Ústavní soud

II. ÚS 1108/19

III. ÚS 923/19

IV. ÚS 1103/19

II. ÚS 746/19

III. ÚS 973/19

II. ÚS 1083/19

IV. ÚS 866/19

II. ÚS 3329/18

IV. ÚS 1340/18

II. ÚS 3735/18

II. ÚS 378/19

II. ÚS 402/19

II. ÚS 622/19

II. ÚS 734/19

IV. ÚS 1053/19

III. ÚS 1001/19

I. ÚS 775/19

IV. ÚS 492/18

Nebezpečí, že věc bude sloužit k spáchání zločinu (§ 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku), nelze dovozovat z pouhé možnosti takového použití. Zabrání věci, respektive s ním spojený zásah do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, musí být odůvodněn konkrétními okolnostmi, z nichž bude vyplývat alespoň taková míra pravděpodobnosti uvedeného následku, která bude potřebu tohoto zásahu s ohledem na obvyklý chod věcí rozumně odůvodňovat.

IV. ÚS 814/19

III. ÚS 502/19

I. ÚS 4058/18

III. ÚS 1160/18

II. ÚS 969/19

III. ÚS 360/19

II. ÚS 820/19

IV. ÚS 1063/19

III. ÚS 121/19

II. ÚS 771/19

II. ÚS 648/19

IV. ÚS 638/18

II. ÚS 3206/17

Při úvaze o nosných důvodech právního posouzení věci odvolacím soudem pro účely posouzení přípustnosti dovolání dle § 237 občanského soudního řádu je Nejvyšší soud povinen posuzovat dovolání dle jeho věcného obsahu a dospět k vlastnímu závěru, který z důvodů použitých odvolacím soudem je nosný a který je na něm závislý, nikoliv tyto závěry od odvolacího soudu nekriticky přebírat.

III. ÚS 785/19

IV. ÚS 566/19

I. ÚS 984/19

III. ÚS 739/19

IV. ÚS 505/19

I. ÚS 760/19

IV. ÚS 2000/18

Dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem majícím za následek nabytí věci nebo práva, které je předmětem držby, přičemž je třeba hodnotit ji objektivně. Ze slov zákona „se zřetelem ke všem okolnostem“ vyplývá, že omyl držitele, ze kterého jeho přesvědčení o existenci drženého práva vychází, musí být omluvitelný. Omyl je omluvitelný, jestliže držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl a nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. Přenesou-li obecné soudy odpovědnost za prokázání ztráty dobré víry údajného vydržitele na domnělého vlastníka, poruší tím právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 3439/17

Ten, kdo o sobě tvrdí, že je poškozený a že splňuje požadavky stanové trestním řádem (zejména podle § 43 odst. 1 a 2, § 44 a § 206 odst. 3 a 4 a § 229 trestního řádu), uplatňuje právo na soudní ochranu ve formě práva být připuštěn do zahájeného trestního řízení. Jsou-li tyto podmínky splněny, a nepřipustí-li jej přesto soud jako poškozeného do trestního řízení bez náležitého odůvodnění, poruší tím jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, neboť je na uvážení poškozeného, a nikoli soudu, zda právo na odškodnění uplatní v trestním řízení, nebo žalobou v občanskoprávním řízení.

I. ÚS 364/19

III. ÚS 1404/18

IV. ÚS 952/19

I. ÚS 4325/18

II. ÚS 618/18

Veřejnou institucí dle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím je jakákoliv obchodní společnost, jejímž stoprocentním vlastníkem je stát, případně veřejnoprávní korporace.

III. ÚS 1924/18

Ministr spravedlnosti nesmí povolit vydání osoby do cizího státu podle § 97 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, probíhá-li řízení o její žádosti o udělení mezinárodní ochrany, včetně navazujícího soudního přezkumu, ledaže by šlo již o opakovanou žádost. Pokud tak učiní, porušuje právo této osoby na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 958/19

I. ÚS 2879/17

II. ÚS 982/19

II. ÚS 329/19

III. ÚS 737/19