Ústavní soud

III. ÚS 2934/21

Je-li podána blanketní stížnost, v níž si stěžovatel vyhradí lhůtu pro její odůvodnění, lze na orgán rozhodující o stížnosti klást požadavek, aby buď upozornil stěžovatele (obhájce) na nepřiměřenost jím navržené lhůty a stanovil mu namísto toho lhůtu přiměřenou, nebo aby vyčkal doplnění stížnosti. Pouze výjimečně, kdy aktuální procesní situace jiný postup neumožňuje, může orgán o stížnosti rozhodnout bez dalšího; to však nemůže být požadavek na urychlené vyřizování trestních věcí.

IV. ÚS 211/22

III. ÚS 173/22

I. ÚS 247/22

I. ÚS 325/22

III. ÚS 3417/21

IV. ÚS 133/22

I. ÚS 3241/21

IV. ÚS 183/22

I. ÚS 2585/21

I. ÚS 3266/21

III. ÚS 2659/21

IV. ÚS 233/22

Pl. ÚS 42/21

Pl. ÚS 46/21

I. ÚS 79/22

III. ÚS 3009/21

I. ÚS 2977/21

I. ÚS 3475/21

I. ÚS 2340/21

IV. ÚS 2773/20

Důkaz metodou pachové identifikace je nepřímým důkazním prostředkem, který jako jediný zpravidla k uznání viny trestným činem nepostačuje. Metoda pachové identifikace musí být provedena alespoň za dodržení minimálních požadavků stanovených předpisy a judikaturou a současně musí být reflektovány aktuální poznatky vědeckého zkoumání této metody. Pokud obecné soudy výše uvedené zásady nerespektují, porušují tím právo obviněného na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zásadu presumpce neviny zakotvenou v čl. 40 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

I. ÚS 159/22

IV. ÚS 2393/21

Obecný soud, který zamítne žádost o podmíněné propuštění pouze na základě odkazu na minulou trestnou činnost, porušuje právo odsouzeného na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Řádné odůvodnění v tomto případě musí obsahovat konstatování, za jakých podmínek žadatel páchal předchozí trestnou činnost, zda jsou tyto podmínky nyní odlišné, před jakou dobou došlo k trestné činnosti a zda se doba uběhlá od posledního potrestání mohla a měla na odsouzeném pozitivně projevit.

IV. ÚS 3480/21

III. ÚS 3404/21

I. ÚS 3491/21

I. ÚS 4/22

I. ÚS 45/21

Nevypořádá-li se Nejvyšší soud dostatečně či vůbec se svou ustálenou rozhodovací praxí v obdobných věcech, jejichž nosné důvody jsou použitelné i v dané věci, poruší právo jednotlivce na řádné odůvodnění zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Odmítá-li se obecný soud náležitě zabývat otázkou, jestli společníkovi obchodní společnosti, jenž není zástavním věřitelem ani zástavním dlužníkem, svědčí aktivní věcná legitimace k podání žaloby na určení, zda tu zástavní právo je či není, aniž by přihlédl ke konkrétním okolnostem věci a uvedl, jakým jiným právním prostředkem se může domoci ochrany svého vlastnického práva, porušuje jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny.

III. ÚS 3190/20

V odvolacím insolvenčním řízení jsou jistá nova přípustná; samozřejmě za splnění zákonné podmínky, že se jednalo o skutečnosti, které existovaly v okamžiku rozhodování soudu prvního stupně, byť před ním nebyly tvrzeny, dokazovány a zjištěny a vyšly najevo až dodatečně. Pokud by totiž (s ohledem na specifickou povahu insolvenčního řízení) odvolací soud nemohl přihlížet k právům uplatněným ostatními věřiteli po rozhodnutí soudu prvního stupně o úpadku dlužníka, bylo by popřeno základní právo nenavrhujících věřitelů úpadce zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tzn. právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

IV. ÚS 367/22

III. ÚS 2909/21

III. ÚS 2175/21

I. ÚS 70/22

IV. ÚS 96/22

IV. ÚS 277/22

IV. ÚS 3237/21

IV. ÚS 348/22

II. ÚS 365/22

I. ÚS 282/22

II. ÚS 2960/21

I. ÚS 259/22

I. ÚS 134/22

II. ÚS 3057/21

II. ÚS 187/22

III. ÚS 186/22

III. ÚS 163/22

II. ÚS 261/22

III. ÚS 63/22

I. ÚS 9/22

I. ÚS 122/22