Ústavní soud

I. ÚS 28/16

IV. ÚS 3512/15

IV. ÚS 2186/16

I. ÚS 3433/16

II. ÚS 2513/16

II. ÚS 3634/13

I. ÚS 2611/16

II. ÚS 606/16

III. ÚS 1825/16

III. ÚS 525/15

Zpřísní-li soud vyššího stupně, omezen zásadou zákazu reformationis in peius, alespoň jeden z uložených trestů, je třeba, aby z odůvodnění takového rozhodnutí byly zřejmé důvody pro takovou změnu, kterou oproti přezkoumávanému rozhodnutí ve vztahu k budoucímu postavení odsouzeného provádí. Opačným postupem poruší stěžovatelovo ústavně zaručené právo na vedení trestního řízení a na potrestání způsobem podle čl. 39 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 1 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky, dále právo být stíhán jen z důvodů a způsobem, který stanoví zákon podle čl. 8 odst. 2 Listiny ve spojení s právem na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny. Návrh a řízení před Ústavním soudem Nálezem ze dne 8. 11 2016 zrušil III. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele J. N. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2014 č. j. 4 Tdo 449/2014-36 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. srpna 2013 č. j. 68 To 179/2013-231 v té části, ve které se podle § 73 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, stěžovateli ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky, pro rozpor s čl. 39 Listiny ve spojení s čl. 1 odst. 1 a 2 Ústavy a pro rozpor s čl. 8 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny. Ve zbývající části návrh pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

II. ÚS 3650/14

IV. ÚS 2895/16

II. ÚS 2860/16

I. ÚS 1323/16

II. ÚS 2875/16

III. ÚS 1906/16

III. ÚS 3137/16

III. ÚS 3512/16

III. ÚS 1927/16

II. ÚS 2626/16

II. ÚS 2940/16

I. ÚS 3377/16

IV. ÚS 3581/16

III. ÚS 3383/16

I. ÚS 1067/16

III. ÚS 3028/16

I. ÚS 2734/16

I. ÚS 3085/16

II. ÚS 1851/16

III. ÚS 3477/16

II. ÚS 2571/16

Má-li soud v úmyslu odchýlit se od dřívější judikatury a tato odchylka má pro rozhodnutí v dané věci zásadní význam, musí své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit a uvést, proč považuje názor v dřívějších rozhodnutích za neudržitelný či právně chybný. Neučiní-li tak, může se dopustit porušení práva účastníka řízení na spravedlivý proces.

II. ÚS 1000/16

K zásahu do práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) dojde tehdy, zastaví-li Nejvyšší soud řízení o dovolání z důvodu chybějícího zastoupení advokátem, ačkoliv dovolatel o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení včas požádal a o této žádosti soud prvního stupně opomenul rozhodnout.

III. ÚS 2556/16

IV. ÚS 2964/16

III. ÚS 2469/16

III. ÚS 2149/15

I. ÚS 2704/16

I. ÚS 3614/16

I. ÚS 3457/16

I. ÚS 3482/16

IV. ÚS 3332/15

I. ÚS 3545/16

II. ÚS 3395/16

II. ÚS 2950/16

Věcným projednáním odvolání a potvrzením jím napadeného usnesení, kterým se prodlužuje předběžné opatření upravující poměry dítěte, je – za předpokladu, že potvrzující usnesení odvolacího soudu je ústavně konformní – zhojen zásah do práva účastníka řízení na soudní ochranu, jenž spočíval v bezdůvodném odmítnutí předchozího odvolání proti dřívějšímu prodloužení tohoto předběžného opatření.

IV. ÚS 790/16

IV. ÚS 3543/16

IV. ÚS 668/16

I. ÚS 1860/16

Skutečnost, že obviněný uprchl, nelze v rámci opakovaného řízení před soudem podle § 306a odst. 2 trestního řádu vykládat jako konkludentní vzdání se práva na výslech svědků, neboť takový následek není pro obviněného předvídatelný. Při použití důkazu výpovědi nepřítomného svědka, kterého obviněný nemohl vyslechnout, je třeba posoudit: (1) zda pro nepřítomnost svědka před soudem existoval dostatečný důvod; (2) jakou váhu tento důkaz pro odsouzení obviněného měl a (3) zda v řízení existovaly dostatečné vyvažující faktory, včetně silných procesních záruk, které kompenzovaly připuštění výpovědi nepřítomného svědka jako důkazu proti obviněnému. Ve světle těchto tří kritérií je třeba posoudit, zda lze řízení, v němž byla použita výpověď nepřítomného svědka, jako celek považovat za spravedlivé.

IV. ÚS 2526/16

II. ÚS 3380/16