Ústavní soud

III. ÚS 1693/17

II. ÚS 2370/14

Zklamaná důvěra může být uplatňována jen tam, kde byla zklamána. Účastník horizontálního soukromoprávního vztahu nemůže být zkrácen na svých právech tím, že státní podnik postupuje v důvěře ve stanovisko orgánu veřejné moci, který své stanovisko později přehodnotí a v důsledku toho dojde k absolutní neplatnosti uzavřených soukromoprávních smluv. Takovým jednáním státní podnik nedodržuje jeden ze základních principů, na nichž je soukromoprávní jednání vystavěno, a sice princip předcházení škod.

I. ÚS 1682/17

I. ÚS 946/17

IV. ÚS 1295/17

IV. ÚS 1555/17

III. ÚS 1440/17

IV. ÚS 1541/17

IV. ÚS 2951/16

IV. ÚS 967/17

IV. ÚS 29/17

IV. ÚS 4016/16

IV. ÚS 2417/16

IV. ÚS 345/17

III. ÚS 1132/17

IV. ÚS 384/17

IV. ÚS 1635/17

IV. ÚS 497/17

IV. ÚS 370/17

II. ÚS 1445/17

IV. ÚS 1595/17

II. ÚS 1695/17

IV. ÚS 4028/16

IV. ÚS 561/17

IV. ÚS 1282/16

IV. ÚS 1690/17

IV. ÚS 1786/17

IV. ÚS 3516/16

IV. ÚS 3304/16

IV. ÚS 1210/17

IV. ÚS 888/17

I. ÚS 3857/16

IV. ÚS 1360/17

IV. ÚS 1402/17

IV. ÚS 1757/17

II. ÚS 1613/17

IV. ÚS 849/17

II. ÚS 1001/17

IV. ÚS 765/17

I. ÚS 3455/15

II. ÚS 1206/17

IV. ÚS 1606/17

I. ÚS 1627/17

IV. ÚS 751/17

II. ÚS 1534/17

IV. ÚS 1292/17

Pl. ÚS 29/16

II. ÚS 1274/17

IV. ÚS 3033/16

Pl. ÚS 34/15

Z hlediska posouzení toho, zda lze zákaz sezení podřadit pod zákonem stanovenou působnost pro vydávání obecně závazných vyhlášek podle § 10 písm. a) zákona o obcích je rozhodné, že všechna zákonná vymezení působnosti obce ve vztahu k pravomoci vydávat obecně závazné vyhlášky předpokládají, že na jejich základě stanovená povinnost, resp. zákaz, bude sledovat jimi vymezený účel, v tomto případě zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Zakázané sezení na všech těchto ostatních než vyhrazených místech nemůže být samo o sobě místní záležitostí, která by mohla veřejný pořádek narušit. K tomu by bylo třeba nastoupení dalšího kvalifikovaného jednání.