Ústavní soud

I. ÚS 4024/18

Pl. ÚS 30/18

Z hlediska posouzení toho, zda lze zákaz sezení podřadit pod zákonem stanovenou působnost pro vydávání obecně závazných vyhlášek podle § 10 písm. a) zákona o obcích je rozhodné, že všechna zákonná vymezení působnosti obce ve vztahu k pravomoci vydávat obecně závazné vyhlášky předpokládají, že na jejich základě stanovená povinnost, resp. zákaz, bude sledovat jimi vymezený účel, v tomto případě zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Zakázané sezení na všech těchto ostatních než vyhrazených místech nemůže být samo o sobě místní záležitostí, která by mohla veřejný pořádek narušit. K tomu by bylo třeba nastoupení dalšího kvalifikovaného jednání.

II. ÚS 3006/17

I. ÚS 3724/18

IV. ÚS 3512/18

I. ÚS 1997/17

I. ÚS 3432/18

I. ÚS 3875/18

I. ÚS 3933/18

I. ÚS 3845/18

I. ÚS 3233/18

I. ÚS 3162/18

III. ÚS 4076/18

IV. ÚS 1639/18

Obecný soud se před vyslovením závěru, že nezletilý nemá k určitému právnímu jednání dostatečnou svéprávnost, musí zabývat otázkou, zda takové právní jednání je co do povahy přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých téhož věku (§ 31 občanského zákoníku). Nelze bez dalšího konstatovat, že právní jednání v podobě uzavření smlouvy o ubytování dle § 2326 občanského zákoníku není přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilého, který dosáhl v téže době věku 17 a půl roku. Teprve v případě, že obecný soud zjistí, že dané právní jednání je obecně přiměřené ve smyslu § 31 o. z., přistoupí k hodnocení, zda nejsou dány důvody, pro které se v individuálním případě toho kterého nezletilého vyvratitelná domněnka zakotvená v § 31 o. z. neuplatní. Jiný postup je porušením práva účastníka řízení na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod. Obohatil-li se nezletilý na úkor ochuzeného, není, pro posouzení oprávněnosti nároku ochuzeného z titulu práv z bezdůvodného obohacení, otázka míry svéprávnosti obohaceného jakkoliv relevantní.

I. ÚS 3435/18

I. ÚS 3708/18

I. ÚS 3620/18

I. ÚS 3932/18

I. ÚS 2845/17

Překážka věci rozsouzené (res iudicata) není absolutní překážkou pro vedení a rozhodnutí v řízení o určení otcovství; právu domnělého otce nesouhlasit s provedením testu DNA může převážit právo dítěte znát své rodiče, které odůvodní vedení řízení o určení otcovství i navzdory jeho zastavení v minulosti; uspokojí-li se soudy s pouhým odkazem na překážku věci rozsouzené (res iudicata) bez posouzení věci prizmatem čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a bez poměření v kolizi stojících práv dítěte a domnělého otce v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, poruší tím čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 706/17

I. ÚS 2949/18

III. ÚS 1175/16

IV. ÚS 2945/18

III. ÚS 3701/18

IV. ÚS 3190/18

I. ÚS 4045/18

I. ÚS 3887/18

I. ÚS 1949/17

Ochranné opatření zabrání cenných papírů a peněžních prostředků je trestněprávním institutem preventivní povahy; aprobují-li soudy použití tohoto ochranného opatření jako de facto prostředku náhrady škody (tj. prostředku reparační povahy) za účelem zajištění zájmu státu, a dokonce na úkor dalších obětí trestného činu, dopustí se libovůle a porušení práva na spravedlivý proces.

I. ÚS 3462/18

III. ÚS 1996/18

I. ÚS 4307/18

IV. ÚS 3335/18

II. ÚS 3361/18

II. ÚS 3652/18

II. ÚS 3428/18

III. ÚS 4040/18

III. ÚS 4204/18

II. ÚS 4097/18

II. ÚS 4210/18

II. ÚS 3847/18

II. ÚS 3947/18

II. ÚS 3810/18

II. ÚS 4060/18

II. ÚS 4172/18

II. ÚS 3248/18

II. ÚS 3154/18

II. ÚS 4035/18

II. ÚS 4122/18

II. ÚS 3032/18

II. ÚS 3836/18