Pokud se určitá osoba zapojí do pokračujícího trestného činu až poté, co ostatní spolupachatelé uskutečnili některé dílčí útoky takového činu, nemohou jí být tyto dřívější útoky přičítány a daná osoba bude trestně odpovědná jen za ty dílčí útoky pokračujícího trestného činu, do kterých se již zapojila. Obdobně nelze spolupachateli přičítat ty dílčí útoky, kterých se ostatní spolupachatelé dopustili až poté, co daný spolupachatel prokazatelně ukončil svou participaci na předmětné pokračující trestné činnosti.

Usnesení2021-01-05

I. ÚS 3537/20

Usnesení2021-01-05

II. ÚS 3127/20

Usnesení2021-01-05

I. ÚS 2873/19

Nález2021-01-05

III. ÚS 928/20

Neodůvodní-li Nejvyšší soud své úvahy k rozporům ve výpovědi svědka, která představuje jediný důkaz o vině obžalovaného, čímž nedostatečně objasní skutkový stav ohledně skutku, který je obžalovanému kladen za vinu, poruší princip presumpce neviny zakotvený v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z něj vyplývající princip rozhodování in dubio pro reo. Agnoskace, jako důkazní prostředek, nemá „kvalitu důkazního prostředku rekognicí“, a proto je třeba jí přiznat tomu odpovídající důkazní sílu. Za situace, kdy jsou rozhodnutí soudů založena na jediném důkazu, je nezbytné, aby obecné soudy posoudily všechny důkazy v jejich celku a doplnily dokazování tak, aby byly naplněny požadavky vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny a § 2 odst. 5 trestního řádu.

III. ÚS 1666/20

I. ÚS 3471/20

III. ÚS 3096/20

III. ÚS 2139/20

I. ÚS 3445/20

III. ÚS 3487/20

III. ÚS 1952/20

I. ÚS 3457/20

III. ÚS 3193/20

III. ÚS 3355/20

III. ÚS 3423/20

I. ÚS 3591/20

III. ÚS 3325/20

III. ÚS 3450/20

I. ÚS 1479/19

I. ÚS 3364/20

III. ÚS 3504/20

I. ÚS 3336/20

II. ÚS 3188/20

III. ÚS 3369/20

II. ÚS 3248/20

II. ÚS 3492/20

III. ÚS 3517/20

III. ÚS 3804/19

Rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle povinné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, k bezúplatnému převodu pozemků oprávněné osobě (jehož součástí je i geometrický plán, podle kterého má být pozemek rozdělen), jímž se daný pozemek rozdělí, a to s odkazem na § 82 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, porušuje čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Státní moc lze podle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které zákon stanoví. Postup, jímž soudy výslovný zákonný odkaz na zvláštní právní předpis naplní jiným obsahem a podle něj ve věci rozhodnou, je v rozporu s tzv. zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí.

← PředchozíStrana 403 z 1982Další →