Při posuzování nároku na finanční náhradu za zanechané nemovitosti podle zákona č. 42/1958 Sb., o úpravě některých nároků a závazků souvisejících se sjednocením Zakarpatské Ukrajiny s Ukrajinskou sovětskou socialistickou republikou, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky Ministerstva financí č. 159/1959 Ú. l., o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 42/1958 Sb., týkajících se Zakarpatské Ukrajiny (dále jen „vyhláška“), je ústavně souladným postup, v němž soudy ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 3964/14 nepoužijí část § 3 písm. b) vyhlášky (počínající slovy „avšak jen těm…“), avšak použijí zbylé části § 3 vyhlášky, které nejsou v rozporu se zákazem diskriminace a rovnou ochranou vlastnictví.

Nález2021-01-12

Pl. ÚS 21/19

Při určování výše finanční náhrady za nemovitosti nevydané v restitučních řízeních není z ústavního hlediska přijatelné oceňovat nemovitosti v režimu zákona o půdě pouze podle doslovného výkladu § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě. Takový výklad by vedl k neústavnímu přiznávání výše náhrad v historických cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Ústavně souladným je jen takový výklad § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě, jímž je upřednostněn jasný a nepochybný účel zákona (tj. zmírnění alespoň některých majetkových křivd oprávněných osob) nad jeho doslovným zněním, a to v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu. Skutečnost, že znění napadeného ustanovení je jednoznačné, avšak vedoucí k absurdním důsledkům, neústavnost nezpůsobuje.

Usnesení2021-01-12

III. ÚS 3304/20

I. ÚS 3593/20

I. ÚS 3283/20

III. ÚS 922/20

III. ÚS 2439/20

III. ÚS 3531/20

III. ÚS 3420/20

I. ÚS 3162/20

I. ÚS 3565/20

III. ÚS 3598/20

I. ÚS 3378/20

III. ÚS 2171/17

V případech, které nebylo možno podřadit pod rozsah restitučních předpisů, se podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 nelze domáhat ochrany vlastnického práva cestou žalob podle obecných občanskoprávních předpisů.

IV. ÚS 2328/20

I. ÚS 3106/20

III. ÚS 3571/20

IV. ÚS 2719/20

Pokud byl stát zapsán duplicitním zápisem jako vlastník pozemku do katastru nemovitostí neprávem a nebyl tedy vlastníkem pozemku v období, které bezprostředně předcházelo rozhodnému dni 24. 5. 1991, nemohla se k uvedenému termínu podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, stát jeho vlastníkem ani obec. Po obci, jako veřejnoprávní korporaci, lze požadovat, aby k termínu 24. 5. 1991 (od kterého odvozovala své vlastnické právo, eventuálně běh vydržecí doby) ověřila s dostatečnou mírou kvalifikované (právní) pečlivosti, zda státu svědčí vlastnické právo k předmětnému pozemku. Výše uvedené závěry obecných soudů nepředstavují porušení vlastnického práva obce zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ani práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

III. ÚS 2590/18

I. ÚS 3419/20

I. ÚS 3554/20

IV. ÚS 3550/20

I. ÚS 3203/20

II. ÚS 3330/20

I mylný výpočet lhůty pro podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 160 odst. 1 trestního řádu dosahuje intenzity porušení práv jednotlivce na spravedlivý proces garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť tak dochází k odepření věcného přezkumu důvodů pro zahájení trestního stíhání.

Nález2021-01-12

III. ÚS 3207/20

Vydání rozsudku pro uznání je vyhrazeno jen těm případům, kdy žalovaný na výzvu nereaguje buď vůbec, nebo v reakci neuvede žádný věcný argument na svoji obranu (nepostačí jen prosté tvrzení, že žalovaný uplatněný nárok neuznává), případně soud na základě úvahy, kterou v rozsudku pro uznání přesvědčivě odůvodní, dospěje k závěru, že neúplné vyjádření žalovaného je v konkrétním případě vedeno jen snahou o oddálení rozhodnutí ve věci samé. Nerespektování tohoto výkladu může představovat porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož součástí je i právo, aby se účastník řízení mohl účastnit jednání před soudem a aby se k věci mohl vyjádřit podle čl. 38 odst. 2 Listiny.

Nález2021-01-12

I. ÚS 2079/19

Spor o náhradu škody vedený úpadcem vůči správci konkursní podstaty, a to s důsledky pro přiznání náhrady nákladů řízení z tarifní hodnoty, není sporem vyvolaným konkursem (není tedy incidenčním sporem), a nelze na něj tak vztáhnout úpravu obsaženou v § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu.

Usnesení2021-01-12

IV. ÚS 3320/20

← PředchozíStrana 402 z 1982Další →