Ústavní soud

II. ÚS 3367/16

IV. ÚS 613/16

III. ÚS 2782/16

IV. ÚS 3543/16

IV. ÚS 2690/16

II. ÚS 3380/16

I. ÚS 1764/16

Obecné soudy nemohou státu přiznávat nárok na výživné pro dítě, na něž stát pěstounům vyplácí příspěvek na úhradu potřeb dítěte, ve smyslu § 961 odst. 2 o. z. bez zohlednění faktického stavu věci. Pokud je tato povinnost stanovena rodiči, který o své dítě, formálně svěřené do pěstounské péče, fakticky pečuje osobně i finančně ve snaze získat je do své péče, dochází takovým postupem soudů nejen k porušení jeho ústavně zaručených rodičovských práv, ale také k nepřípustnému zásahu do jeho majetkové sféry.

III. ÚS 3288/16

IV. ÚS 2909/16

IV. ÚS 2621/16

IV. ÚS 790/16

I. ÚS 3284/16

I. ÚS 1957/16

I. ÚS 2996/16

I. ÚS 3484/16

I. ÚS 2737/16

I. ÚS 2504/16

I. ÚS 2775/16

I. ÚS 3393/16

II. ÚS 2821/16

II. ÚS 1604/16

I. ÚS 3349/16

II. ÚS 3200/16

III. ÚS 3768/15

III. ÚS 2242/15

Z ustanovení § 107a občanského soudního řádu vyplývá možnost, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo žalovaného bez jeho souhlasu, avšak jen v případě, že toto právo nebo povinnost odvozuje od jejich převodu nebo přechodu ze strany žalovaného. Jestliže soud rozhodne o připuštění jeho vstupu do řízení, aniž by byla splněna tato podmínka, poruší základní právo původního žalovaného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Návrh a řízení před Ústavním soudem Nálezem ze dne 1. 11 2016 zrušil III. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele I. C. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2015 č. j. 29 Cdo 5077/2014-454, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. září 2014 č. j. 29 Co 460/2014-444 a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. června 2014 č. j. 13 C 117/2008-407 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny.

IV. ÚS 2801/16

II. ÚS 3161/16

II. ÚS 3216/16

II. ÚS 2505/16

II. ÚS 3036/16

I. ÚS 913/16

Obecné soudy jsou povinny posuzovat platnost spotřebitelské smlouvy z hlediska celku, nikoli selektivně hodnotit jednotlivá ustanovení, a vycházet přitom z principu ochrany spotřebitele jako jednoho z klíčových principů současného občanského práva. Opačný postup vede k porušení práva na spravedlivý proces zaručenému článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 3303/16

I. ÚS 3221/16

III. ÚS 1320/16

Při posuzování tzv. materiální vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti má přednost výklad, který nezakládá neplatnost smlouvy, před výkladem platnost smlouvy zakládajícím, a to i tehdy, jsou-li možné oba výklady.

IV. ÚS 2746/16

III. ÚS 2733/16

III. ÚS 2583/16

III. ÚS 3415/16

IV. ÚS 2716/16

IV. ÚS 2865/16

I. ÚS 2641/16

II. ÚS 2899/16

III. ÚS 3015/16

III. ÚS 746/16

III. ÚS 2905/16

III. ÚS 938/16

Založil-li soudní exekutor svůj závěr o procesním zavinění oprávněného na tom, že si před podáním návrhu na nařízení exekuce nijak nezjistil majetkové poměry dlužníka, ačkoliv k tomu měl procesní nástroje, a postupoval-li obdobně obecný soud, aniž se v rozporu s požadavky čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zabýval také tím, konkrétně jaké nástroje měl oprávněný v tomto ohledu k dispozici, a zda jejich uplatnění lze po něm spravedlivě požadovat, pak tento postup nelze ospravedlnit ani ekonomicky silným postavením oprávněného, neboť to je z hlediska respektování jeho postavení jako účastníka řízení ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny v řízení před nezávislým a nestranných soudem zcela irelevantní.

III. ÚS 1594/16

Pokud obecné soudy nepřistoupí k hodnocení naplnění dobré víry nabyvatele nemovitosti v údaj, dle něhož byl jako vlastník předmětné nemovitosti zapsán ten, který na něj vlastnické právo převedl, porušují tak nejen právo potencionálně dobrověrného nabyvatele na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ale také jeho právo na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 2638/16

III. ÚS 3218/16

II. ÚS 2230/16

„Jiným důvodem“ zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu je i případ, kdy tímto výkonem dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti.