Ústavní soud

III. ÚS 3793/16

IV. ÚS 3986/16

IV. ÚS 3594/16

K porušení práva účastníka řízení na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vede postup Nejvyššího správního soudu, který odmítne kasační stížnost pro opožděné podání jejího doplnění, přestože bylo ve skutečnosti podáno včas.

II. ÚS 2587/16

I. ÚS 971/14

Pl. ÚS 19/16

S ohledem na požadavek předvídatelnosti práva a princip dělby moci musí zákonné zmocnění pokud možno co nejpřesněji definovat obsah, účel a rozsah úpravy provedené předvídanou vyhláškou, a zajistit tak určitost zákonného zmocnění. Pokud vyhláška přistupuje k regulaci bez takovéhoto zákonného zmocnění, dostává se do rozporu s čl. 79 odst. 3 Ústavy.

IV. ÚS 3904/16

II. ÚS 1837/16

Považuje-li odvolací soud rozsah dokazování v řízení před soudem prvního stupně za úplný, ale provedené důkazy by hodnotil jinak, nemůže rozhodnout o zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by nezbytné důkazy sám v odvolacím řízení zopakoval. Přitom však musí zvážit, zda by takový postup neodporoval povaze odvolacího řízení a nepřekračoval meze jeho pravomocí.

III. ÚS 1468/16

II. ÚS 2630/16

I. ÚS 3405/15

II. ÚS 1045/16

II. ÚS 2041/16

III. ÚS 2277/16

III. ÚS 3695/16

II. ÚS 3578/16

IV. ÚS 1776/16

II. ÚS 262/16

Splnil-li povinný dluh dobrovolně ještě předtím, než se dozvěděl o nařízení exekuce, a kdy proto exekutor již nemohl nic vymoci, je základem pro vypočtení odměny exekutora částka nulová. Náhradu hotových výdajů je nutno vyčíslit nikoliv paušální částkou, nýbrž pouze na základě prokazatelně vynaložených výdajů, které exekutorovi vznikly do okamžiku, než bylo dlužné plnění uhrazeno. Pokud je povinnému uloženo uhradit náhradu odměny soudního exekutora, který reálně nic nevymohl, dochází tak k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

II. ÚS 1189/15

Hodlá-li se soud odchýlit od právního názoru vyjádřeného v předchozím rozhodnutí téhož soudu v obdobné věci, musí dané rozhodnutí náležitě, racionálně a ústavně konformně odůvodnit, jinak porušuje základní právo účastníka řízení na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. ÚS 908/16

II. ÚS 2339/16

IV. ÚS 3780/16

I. ÚS 3290/15

II. ÚS 629/14

III. ÚS 841/16

II. ÚS 3883/16

II. ÚS 2015/16

II. ÚS 3496/16

II. ÚS 3713/16

II. ÚS 3828/16

II. ÚS 254/14

III. ÚS 3808/15

II. ÚS 1214/14

III. ÚS 3178/16

III. ÚS 3355/16

III. ÚS 3778/16

III. ÚS 3820/16

II. ÚS 934/16

Rozhodne-li soud o omezení svéprávnosti posuzované osoby, aniž by provedl náležité dokazování - zejména znaleckým zkoumáním, jakož i hodnocením dalších relevantních okolností - a toto své rozhodnutí navíc přesvědčivě a pečlivě neodůvodní, porušuje tak základní právo této osoby na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a v důsledku toho i další její základní práva garantovaná čl. 5 a čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny.

IV. ÚS 1729/16

III. ÚS 3567/14

Existuje-li možnost či dokonce pochybnost, že soud, jenž rozhodl ve věci samé, k tomu neměl pravomoc, ač zde byl „stanovený postup“, kterým taková pochybnost mohla být odstraněna, a nebyl-li stejně tak dodržen zákonem stanovený procesní postup, týkající se zjištění pravomoci orgánů veřejné moci podle zákona č. 131/2002 Sb., o řešení některých kompetenčních sporů, a nebylo proto postaveno najisto, čí pravomoc je v dané věci dána, dochází k porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v souvislosti s tím i k naplnění zmatečnostního důvodu podle § 229 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Návrh a řízení před Ústavním soudem Na návrh stěžovatelky hlavního města Prahy zrušil III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 13. prosince 2016 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2014 č. j. 21 Cdo 2791/2013-644, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2013 č. j. 24 Co 321, 322/2012-565, ve znění opravného usnesení ze dne 5. dubna 2013 č. j. 24 Co 321, 322/2012-574, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. října 2012 č. j. 11 C 125/2004-497 a 11 C 125/2004-504 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 1 Listiny a s čl. 1 odst. 1 Ústavy. M. M. a L. J. nepřiznal postavení vedlejšího účastníka řízení a jejich návrh na určení lhůty k provedení úkonu - rozhodnutí o návrhu na postavení vedlejšího účastníka řízení - odmítl.

IV. ÚS 3262/16

IV. ÚS 2373/16

IV. ÚS 3959/16

III. ÚS 1102/16

IV. ÚS 2947/16

III. ÚS 2809/16

III. ÚS 1880/16

III. ÚS 3316/16

II. ÚS 2752/16

II. ÚS 1249/16