Ústavní soud

IV. ÚS 1466/19

Rozhoduje-li stížnostní soud o stížnosti proti vazebnímu usnesení soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby, a v jehož případě se v souladu s § 73d odst. 3 trestního řádu nekonalo vazební zasedání, a obviněný výslovně požádá o projednání této stížnosti ve vazebním zasedání, stížnostní soud nemusí obviněného slyšet pouze v případě, že jsou i v tomto případě splněny podmínky pro nekonání vazebního zasedání podle § 73d odst. 3 trestního řádu, neboť dané ustanovení se užije obdobně i v řízení o stížnosti podle § 74 odst. 1 trestního řádu. Vazební zasedání se tak musí konat, jestliže v době rozhodování stížnostního soudu již uplynula doba šesti týdnů od posledního slyšení obviněného ve smyslu § 73d odst. 3 písm. b) trestního řádu, byť v době rozhodnutí soudu prvního stupně k jejímu uplynutí ještě nedošlo. Návrh a řízení před Ústavním soudem Nálezem ze dne 12. 2. 2020 zrušil IV. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele M. D. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2019 sp. zn. 9 To 132/2019, a to pro rozpor s čl. 8 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ve zbytku ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost. Narativní část Městský soud rozhodl ve vazebním zasedání o vzetí stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) trestního řádu. O stížnostech stěžovatele i státní zástupkyně proti tomuto usnesení bylo rozhodnuto ve vazebním zasedání krajským soudem tak, že napadené usnesení bylo zrušeno a stěžovatel byl vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) trestního řádu. Naposledy tak stanul před krajským soudem dne 7. 2. 2019. Následná žádost stěžovatele o propuštění z vazby byla usnesením městského soudu zamítnuta dne 13. 3. 2019, tj. po uplynutí toliko necelých pěti týdnů od posledního slyšení stěžovatele, přičemž stěžovatel ani o konání vazebního zasedání výslovně nežádal, pročež městský soud o žádosti stěžovatele rozhodl bez konání vazebního zasedání. Ve stížnosti proti tomuto usnesení stěžovatel výslovně požádal o konání vazebního zasedání. Tato byla napadeným usnesením krajského soudu zamítnuta v neveřejném zasedání o další dva týdny později, tj. 28. 3. 2019. Odůvodnění nálezu Ústavního soudu Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že je obviněného nutno slyšet v zásadě vždy, když je rozhodováno o jeho pokračující vazbě a od jeho předchozího slyšení uběhlo již několik týdnů, ledaže by osobnímu slyšení bránily objektivně nepřekonatelné překážky. Ustanovení § 73d odst. 3 písm. b) trestního řádu navíc zakotvuje nárok obviněného na konání vazebního zasedání v intervalu 6 týdnů, pakliže o to obviněný požádá. Krajský soud se nijak nezabýval „obdobným užitím“ § 73d odst. 3 trestního řádu, jak předepisuje § 74 trestního řádu, a věc rozhodl v neveřejném zasedání. Podobně jako ve věci posuzované Ústavním soudem sp. zn. III. ÚS 1447/17 nedodržel zákonnou úpravu a nevyhověl stěžovateli v žádosti o konání vazebního zasedání, přestože uplynula lhůta šesti týdnů od jeho posledního slyšení, v rámci které může soud vazební zasedání nenařídit. Stěžovatel nebyl slyšen ani v rámci rozhodování soudu prvního stupně a také nemohl podat opakovanou žádost o propuštění z vazby, čemuž brání § 71a trestního řádu umožňující podání opakované žádosti o propuštění z vazby až po uplynutí 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí, kterým byla stížnost stěžovatele zamítnuta. V nyní posuzované věci tak nebylo naplněno ani jedno ze tří pomyslných kritérií, za jejichž splnění nemusí být neslyšení obviněného v rozporu s Úmluvou, formulovaných ESLP např. ve věci Husák proti České republice [tj. obviněný se mohl účastnit jednání soudu prvního stupně, rozhodnutí bylo učiněno v intervalu několika málo týdnů od posledního slyšení obviněného (které zákonodárce stanovil na šest týdnů) a obviněný měl možnost kdykoli podat novou žádost o propuštění]. Právě z důvodu neslyšení obviněného k vazbě v řízení před soudem prvního stupně je pak třeba nahlížet na rozhodování soudu prvního stupně a soudu stížnostního jako na jeden celek pro posouzení nutnosti konat další vazební zasedání, pokud o něj obviněný výslovně požádá. Krajský soud porušil právo stěžovatele na projednání věci v jeho přítomnosti zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 5 odst. 4 Úmluvy, a dále jeho právo na osobní svobodu zaručené čl. 8 Listiny, neboť rozhodl o zbavení stěžovatele svobody jinak než způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud proto usnesení krajského soudu zrušil. Ve vztahu k napadenému usnesení městského soudu byla ústavní stížnost odmítnuta pro nepřípustnost. Soudcem zpravodajem v dané věci byl Pavel Rychetský. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

IV. ÚS 347/20

IV. ÚS 2910/19

I. ÚS 1129/19

I. ÚS 1839/18

IV. ÚS 3892/19

I. ÚS 4098/19

I. ÚS 95/20

II. ÚS 3842/19

I. ÚS 120/20

II. ÚS 2257/19

I. ÚS 3307/19

II. ÚS 3945/19

II. ÚS 716/18

III. ÚS 4109/19

II. ÚS 4104/19

III. ÚS 2478/18

Tím, že Nejvyšší soud posuzoval dovolání vedlejších účastníků po věcné stránce, aniž by nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné, porušil ústavně zaručené právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

III. ÚS 4149/19

II. ÚS 308/20

IV. ÚS 1898/19

III. ÚS 227/20

IV. ÚS 200/20

III. ÚS 3931/19

III. ÚS 2440/19

Jestliže soud nedostojí své povinnosti plynoucí pro něj z § 115a o. s. ř. a rozhodne bez nařízení jednání ve věci, ve které nelze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, odpírá svým postupem účastníkovi řízení právo na přístup k soudu a právo na projednání věci v jeho přítomnosti, zaručené čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.

I. ÚS 3118/19

II. ÚS 4064/18

IV. ÚS 3848/19

II. ÚS 999/18

I. ÚS 3503/19

III. ÚS 3045/19

III. ÚS 4144/19

III. ÚS 254/20

III. ÚS 437/19

IV. ÚS 1799/19

I. ÚS 3545/19

II. ÚS 3309/19

III. ÚS 74/20

II. ÚS 2875/19

I. ÚS 338/20

I. ÚS 3123/19

III. ÚS 220/20

II. ÚS 4163/19

III. ÚS 1006/19

I. ÚS 3796/19

III. ÚS 4169/19

I. ÚS 2547/19

III. ÚS 3444/19

II. ÚS 204/20

I. ÚS 4099/19

III. ÚS 4155/19