Ústavní soud

I. ÚS 3364/20

I. ÚS 3537/20

I. ÚS 2592/20

II. ÚS 3248/20

III. ÚS 3369/20

III. ÚS 3099/20

II. ÚS 3451/20

II. ÚS 3381/20

II. ÚS 3449/20

II. ÚS 3489/20

II. ÚS 3327/20

II. ÚS 3530/20

IV. ÚS 3227/20

IV. ÚS 3056/20

IV. ÚS 3218/20

IV. ÚS 3340/20

IV. ÚS 2786/20

IV. ÚS 3239/20

IV. ÚS 3361/20

IV. ÚS 770/20

IV. ÚS 3313/20

IV. ÚS 3373/20

II. ÚS 3503/20

IV. ÚS 2611/20

Řízení o úpravě poměrů k dítěti je třeba chápat komplexně v tom smyslu, že zahrnuje jak rozhodnutí o péči, tak i o styku, neboť tato dvě rozhodnutí spolu velmi úzce souvisejí, a proto je povinností obecných soudů rozhodnout při takové zásadní změně uspořádání péče o dítě rovněž o úpravě styku druhého rodiče s dítětem i bez výslovného návrhu. Změní-li proto soud předchozí rozhodnutí, jímž byl nezletilý svěřen do střídavé péče rodičů, tak, že ho svěří do péče jen jednoho z nich a současně přitom neupraví styk druhého rodiče s nezletilým, dopustí se porušení práv tohoto rodiče a nezletilého podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právy nezletilého podle čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Návrh a řízení před Ústavním soudem Nálezem ze dne 22. 12. 2020 rozhodl IV. senát Ústavního soudu o ústavní stížnosti stěžovatele O. P. tak, že konstatoval, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2020 č. j. 101 Co 71/2020-182 došlo k porušení práv stěžovatele a 2. vedlejšího účastníka podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny a práv 2. vedlejšího účastníka podle čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Ve zbývající části ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

IV. ÚS 2584/20

IV. ÚS 3335/20

II. ÚS 3354/20

II. ÚS 1711/20

Orgány činné v trestním řízení mají úřední povinnost zjišťovat skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Z ústavního principu presumpce neviny, zakotveného v článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, vyplývá pro obecné soudy povinnost při rozhodování o vině zvažovat též takovou verzi případu, která důvodně připouští, že vzhledem ke skutkovým okolnostem případu mohlo dojít ke způsobení škodlivého následku bez zavinění obviněného. Pouze tak mohou obecné soudy dostát požadavkům čl. 36 odst. 1 Listiny, jenž obviněným osobám zaručuje právo na soudní ochranu.

II. ÚS 3435/20

II. ÚS 3422/20

II. ÚS 3476/20

II. ÚS 2922/20

II. ÚS 3462/20

II. ÚS 3249/20

II. ÚS 3168/20

I. ÚS 3710/19

II. ÚS 1163/20

II. ÚS 3370/20

II. ÚS 2421/20

III. ÚS 3396/20

III. ÚS 3277/20

I. ÚS 3081/20

III. ÚS 3115/20

I. ÚS 3284/20

I. ÚS 3311/20

I. ÚS 2919/20

I. ÚS 3324/20

III. ÚS 3382/20

III. ÚS 1747/20

III. ÚS 2039/20