Ústavní soud

II. ÚS 135/21

II. ÚS 945/21

II. ÚS 392/21

III. ÚS 92/21

II. ÚS 954/21

I. ÚS 2331/19

Zastaví-li obecný soud exekuční řízení podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu s odkazem na judikaturní odklon týkající se neplatnosti rozhodčích doložek zahájený usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, ačkoliv exekuční řízení bylo pravomocně skončeno ještě před uvedeným datem jakožto tzv. rozhodným dnem, je takový postup porušením práva účastníka řízení na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 1239/21

II. ÚS 959/21

I. ÚS 1154/21

I. ÚS 1166/21

I. ÚS 1165/21

II. ÚS 837/21

I. ÚS 1180/21

Pl. ÚS 8/21

III. ÚS 3547/20

III. ÚS 1039/21

IV. ÚS 690/21

Pokud rozhodující senát Nejvyššího správního soudu nepředloží věc rozšířenému senátu ke sjednocení proto, že nesouhlasí s jiným senátem v tom, jak má být rozhodnutí rozšířeného senátu vykládáno, porušuje tím právo na zákonného soudce zaručené čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 1231/21

IV. ÚS 1055/21

I. ÚS 3363/20

IV. ÚS 906/21

III. ÚS 350/21

IV. ÚS 926/21

I. ÚS 1100/21

III. ÚS 1066/21

I. ÚS 654/21

I. ÚS 1086/21

I. ÚS 949/21

I. ÚS 627/21

IV. ÚS 940/21

Pl. ÚS 87/20

Ústavní soud k derogaci zákona z důvodu vad v procesu jeho přijetí přistupuje tehdy, došlo-li v legislativním procesu přímo k porušení ústavního pořádku nebo k porušení některého z ustanovení tzv. podústavního práva (např. jednacího řádu Poslanecké sněmovny) v případě, že porušení nabývá ústavněprávní dimenze. Ústavněprávní relevanci má zejména ochrana principu volné soutěže politických stran (čl. 5 Ústavy České republiky), resp. politických sil (čl. 22 Listiny základních práv a svobod) a ochrana menšin, typicky parlamentní opozice (čl. 6 Ústavy). Neshledá-li Ústavní soud důvod pro zrušení napadeného právního předpisu z důvodu procedury jeho přijetí, nemůže ze stejného důvodu rušit pouze vybraná ustanovení téhož předpisu. Případná ústavní vada zákonodárného procesu se týká vždy zákona jako celku, a nemůže být vztažena jen k některým jeho částem. Ústavní soud není oprávněn v daňových otázkách hledat věcně správné, žádoucí či optimální řešení, nejen z pohledu samotné výše daně (sazby daně), tj. obecně daňové zátěže, ale též např. konstrukce daňového základu, formulace daňových úlev, způsobu určení daňové uznatelnosti konkrétního nákladu apod. Není-li rozlišení mezi daňovou uznatelností rezerv v pojišťovnictví a v jiných oblastech podnikání založeno na jakémkoli podezřelém kritériu rozlišování vymezeném v čl. 3 odst. 1 Listiny, nemůže jej Ústavní soud zkoumat přísně kritériem přiměřenosti, nýbrž zdrženlivě optikou vyloučení libovůle při rozlišení subjektů a práv. V případě změny právní úpravy v oblasti daňové je nutno střet nové a staré právní úpravy, tedy posouzení tvrzené zklamané důvěry v právo, posoudit stejnými kritérii, které používá Ústavní soud pro přezkum právní úpravy zdaňování samotného, tj. optikou vyloučení extrémní disproporcionality (rdousícího účinku) nové právní úpravy, nikoli testem proporcionality v podobě zkoumání vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti jako příkazu k optimalizaci. Nelze mechanicky vycházet z toho, že nebyla-li v minulosti určitá část rezerv daňově relevantních, je automaticky pro futuro vyloučeno, aby se ode dne účinnosti zákona daňově relevantní stala. Jde o retrospektivu (nepravou retroaktivitu) daňového práva, která je obecně přípustná. Výrazné skokové (ovšem dočasné) zvýšení daňové zátěže u některých pojišťoven ještě nemusí samo o sobě představovat protiústavní rdousící účinek daně, nejde-li o trvalou modifikaci daně z příjmu, ale specifickou dvouletou úpravu zakotvující fakticky zdanění části rezerv pojišťoven Odlišnost jednotlivých typů hazardních her umožňuje zákonodárci stanovit odlišnou koncepci zdanění. Jako důvod odlišné právní úpravy lze akceptovat administrativní jednoduchost spojenou s uplatněním srážkové daně. Samotná výše daňové sazby 35 % daně z hazardních her není způsobilá dosáhnout konfiskačních či likvidačních účinků ve vztahu k provozovatelům hazardních her.

I. ÚS 285/21

II. ÚS 1251/21

IV. ÚS 3091/20

IV. ÚS 1027/21

I. ÚS 1003/21

I. ÚS 1057/21

Pl. ÚS 23/20

Spojuje-li právní úprava řízení o vrácení daně z přidané hodnoty osobě registrované k dani v jiném členském státě Evropské unie účinky úkonů správce daně spočívajících v doručení oznámení, výzvy a rozhodnutí ve věci vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě e-mailem s okamžikem jejich odeslání, porušuje právo účastníků daňového řízení na řádně vedené daňové řízení a tzv. jinou právní ochranu v jeho rámci (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky) v části týkající se doručení rozhodnutí, proti nimž jsou přípustné opravné prostředky, a v konečném důsledku princip respektování autonomní sféry jednotlivce (čl. 2 odst. 3 Listiny) a zákaz libovůle (čl. 2 odst. 2 Listiny), neboť uvedené právní účinky jsou spojeny se skutečností odeslání rozhodnutí, a proto se nemusí rozhodnutí do sféry účastníka řízení (adresáta) bez jeho vlastní viny dostat vůbec, anebo se do ní dostane s časovým odstupem, protože veřejnou datovou síť nelze považovat za zcela spolehlivou.

Pl. ÚS 97/20

Právní úprava daňového osvobození je věcí daňové politiky, do níž Ústavní soud zasahuje výjimečně. Posuzování vhodnosti jednotlivých komponent daňové politiky je ponecháno na úvaze demokraticky zvoleného zákonodárce, nemá-li dopad daně „rdousící účinek“ a neporuší-li princip akcesorické a neakcesorické rovnosti. Obce se mohou dovolávat výhradně zásahu do akcesorické rovnosti podle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Osvobození části pozemků, staveb a jednotek ve vlastnictví státu od daně z nemovitých věcí nemůže již s ohledem na nízký podíl výnosu této daně na celkových příjmech rozpočtů obcí zasáhnout do práva obcí na samosprávu podle čl. 8 Ústavy České republiky způsobem, který by fakticky znemožňoval jejich samosprávnou existenci. Stát není ve věcech daní zpravidla v plně srovnatelném postavení s jinými subjekty. Osvobození části pozemků, staveb a jednotek ve vlastnictví státu od daně z nemovitých věcí není v rozporu s principem rovnosti a s právem na provozování hospodářské činnosti podle čl. 26 odst. 1 Listiny, a to tím spíše, je-li daňové osvobození vyloučeno u nemovitých věcí ve vlastnictví státu, které jsou užívány k podnikání.

I. ÚS 1149/21

I. ÚS 1073/21

II. ÚS 968/21

I. ÚS 1046/21

IV. ÚS 880/21

I. ÚS 558/21

I. ÚS 1164/21

III. ÚS 642/21

Nesprávným poučením odvolacího soudu o nepřípustnosti podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, bude odňat účastníku řízení přístup k Nejvyššímu soudu a porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 606/21

I. ÚS 222/21

IV. ÚS 665/21

Pokud obecný soud žalovanému nepřizná náhradu nákladů řízení proti žalobci, který vzal žalobu zpět z důvodu pro něj nepříznivé důkazní situace, nikoli pro pozdější chování žalovaného, porušuje tím právo žalovaného na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.