Orgány činné v trestním řízení se musí zabývat možností, zda jediný člen statutárního orgánu, který je vyloučen podle § 34 odst. 4 věty první zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZTOPO“), může zvolit právnické osobě zmocněnce podle § 34 odst. 2 ZTOPO. Dospějí-li k závěru, že nikoliv, musí následně (státní zástupce) podle § 34 odst. 4 věta druhá ZTOPO právnickou osobu vyzvat, aby určila osobu, která za ni bude činit úkony v dalším řízení. Není-li v situacích předvídaných ustanovením § 34 odst. 4 uvedeného zákona právnické osobě výzva doručena, není splněna podmínka pro ustanovení opatrovníka dle § 34 odst. 5 uvedeného zákona. Pokud i přesto soud opatrovníka právnické osobě ustanoví, porušuje tím právo této právnické osoby na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na obhajobu v trestním řízení dle čl. 40 odst. 3 Listiny.

Usnesení2020-02-11

IV. ÚS 223/20

Usnesení2020-02-11

II. ÚS 2407/19

III. ÚS 111/20

III. ÚS 4082/19

III. ÚS 2084/19

II. ÚS 198/20

I. ÚS 3582/18

III. ÚS 3024/19

II. ÚS 490/19

I. ÚS 287/20

II. ÚS 150/20

I. ÚS 3545/19

III. ÚS 304/20

Pl. ÚS 4/17

V demokratickém právním státě jsou volby řádně vedenou soutěží (čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1 a čl. 5 Ústavy České republiky) o důvěru a mandát od voličů, nikoli o ovládnutí státu za účelem využití či dokonce zneužití jeho kapacit a zdrojů jejich vítězem; stát není podnik a služba státu je honorována, výkon veřejné funkce pak není podnikáním, natož správou vlastního majetku. Proto je povinností demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) nejen vytvořit veřejnému funkcionáři takové podmínky, aby mohl svou funkci řádně vykonávat, ale také zamezit tomu, aby takto svěřenou moc mohl využívat k prosazování vlastních (osobních) zájmů na úkor zájmu veřejného, a tím i důvěry veřejnosti. Právo na rovný přístup k voleným a jiným veřejným funkcím, zakotvující každému občanovi možnost seberealizace výkonem veřejné funkce (čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod), nelze chápat tak, že by bylo nadřazeno zájmům státu. Veřejný nebo obecný zájem je v takovém případě možno a nutno nadřadit zákonem, popř. i ústavním předpisem, osobním zájmům těch, kteří jsou dočasně povoláni k reprezentaci veřejné moci v podmínkách demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 1 a 2 Listiny) a kteří se k tomu svým ústavním či služebním slibem zavázali. Ustanovení § 3 odst. 1 zákona o střetu zájmů není pouhou proklamací, nýbrž generální klauzulí pro hodnocení jednání veřejných funkcionářů; je-li proto takto použito, nemůže se veřejný funkcionář bránit tím, že je na něm v rozporu s čl. 2 odst. 3 Listiny vynucováno něco, co mu zákon neukládá. Účelem § 4a zákona o střetu zájmů je stanovit ex ante podmínky, za nichž mohou občané vykonávat volenou či jinou veřejnou funkci podle čl. 21 odst. 4 Listiny. Není v rozporu s ústavním pořádkem, jsou-li s těmito podmínkami spojeny i zásahy do svobody a práva podnikat podle pravidel čl. 26 Listiny. Nikomu není upíráno ani vlastnit majetek, ani podnikat, je-li na jeho svobodném rozhodnutí podle čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy, zda podmínky výkonu (nikoli nabytí) veřejné funkce splní tím, že se určitých činností dočasně vzdá, či nikoliv. Ústavní pořádek zajišťuje rovnost ucházení se o veřejnou funkci, což nevylučuje opatření proti tomu, aby účel jejího výkonu mohl být zmařen tím, že by sledoval jiné cíle, než je veřejný zájem a obecné blaho podle čl. 2 odst. 3, popř. čl. 23 odst. 3 Ústavy.

I. ÚS 2547/19

I. ÚS 2255/19

II. ÚS 999/18

II. ÚS 4064/18

I. ÚS 3118/19

IV. ÚS 3848/19