Ústavní soud

IV. ÚS 744/20

IV. ÚS 1347/20

III. ÚS 218/20

I. ÚS 2776/19

III. ÚS 1131/20

II. ÚS 1001/20

IV. ÚS 642/20

I. ÚS 3667/19

I. ÚS 1447/20

III. ÚS 1547/20

IV. ÚS 362/19

Závěr o příčinné souvislosti, nepřihlížející k podílu poškozeného na porušení bezpečnostních předpisů a založený na nepřesné intepretaci výpovědí v řízení slyšených znalců, vede k závěru o extrémním nesouladu rozhodnutí obecného soudu s vykonanými důkazy. Ani vysoká míra pravděpodobnosti nedostačuje k tomu, aby nebylo použito pravidlo in dubio pro reo; opačný postup vede k porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 916/20

IV. ÚS 1007/20

II. ÚS 1114/20

II. ÚS 2310/19

Jestliže hodlá odvolací soud přehodnotit důkaz svědeckou výpovědí provedený u soudu prvního stupně, musí tento důkaz zopakovat. Nezopakuje-li důkaz svědeckou výpovědí, a přesto jej přehodnotí, poruší v souvislosti se zásadou přímosti a ústnosti právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost musí vyplynout, z jakého důvodu obsaženého v ustanoveních § 237 a 238 občanského soudního řádu dovolací soud shledal, že je podané dovolání nepřípustné, a poté musí tento závěr rozhodující senát také alespoň ve stručnosti (viz ustanovení § 243f odst. 3 občanského soudního řádu), odůvodnit. Vyhne-li se Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí stěžejním argumentům, které dovolatel uplatnil, a nijak na ně nereaguje, dopustí se zakázaného odepření spravedlnosti, a tedy porušení práva dovolatele na spravedlivý proces.

III. ÚS 369/20

III. ÚS 499/20

III. ÚS 2511/19

Porušením práva na přístup k soudu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je požadavek, aby instanční stížnost byla podána již v době, kdy stěžovateli nejsou známy důvody, pro něž byl v předchozím řízení neúspěšný a které zjistí teprve z písemného vyhotovení rozhodnutí.

I. ÚS 4017/19

III. ÚS 357/20

IV. ÚS 1458/20

IV. ÚS 1203/20

IV. ÚS 1191/20

IV. ÚS 1117/20

III. ÚS 1453/20

IV. ÚS 1392/20

III. ÚS 1336/20

III. ÚS 2279/19

Tím, že soud rozhodl nepředvídatelně a v rozporu se závěry vyplývajícími z rozhodnutí Nejvyššího soudu, které mu v době rozhodování byly již obecně známy, narušil právní jistotu účastníků řízení, čímž zasáhl do práva stěžovatelky na soudní ochranu.

IV. ÚS 322/20

Posoudí-li obecný soud v rozporu s vykonatelnými rozhodnutími Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky) lhůtu k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích jako lhůtu hmotněprávní, ačkoliv jde o lhůtu procesněprávní, v důsledku čehož účastníkovi řízení odepře jeho právo na přístup k soudu, je takový postup v rozporu s čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod jako i čl. 4 odst. 4 Listiny.

IV. ÚS 1352/20

I. ÚS 1460/20

III. ÚS 1033/20

III. ÚS 3378/19

Určí-li soud odměnu stěžovatele jako advokáta vykonávajícího opatrovnictví poškozené právnické osoby v trestním řízení analogicky s odkazem na § 9 odst. 5 advokátního tarifu, poruší tím princip rovnosti při uplatňování základního práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací a právo podnikat.

I. ÚS 1379/19

Pokud obecný soud zamítne návrh žalobce na vydání předběžného podaný po pravomocném rozhodnutí o povolení řešení jeho úpadku reorganizací s tím, že žalobce není oprávněn s ohledem na omezení jeho dispozičních práv takový návrh podat, porušuje tím jeho právo na spravedlivý proces, neboť mu upírá možnost domáhat se zákonem stanoveným postupem svých práv u soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Omezení dispozičních oprávnění dlužníka po pravomocném rozhodnutí o povolení řešení jeho úpadku reorganizací se týká jen těch právních úkonů, které mají z hlediska nakládání s majetkovou podstatou a její správou zásadní význam. V tomto směru není rozhodujícím kritériem pouhá hodnota majetku, kterého se právní dispozice dlužníka týká, ani její poměr k ostatnímu majetku dlužníka. Klíčovým je naopak celková povaha, smysl a účel konkrétního právního jednání, tedy zhodnocení toho, zda v jeho důsledku dojde k významné změně hodnoty majetkové podstaty, postavení věřitelů či míry jejich uspokojení.

IV. ÚS 309/19

III. ÚS 3411/19

Nejsou-li zřejmé důvody soudního rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, která je v rozporu se zásadou právního státu. Návrh a řízení před Ústavním soudem Nálezem ze dne ze dne 2. 6. 2020 zrušil III. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatelek 1) obchodní korporace MTL Group, s. r. o., a 2) obchodní korporace DAHANAX, s. r. o., v likvidaci, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. září 2019 č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-P19-53 a ze dne 20. srpna 2019 č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-P19-46 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 797/20

Podle čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod nutno rozlišovat situaci, v níž se rodiče nedohodnou na výši výživného, která je pak autoritativně stanovena soudem, a dále situaci, v níž se na výši výživného rodiče dohodnou, přičemž tato dohoda je následně soudem schválena. V takovém případě není úkolem obecných soudů, aby zasahovaly do výchovy a rodičovské odpovědnosti tím, že by určovaly výši výživného, byť by byla nadstandardní, neboť je rodičovským právem rozhodnout, v jakých podmínkách mají jejich děti vyrůstat; stát, nemá-li se opět stát paternalistickým, do jejich dohody nemůže zasahovat, nedojde-li následně ke změně v poměrech některého nebo obou rodičů, přičemž nadstandardnost příjmů a výše výživného má vliv na hodnocení toho, co lze považovat za takovou změnu.

I. ÚS 3180/19

IV. ÚS 964/20

III. ÚS 3772/19

III. ÚS 380/20

II. ÚS 3647/19

I. ÚS 2879/19

III. ÚS 3370/19

IV. ÚS 730/20

IV. ÚS 3010/19

III. ÚS 1493/20

IV. ÚS 1446/20

III. ÚS 1136/20

Pro řádné zaplacení soudního poplatku je rozhodující pouze připsání částky na účet soudu, u něhož je řízení vedeno, nikoliv přiřazení ke konkrétní věci.

IV. ÚS 1084/20