Ústavní soud

I. ÚS 4148/19

III. ÚS 267/20

III. ÚS 354/20

I. ÚS 1812/18

II. ÚS 366/20

III. ÚS 3844/19

III. ÚS 292/20

I. ÚS 96/20

I. ÚS 399/20

I. ÚS 1003/18

III. ÚS 379/20

II. ÚS 2925/19

II. ÚS 2418/19

I. ÚS 435/20

IV. ÚS 432/20

III. ÚS 439/20

I. ÚS 434/20

I. ÚS 529/20

II. ÚS 3075/19

I. ÚS 2911/19

II. ÚS 284/20

III. ÚS 1131/19

III. ÚS 3761/19

IV. ÚS 117/20

IV. ÚS 213/20

IV. ÚS 190/20

III. ÚS 3724/19

III. ÚS 4161/19

III. ÚS 2957/19

IV. ÚS 335/20

III. ÚS 2862/19

III. ÚS 3711/19

III. ÚS 2316/18

Pokud odvolací soud aproboval postup obvodního soudu, který pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání podané žalobcem ve věci náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci řízení ve vztahu ke stěžovatelům zastavil, zasáhl do jejich práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 4 Listiny.

IV. ÚS 385/20

III. ÚS 2563/19

IV. ÚS 346/20

IV. ÚS 271/20

III. ÚS 2187/19

IV. ÚS 167/20

I. ÚS 506/20

IV. ÚS 465/20

IV. ÚS 361/20

IV. ÚS 246/20

III. ÚS 2130/17

I. ÚS 482/20

IV. ÚS 285/20

III. ÚS 2271/19

II. ÚS 7/20

IV. ÚS 2672/19

Ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nároku cestujícího, který je spotřebitelem, na zaplacení částky nepřevyšující 50 000 Kč, uplatněného jako náhrada za zmeškaný let podle čl. 5 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, nebo náhrada nákladů podle čl. 8 odst. 3 tohoto nařízení, není přípustná podle čl. 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže stěžovatel nevyčerpal dovolání, jehož přípustnost závisí na splnění některé z podmínek podle § 237 občanského soudního řádu. Takovéto dovolání není nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, neboť ve věci jde o vztahy ze spotřebitelských smluv. Nesprávným poučením o nepřípustnosti opravného prostředku dojde k porušení základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tento závěr se uplatní jak v případech, kdy účastník řízení z tohoto důvodu uplatnil zákonem stanovený opravný prostředek, přestože jej neměl k dispozici, tak v případech, kdy jej naopak neuplatnil, přestože jej k dispozici měl.

IV. ÚS 503/20