Ústavní soud
Celkem 99 000+ rozhodnutí
Pokročilé filtry
napiš zkratku (NOZ, ZP) nebo číslo (89/2012)
1 = Sbírka NU (zásadní)
Zobrazeno 72951-73000 z 99 414
IV. ÚS 434/07
Zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 trestního řádu) není a nesmí být projevem libovůle orgánů činných v trestním řízení. Jedním z jejich komponentů je transparentnost rozhodování, tj. nutnost důkazní postup zevrubně popsat a provedené důkazy vyčerpávajícím způsobem, logicky i věcně přesvědčivě vyhodnotit. Nerespektování ustanovení § 120 odst. 3 trestního řádu spočívající v absenci jakéhokoliv údaje vyjadřujícího ve skutkové větě rozsudečného výroku subjektivní stránku úmyslného trestného činu, na jehož vinu bylo soudem uznáno, nelze nahradit ani právní větou rozsudečného výroku ani odůvodněním rozsudku. Opačný postup soudu nerespektující čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny by porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
IV. ÚS 2554/07
I. ÚS 776/07
II. ÚS 2565/07
IV. ÚS 2029/07
III. ÚS 2316/07
III. ÚS 2386/07
I. ÚS 1137/07
IV. ÚS 500/06
IV. ÚS 2365/07
IV. ÚS 570/06
Pl. ÚS 53/04
Rovnost je kategorie relativní, a proto rozlišování v přístupu k určitým právům nesmí být toliko projevem libovůle, neznamená však, že by všem musela být přiznána stejná práva. Zvýhodňující přístup (preferenční zacházení) musí být založen na objektivních a rozumných důvodech (legitimní cíl) a mezi tímto cílem a prostředky k jeho dosažení (právními výhodami) musí existovat vztah přiměřenosti. V oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv disponuje zákonodárce větším prostorem k rozdílnému zacházení v reakci na faktickou nerovnost, samozřejmě v mezích této faktické nerovnosti. Stanovení odlišné věkové hranice pro odchod do důchodu pro ženy v závislosti na počtu vychovaných dětí ve srovnání s jednotnou věkovou hranicí pro muže bez ohledu na počet jimi vychovaných dětí sleduje legitimní cíl. Rozlišovací kritérium spočívající v pohlaví a počtu vychovaných dětí nepředstavuje porušení principu rovnosti a není projevem libovůle zákonodárce.
I. ÚS 388/06
IV. ÚS 1679/07
II. ÚS 2504/07
I. ÚS 728/06
II. ÚS 1976/07
II. ÚS 1899/07
IV. ÚS 2295/07
I. ÚS 1682/07
IV. ÚS 607/07
Rozhodnutí, kterým soud úspěšnému účastníkovi nepřizná náhradu nákladů řízení, nesmí být zatíženo libovůlí. Nepřiznání náhrady nákladů zastoupení z důvodu jejich uhrazení v jiném řízení bylo v dané věci v rozporu s § 60 soudního řádu správního, i v rozporu s očekáváním, které svým postupem vyvolal u účastníka řízení soud. Tím zasáhl do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.
I. ÚS 500/05
IV. ÚS 673/06
I. ÚS 643/06
Pl. ÚS 78/06
Odstoupením od smlouvy podle § 48 odst. 2 občanského zákoníku se – není-li právním předpisem nebo účastníky dohodnuto jinak – smlouva od počátku ruší, avšak pouze s účinky mezi jejími účastníky. Vlastnické právo dalších nabyvatelů, pokud své vlastnické právo nabyli v dobré víře, než došlo k odstoupení od smlouvy, požívá ochrany v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv vyvěrajícími z pojmu demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, a nezaniká.
Pl. ÚS 50/05
Zmocňovací ustanovení obecně samo o sobě není protiústavním. Pokud soudce obecného soudu dospěje k závěru, že výše odškodnění za bolest a za ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky vydané na základě zmocňovacího ustanovení není v souladu se zákonem, případně s ústavním pořádkem, je povinen podle čl. 95 odst. 1 Ústavy podzákonný právní předpis na jím rozhodovanou kauzu nepoužít za předpokladu, že v odůvodnění přesvědčivě zdůvodní, proč podzákonný právní předpis nepoužil.
IV. ÚS 463/07
I. ÚS 407/05
IV. ÚS 1069/07
II. ÚS 2534/07
II. ÚS 2604/07
II. ÚS 2403/07
I. ÚS 2590/07
IV. ÚS 2450/07
IV. ÚS 427/06
II. ÚS 2024/07
IV. ÚS 1568/07
II. ÚS 1725/07
III. ÚS 528/06
Rekognice podle § 104b trestního řádu je úkonem, při němž je obviněný nucen toliko pasivně strpět poznávací proceduru, a v takovém případě nejde o porušení práva neobviňovat sebe samého (čl. 40 odst 2 Listiny a § 92 odst. 1 trestního řádu). Je ovšem porušením tohoto práva, pokud policejní orgán vyzve obviněného k aktivnímu jednání, aniž by jej poučil, že má právo toto jednání odmítnout.
I. ÚS 2478/07
II. ÚS 1654/07
IV. ÚS 209/06
I. ÚS 2507/07
II. ÚS 397/05
II. ÚS 1174/07
I. ÚS 1358/07
IV. ÚS 2127/07
II. ÚS 1150/07
IV. ÚS 178/06
II. ÚS 2472/07