Ústavní soud

IV. ÚS 3349/18

I. ÚS 4050/18

IV. ÚS 4217/18

IV. ÚS 3756/18

II. ÚS 4248/18

II. ÚS 3798/18

IV. ÚS 3256/18

I. ÚS 3944/18

IV. ÚS 3175/18

IV. ÚS 3730/18

I. ÚS 3476/18

I. ÚS 2880/18

I. ÚS 3534/17

I. ÚS 3868/18

I. ÚS 3945/18

I. ÚS 3447/18

IV. ÚS 1990/18

III. ÚS 3032/17

III. ÚS 3701/18

I. ÚS 3787/18

III. ÚS 1996/18

IV. ÚS 2746/18

III. ÚS 4076/18

I. ÚS 3925/18

III. ÚS 1336/18

Obecný soud, který označí rozhodčí doložku (v jedné části zcela transparentní, určující konkrétního rozhodce, který má spor rozhodovat, v druhé části nikoliv, neboť ponechává výběr rozhodce na vůli jedné smluvní strany) za absolutně neplatnou jako celek, i přesto, že daný spor nakonec rozhodoval rozhodce v rozhodčí doložce určený, postupuje přehnaně formalisticky a zasahuje do autonomie vůle smluvních stran. Takový postup porušuje právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zásadu autonomie vůle smluvních stran vyjádřenou v čl. 2 odst. 3 Listiny a v čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky.

I. ÚS 3470/18

I. ÚS 3354/18

III. ÚS 3272/18

IV. ÚS 3899/18

I. ÚS 3932/18

IV. ÚS 3190/18

I. ÚS 3857/18

III. ÚS 4029/18

I. ÚS 3900/18

I. ÚS 3658/18

IV. ÚS 2089/18

I. ÚS 3287/18

I. ÚS 3795/18

I. ÚS 3162/18

I. ÚS 3372/18

III. ÚS 3688/18

I. ÚS 1949/17

Ochranné opatření zabrání cenných papírů a peněžních prostředků je trestněprávním institutem preventivní povahy; aprobují-li soudy použití tohoto ochranného opatření jako de facto prostředku náhrady škody (tj. prostředku reparační povahy) za účelem zajištění zájmu státu, a dokonce na úkor dalších obětí trestného činu, dopustí se libovůle a porušení práva na spravedlivý proces.

I. ÚS 1407/18

I. ÚS 3662/18

IV. ÚS 1639/18

Obecný soud se před vyslovením závěru, že nezletilý nemá k určitému právnímu jednání dostatečnou svéprávnost, musí zabývat otázkou, zda takové právní jednání je co do povahy přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých téhož věku (§ 31 občanského zákoníku). Nelze bez dalšího konstatovat, že právní jednání v podobě uzavření smlouvy o ubytování dle § 2326 občanského zákoníku není přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilého, který dosáhl v téže době věku 17 a půl roku. Teprve v případě, že obecný soud zjistí, že dané právní jednání je obecně přiměřené ve smyslu § 31 o. z., přistoupí k hodnocení, zda nejsou dány důvody, pro které se v individuálním případě toho kterého nezletilého vyvratitelná domněnka zakotvená v § 31 o. z. neuplatní. Jiný postup je porušením práva účastníka řízení na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod. Obohatil-li se nezletilý na úkor ochuzeného, není, pro posouzení oprávněnosti nároku ochuzeného z titulu práv z bezdůvodného obohacení, otázka míry svéprávnosti obohaceného jakkoliv relevantní.

I. ÚS 2409/18

Pl. ÚS 30/18

Z hlediska posouzení toho, zda lze zákaz sezení podřadit pod zákonem stanovenou působnost pro vydávání obecně závazných vyhlášek podle § 10 písm. a) zákona o obcích je rozhodné, že všechna zákonná vymezení působnosti obce ve vztahu k pravomoci vydávat obecně závazné vyhlášky předpokládají, že na jejich základě stanovená povinnost, resp. zákaz, bude sledovat jimi vymezený účel, v tomto případě zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Zakázané sezení na všech těchto ostatních než vyhrazených místech nemůže být samo o sobě místní záležitostí, která by mohla veřejný pořádek narušit. K tomu by bylo třeba nastoupení dalšího kvalifikovaného jednání.

IV. ÚS 3512/18

I. ÚS 1997/17

I. ÚS 3432/18