Ústavní soud

IV. ÚS 3583/15

III. ÚS 3567/14

Existuje-li možnost či dokonce pochybnost, že soud, jenž rozhodl ve věci samé, k tomu neměl pravomoc, ač zde byl „stanovený postup“, kterým taková pochybnost mohla být odstraněna, a nebyl-li stejně tak dodržen zákonem stanovený procesní postup, týkající se zjištění pravomoci orgánů veřejné moci podle zákona č. 131/2002 Sb., o řešení některých kompetenčních sporů, a nebylo proto postaveno najisto, čí pravomoc je v dané věci dána, dochází k porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v souvislosti s tím i k naplnění zmatečnostního důvodu podle § 229 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Návrh a řízení před Ústavním soudem Na návrh stěžovatelky hlavního města Prahy zrušil III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 13. prosince 2016 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2014 č. j. 21 Cdo 2791/2013-644, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2013 č. j. 24 Co 321, 322/2012-565, ve znění opravného usnesení ze dne 5. dubna 2013 č. j. 24 Co 321, 322/2012-574, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. října 2012 č. j. 11 C 125/2004-497 a 11 C 125/2004-504 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 1 Listiny a s čl. 1 odst. 1 Ústavy. M. M. a L. J. nepřiznal postavení vedlejšího účastníka řízení a jejich návrh na určení lhůty k provedení úkonu - rozhodnutí o návrhu na postavení vedlejšího účastníka řízení - odmítl.

II. ÚS 3970/13

II. ÚS 1045/16

II. ÚS 2041/16

III. ÚS 2277/16

II. ÚS 2630/16

II. ÚS 3578/16

II. ÚS 1189/15

Hodlá-li se soud odchýlit od právního názoru vyjádřeného v předchozím rozhodnutí téhož soudu v obdobné věci, musí dané rozhodnutí náležitě, racionálně a ústavně konformně odůvodnit, jinak porušuje základní právo účastníka řízení na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

I. ÚS 971/14

III. ÚS 84/14

Ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb., podle kterého platí, že včas uplatněný nárok na odškodnění přechází na právní nástupce tehdy, pokud o něm ještě nebylo rozhodnuto nebo ještě nedošlo k výplatě jednorázové částky, je třeba ústavně konformně vykládat tak, že umožňuje přístup k soudu dědicům oprávněné osoby i za situace, kdy došlo k jejímu úmrtí po právní moci rozhodnutí správního orgánu o nároku na odškodnění.

II. ÚS 3605/16

II. ÚS 3828/16

II. ÚS 3713/16

IV. ÚS 2842/16

IV. ÚS 3402/16

III. ÚS 2453/16

III. ÚS 2550/16

I. ÚS 2816/16

II. ÚS 3381/16

IV. ÚS 3843/16

IV. ÚS 3155/16

III. ÚS 3624/16

I. ÚS 3431/16

I. ÚS 3469/16

IV. ÚS 3784/16

I. ÚS 3112/16

IV. ÚS 1418/16

II. ÚS 3470/16

III. ÚS 3711/14

I. ÚS 3373/16

II. ÚS 3445/16

IV. ÚS 394/16

IV. ÚS 3879/16

III. ÚS 3430/16

IV. ÚS 3932/16

I. ÚS 2666/16

III. ÚS 3908/16

IV. ÚS 1650/16

IV. ÚS 2045/16

IV. ÚS 3142/16

I. ÚS 823/16

Pokud se obecné soudy nevypořádají s argumentací stěžovatele svědčící ve prospěch střídavé péče, zatíží svá rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti a nemohou tak obstát ve světle čl. 36 odst. 1 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 3868/16

IV. ÚS 2291/16

IV. ÚS 3890/16

III. ÚS 3602/16

IV. ÚS 2169/16

IV. ÚS 3499/15

IV. ÚS 3944/16

I. ÚS 3057/16