Ústavní soud

III. ÚS 3579/16

II. ÚS 3485/16

III. ÚS 3674/16

III. ÚS 3315/16

IV. ÚS 2883/16

III. ÚS 2993/16

III. ÚS 2433/15

Odvolací soud je povinen přezkoumávat, a případně pro nezákonnost rušit ta usnesení o (ne)nařízení předběžného opatření, jimiž je jinak „nevratně“ zasahováno do základních práv a svobod dotčené osoby, nebo kterými je poskytnutí právní ochrany odmítáno, a kde jedinou možností, jak odčinit negativní důsledky vyvolané jeho případnou nezákonností, je případná náhrada nemajetkové újmy. Opačný postup je porušením ústavně zaručeného základního práva dotčené osoby na soudní ochranu garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Návrh a řízení před Ústavním soudem Nálezem ze dne 29. 11. 2016 zrušil III. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatelky Ing. T. V. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015 č. j. 30 Cdo 5209/2014-91 a 30 Cdo 5212/2014-93, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. dubna 2014 č. j. 1 Co 79/2014-75, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2014 č. j. 25 C 3/2013-57 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. dubna 2013 č. j. 1 Co 114/2013-39 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 3628/16

I. ÚS 2318/15

III. ÚS 2946/16

I. ÚS 3150/16

I. ÚS 3360/16

IV. ÚS 777/16

I. ÚS 2485/16

II. ÚS 2731/16

II. ÚS 1138/16

II. ÚS 3631/16

IV. ÚS 3156/16

IV. ÚS 1486/16

II. ÚS 2915/16

III. ÚS 3607/16

III. ÚS 2540/16

II. ÚS 3449/16

II. ÚS 2654/15

II. ÚS 3486/16

II. ÚS 3244/16

IV. ÚS 827/16

III. ÚS 3061/16

III. ÚS 3083/16

III. ÚS 2099/16

II. ÚS 2629/15

II. ÚS 3652/15

IV. ÚS 3652/16

IV. ÚS 3384/16

III. ÚS 840/16

I. ÚS 2576/16

II. ÚS 2095/16

III. ÚS 2715/16

II. ÚS 3499/16

III. ÚS 3513/16

III. ÚS 2141/16

III. ÚS 3087/16

IV. ÚS 3567/16

III. ÚS 514/14

II. ÚS 3811/16

III. ÚS 2017/16

IV. ÚS 3769/16

III. ÚS 2618/16

IV. ÚS 1978/16

III. ÚS 3493/15

K založení legitimního očekávání žadatele, že mu bude přiznána majetková hodnota v podobě sociální dávky (starobního či předčasného důchodu), není nezbytné, aby bylo o daném nároku žadatele na základě jeho žádosti rozhodnuto, nýbrž postačí, pokud byl takový nárok individualizovatelný na základě právní úpravy, resp. pokud žadatel v předmětném období splňoval všechny podmínky zákonem stanovené pro přiznání předmětné sociální dávky. Není proto překážkou, jestliže žadatel v daném období žádost o přiznání dávky nepodal.