádné důvody namítané protiústavnosti napadaného zákona, neunese břemeno tvrzení a takový návrh není způsobilý meritorního projednání.

II. ÚS 3274/07

IV. ÚS 1922/07

IV. ÚS 30/06

IV. ÚS 2063/07

III. ÚS 1366/07