Ústavní soud

III. ÚS 1264/18

II. ÚS 278/19

III. ÚS 3198/18

IV. ÚS 2893/18

I. ÚS 274/19

IV. ÚS 3905/18

Pl. ÚS 43/17

Domněnka dostupnosti léčivého přípravku, o jehož nejvyšší ceně výrobce nebo úhradě bylo uzavřeno písemné ujednání, upravená v § 39c odst. 2 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění, není v rozporu se základním právem občanů na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky na základě veřejného pojištění ve smyslu čl. 31 věta druhá Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 4028/18

III. ÚS 2926/18

III. ÚS 1148/16

II. ÚS 3769/18

Nerozhodl-li soud prvního stupně o náhradově nákladovém vztahu mezi některými účastníky či vedlejšími účastníky řízení, může odvolací soud s ohledem na § 222 odst. 2 občanského soudního řádu soudu prvního stupně nařídit, aby své rozhodnutí doplnil dle § 166 odst. 1 tohoto zákona. Není však oprávněn toto rozhodnutí sám doplnit, neboť takový postup by představoval porušení práva daného účastníka či vedlejšího účastníka řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny.

IV. ÚS 1558/18

IV. ÚS 1867/18

IV. ÚS 3485/18

IV. ÚS 3892/18

Je porušením práva na projednání věcí bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jestliže obecný soud neprojedná přednostně a urychleně věc, jejíž výsledek má bezprostřední dopad na zdravotní stav a kvalitu života stěžovatele.

III. ÚS 3397/17

K porušení práva na tzv. legitimní očekávání na vydání historického církevního majetku v restituci dle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky nedochází v případě, bylo-li toto očekávání založeno v potřebě budoucího vydání zákona, nikoli v důvěře v již státem vydaný právní akt, který by konkrétně jeho předmět a konkrétní subjekty vymezil.

I. ÚS 1375/17

III. ÚS 2496/18

I. ÚS 100/19

IV. ÚS 3161/18

II. ÚS 4161/18

II. ÚS 291/19

I. ÚS 3608/18

II. ÚS 4198/18

IV. ÚS 4219/18

IV. ÚS 299/18

Naplňuje-li otázka možnosti „částečného“ rozporu s dobrými mravy obecným soudem při posouzení jako „zčásti“ neplatného nároku advokáta na mimosmluvní odměnu podle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, některou z podmínek přípustnosti dovolání podle § 237 občanského soudního řádu, pak postup, který k tomu nepřihlíží, vede k porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 4 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 2854/18

III. ÚS 3321/16

II. ÚS 4152/17

IV. ÚS 4055/18

IV. ÚS 2500/18

IV. ÚS 4230/18

II. ÚS 59/19

II. ÚS 2081/17

III. ÚS 3466/18

IV. ÚS 3493/18

IV. ÚS 3055/18

IV. ÚS 2326/18

II. ÚS 4223/18

IV. ÚS 23/19

IV. ÚS 3484/18

I. ÚS 4008/18

IV. ÚS 2363/18

IV. ÚS 3109/18

I. ÚS 3618/18

III. ÚS 4090/18

IV. ÚS 3178/18

I. ÚS 755/16

Vadná aplikace procesního předpisu, spočívající v nesprávném určení délky lhůty k učinění procesního úkonu, zde konkrétně v určení délky lhůty pro podání návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání podle § 153b odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, zakládá porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 2652/18

IV. ÚS 1486/18