Ústavní soud

IV. ÚS 2705/16

I. ÚS 402/17

II. ÚS 1093/17

I. ÚS 2601/16

II. ÚS 3700/16

Obecné soudy jsou povinny v příkazu k zatčení uvést důvody zbavení osobní svobody a řádně takový příkaz odůvodnit, pokud tak nepostupují, porušují právo dotčené osoby na zbavení osobní svobody pouze z důvodů a způsobem stanoveným zákonem zaručené čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a její právo na seznámení se s důvody zbavení osobní svobody zaručené čl. 8 odst. 4 Listiny a čl. 5 odst. 2 Úmluvy.

II. ÚS 3080/16

Pokud obecné soudy nedostatečně zdůvodní, proč není v případě protiprávního užívání nemovitosti možné dosáhnout ochrany vlastnického práva mírnějšími prostředky a aplikují automaticky prostředky práva trestního, porušují tím princip subsidiarity trestní represe zakotvený v čl. 39 Listiny základních práv a svobod.

Pl. ÚS 10/12

Možnost výpovědi z pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení režimu dočasně práce neschopného zaměstnance, a to za současného vyloučení nároku na podporu v nezaměstnanosti z tohoto důvodu, považuje Ústavní soud za rozumný a přiměřený důsledek, který je slučitelný s čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod i Evropským zákoníkem sociálního zabezpečení. Nejedná se jen o „alternativní soukromoprávní sankci“, ale o způsob řešení narušené důvěry, což odůvodňuje ochranu zájmů zaměstnavatele. Podstatné je, že k výpovědi může zaměstnavatel přistoupit jen při zvlášť hrubém porušení povinnosti zaměstnance, tedy v nejvyšší možné intenzitě příslušného porušení. Právně relevantním se v podniku může stát pouze jednání odborové organizace, v níž jsou sdruženy alespoň tři osoby, protože pouze takto lze hovořit o reprezentaci kolektivních zájmů. Za protiústavní nelze označit požadavek, aby alespoň tři její členové byly u zaměstnavatele v pracovním poměru.

II. ÚS 974/16

I. ÚS 3695/15

I. ÚS 1115/17

IV. ÚS 531/17

II. ÚS 2599/16

Pokud se obec domnívala, že nabyla nemovitost v souladu se zákonem č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, a stát ji v tom utvrzoval, byla v dobré víře a nabyla nemovitost vydržením, i když ve skutečnosti nebyla splněna podmínka faktického užívání. Obecné soudy, které rozhodnou, že obec nebyla v dobré víře, porušují její právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny.

Pl. ÚS 10/16

Pokud byl proveden vklad vlastnického práva k nemovitostem, které posléze byly vydány v restitučním řízení oprávněným osobám, ve prospěch osob, které však účastníky tohoto restitučního řízení nebyly, má se za to, že převod na tyto osoby je třeba považovat za absolutně neplatné právní jednání. Osoby, jimž jako oprávněným svědčí skutečný právní stav, potvrzený výsledkem restitučního řízení, mohou uplatněním poznámky spornosti podle § 986 občanského zákoníku u toho, kdo veřejný seznam vede, a podáním žaloby na určení vlastnictví usilovat o výmaz vlastnického práva dosud zapsaných osob. Toto řešení dovoluje zabránit výmazu práv těchto osob, aniž by se mohly proti tomu bránit, neboť jako účastníci řízení o žalobě na určení vlastnictví budou jeho výsledkem vázány. Takový ústavně konformní výklad § 17 odst. 4 katastrálního zákona, ukládajícího katastrálnímu úřadu přezkoumat před povolením vkladu závaznost soudního rozhodnutí i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru nemovitostí dosud zapsáno, naplňuje i jejich právo na účast při projednání vlastní věci garantované čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 3039/16

Obecný soud je povinen v případě odůvodněných okolností zkoumat, zda zákonný zástupce nezletilého účastníka v řízení zastupuje řádně a zda nejsou dány podmínky pro ustanovení opatrovníka nezletilému. Pokud tak nepostupuje, může dojít k porušení práva účastníka řízení, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 1066/17

II. ÚS 385/16

II. ÚS 1380/17

II. ÚS 2640/16

I. ÚS 952/17

II. ÚS 3846/16

II. ÚS 4173/16

II. ÚS 1603/16

II. ÚS 454/17

II. ÚS 3590/16

II. ÚS 158/17

I. ÚS 1407/17

I. ÚS 1308/17

IV. ÚS 650/17

I. ÚS 1215/17

II. ÚS 1165/17

II. ÚS 3461/16

I. ÚS 1174/17

I. ÚS 1147/17

II. ÚS 1175/17

IV. ÚS 1938/16

IV. ÚS 688/17

I. ÚS 4103/16

IV. ÚS 3892/16

I. ÚS 326/17

Nedoručení odvolání ostatním účastníkům řízení v občanském soudním řízení zpravidla zakládá porušení práva dotčených účastníků řízení na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

I. ÚS 1409/17

I. ÚS 352/17

IV. ÚS 902/17

I. ÚS 3324/16

IV. ÚS 1252/17

IV. ÚS 4220/16

IV. ÚS 725/17

IV. ÚS 841/17

I. ÚS 3704/16

I. ÚS 1423/17

III. ÚS 1291/17