Ústavní soud

I. ÚS 1863/16

I. ÚS 1541/16

I. ÚS 2557/16

I. ÚS 1930/16

I. ÚS 2584/16

I. ÚS 1882/16

IV. ÚS 1087/15

I. ÚS 2434/16

I. ÚS 2183/16

I. ÚS 1258/16

I. ÚS 2635/16

I. ÚS 454/16

I. ÚS 2149/16

III. ÚS 1305/16

III. ÚS 1278/16

III. ÚS 2617/16

I. ÚS 2598/16

II. ÚS 1984/16

III. ÚS 1948/16

III. ÚS 2304/16

I. ÚS 2338/16

II. ÚS 1987/16

I. ÚS 1573/16

I. ÚS 1848/16

I. ÚS 2586/16

II. ÚS 2397/16

II. ÚS 2260/16

II. ÚS 2001/16

II. ÚS 1194/16

IV. ÚS 3192/15

II. ÚS 2383/16

IV. ÚS 2499/16

II. ÚS 863/16

Ustanovení § 37a odst. 2 trestního řádu umožňuje vyloučit obhájce nejen tehdy, vykonává-li obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním řízení odporují, nýbrž i v případě, zastupuje-li současně poškozeného ve stejném trestním řízení. Obecné soudy však musí pečlivě hodnotit veškeré okolnosti každého případu a k vyloučení advokáta mohou přistoupit pouze tehdy, budou-li zájmy zastupovaných osob skutečně v rozporu. Automatická a mechanická aplikace zmíněného ustanovení bez přihlédnutí ke specifikům dané věci tak představuje nepřípustný zásah do práva na spravedlivý proces.

IV. ÚS 1185/16

II. ÚS 1710/16

IV. ÚS 2199/16

II. ÚS 2011/16

III. ÚS 2234/16

II. ÚS 2069/16

III. ÚS 2737/15

IV. ÚS 624/15

II. ÚS 3614/15

II. ÚS 1523/16

II. ÚS 2001/15

II. ÚS 2107/16

II. ÚS 3348/15

II. ÚS 1400/16

II. ÚS 1373/16

IV. ÚS 735/16

I. ÚS 3456/15

Trestní soud má v adhezním řízení povinnost postupovat co do odůvodněnosti svého rozhodnutí se stejnou péčí jako civilní soud, který rozhoduje o náhradě škody ve věcech občanskoprávních. Jedině pečlivé uvážení všech kritérií pro určení výše náhrady nemajetkové újmy umožní stanovit její adekvátní kompenzaci.