Ústavní soud

I. ÚS 1718/14

I. ÚS 3806/14

IV. ÚS 3361/13

I. ÚS 3999/14

I. ÚS 340/15

I. ÚS 1145/14

I. ÚS 1764/14

II. ÚS 205/15

IV. ÚS 3858/14

I. ÚS 3992/14

III. ÚS 3470/14

I. ÚS 2324/14

I. ÚS 3956/14

IV. ÚS 202/15

IV. ÚS 3019/13

IV. ÚS 243/15

IV. ÚS 3898/14

IV. ÚS 48/15

IV. ÚS 1136/12

IV. ÚS 534/13

IV. ÚS 51/15

Pl. ÚS 8/14

IV. ÚS 3016/14

I. ÚS 195/15

I. ÚS 3395/14

I. ÚS 3955/14

IV. ÚS 320/15

IV. ÚS 3520/14

IV. ÚS 294/15

IV. ÚS 418/15

I. ÚS 452/15

IV. ÚS 210/15

I. ÚS 1565/14

Hájitelnost tvrzení o dotčení práva na život ve smyslu čl. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nelze zaměňovat s existencí skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (§ 158 odst. 3 trestního řádu). Posouzení splnění podmínek zahájení úkonů trestního řízení je otázkou pro orgány činné v trestním řízení. Z pohledu práva na účinné vyšetřování je pouze podstatné, zda byly splněny všechny podmínky tohoto práva a nikoli, zda se tak dělo šetřením podle § 158 odst. 1 trestního řádu, nebo prověřováním podle § 158 odst. 3 trestního řádu, či až ve fázi vyšetřování podle § 160 trestního řádu.

III. ÚS 428/15

III. ÚS 537/15

I. ÚS 1206/14

Zásada zákonného soudce představuje jednu ze základních záruk nezávislého a nestranného soudního rozhodování v právním státě a podmínku řádného výkonu té části veřejné moci, která byla soudům ústavně svěřena. Ústavní imperativ, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, na jedné straně dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, na druhé straně pak představuje pro každého účastníka řízení stejně cennou záruku, že k rozhodnutí v jeho věci jsou povolávány soudy a soudci podle předem daných procesních pravidel tak, aby byla zachována zásada pevného přidělování soudní agendy a byl vyloučen výběr soudů a soudců ad hoc. Návrh a řízení před Ústavním soudem Nálezem ze dne 27. 2. 2015 zrušil I. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatelky DETOA Albrechtice, s. r. o., usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 371/2013-125 ze dne 3. 2. 2014 pro rozpor s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Narativní část Před vrchním soudem bylo vedeno odvolací řízení proti usnesení, jímž krajský soud nařídil k návrhu stěžovatelky předběžné opatření spočívající v povinnosti druhého účastníka řízení zdržet se dovozu, prodeje, šíření a distribuce v usnesení specifikovaných výrobků. Vrchní soud napadeným usnesením rozhodnutí krajského soudu změnil tak, že odpůrci se uvedená povinnost neukládá, přičemž uvedl, že ve věci se jedná o střet dvou licenčních smluv. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vznesla námitky proti právnímu posouzení věci vrchním soudem. Rovněž namítala, že došlo k porušení jejího práva na zákonného soudce, neboť v době, kdy věc napadla k vrchnímu soudu, měl dle tehdy platného rozvrhu práce ve věci rozhodující senát 3 Cmo přidělenou agendu odvolání ve věcech duševního vlastnictví a ochrany hospodářské soutěže, přičemž agendu odvolání ve věcech nároků vycházejících z autorského práva měl přidělenu senát 3 Co. Podle stěžovatelky se jí vedený spor týká licenčních smluv, tedy ochrany autorského práva, což je užší pojem než ochrana práv vyplývajících z duševního vlastnictví, a proto měl ve věci rozhodovat senát 3 Co, a nikoliv senát 3 Cmo.

I. ÚS 3287/14

Zákonná tříměsíční lhůta, v níž musí být rozhodnuto o dalším trvání vazby, nemá charakter lhůty pořádkové. Tato lhůta má přímou návaznost na čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny a její povaha a smysl nepřipouští stav, že by její nedodržení nemělo žádný vliv na další omezení svobody jednotlivce. Pokud soud v uvedené lhůtě nerozhodl, že se obviněný ponechává ve vazbě, představuje nedodržení uvedeného požadavku nepřípustný zásah do ústavně zaručeného práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a v důsledku tohoto též do práva na osobní svobodu (čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny). Návrh a řízení před Ústavním soudem Nálezem ze dne 27. 2. 2015 zrušil I. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele Do Trong Hieu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, č. j. 14 To 221/2014-82 ze dne 15. 7. 2014 pro rozpor s čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 1171/14

Zásada zákonného soudce představuje jednu ze základních záruk nezávislého a nestranného soudního rozhodování v právním státě a podmínku řádného výkonu té části veřejné moci, která byla soudům ústavně svěřena. Ústavní imperativ, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, na jedné straně dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, na druhé straně pak představuje pro každého účastníka řízení stejně cennou záruku, že k rozhodnutí v jeho věci jsou povolávány soudy a soudci podle předem daných procesních pravidel tak, aby byla zachována zásada pevného přidělování soudní agendy a byl vyloučen výběr soudů a soudců ad hoc. Návrh a řízení před Ústavním soudem Nálezem ze dne 27. 2. 2015 zrušil I. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele Z. M. usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 361/2013-82 ze dne 31. 1. 2014 pro rozpor s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Narativní část Před vrchním soudem bylo vedeno odvolací řízení proti usnesení, jímž krajský soud nařídil k návrhu stěžovatele předběžné opatření spočívající v povinnosti druhého účastníka řízení zdržet se dovozu, prodeje, šíření a distribuce v usnesení specifikovaných výrobků. Vrchní soud napadeným usnesením rozhodnutí krajského soudu změnil tak, že odpůrci se uvedená povinnost neukládá, přičemž uvedl, že ve věci se jedná o střet dvou licenčních smluv. Stěžovatel v ústavní stížnosti vznesl námitky proti právnímu posouzení věci vrchním soudem. Rovněž namítal, že došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce, neboť v době, kdy věc napadla k vrchnímu soudu, měl dle tehdy platného rozvrhu práce ve věci rozhodující senát 3 Cmo přidělenou agendu odvolání ve věcech duševního vlastnictví a ochrany hospodářské soutěže, přičemž agendu odvolání ve věcech nároků vycházejících z autorského práva měl přidělenu senát 3 Co. Podle stěžovatele se jím vedený spor týká licenčních smluv, tedy ochrany autorského práva, což je užší pojem než ochrana práv vyplývajících z duševního vlastnictví, a proto měl ve věci rozhodovat senát 3 Co (příp. senát 1 Co), a nikoliv senát 3 Cmo.

I. ÚS 3046/14

Veřejné soudní jednání představuje jednu ze základních zásad spravedlivého procesu. Veřejný charakter řízení chrání strany ve sporu před tajným výkonem spravedlnosti bez veřejného dohledu a je také jedním z prostředků k udržení důvěry v soudy. Specifickým právem v rámci obecného požadavku na veřejné projednání věci ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je pak právo na veřejné vyhlášení rozhodnutí. Postulát veřejného vyhlášení rozsudku je kategorický a nelze se od něj odchýlit; opačný postup je porušením práva na spravedlivý proces.

III. ÚS 64/15

I. ÚS 399/15

III. ÚS 470/15

II. ÚS 517/15

I. ÚS 532/15

III. ÚS 2655/14

III. ÚS 2659/14

III. ÚS 3531/14

III. ÚS 2457/14

III. ÚS 321/15

III. ÚS 211/15