Ústavní soud

II. ÚS 2212/14

II. ÚS 1063/14

II. ÚS 2105/14

II. ÚS 1320/14

II. ÚS 2358/14

III. ÚS 2629/14

I. ÚS 2046/12

II. ÚS 1089/14

II. ÚS 1007/14

II. ÚS 2792/14

IV. ÚS 2870/14

III. ÚS 2668/14

II. ÚS 2242/14

II. ÚS 2627/14

II. ÚS 2101/14

II. ÚS 1684/14

III. ÚS 2997/14

II. ÚS 2376/14

II. ÚS 2826/14

I. ÚS 1572/14

II. ÚS 2462/14

II. ÚS 343/14

I. ÚS 2456/13

Pokud má odvolací soud na otázku hrazení nákladů řízení, a to zvláště v řízení před soudem nalézacím, jiný náhled než soud nalézací, aniž by přitom došlo k relevantní změně skutkových okolností a účastníci tak mohli jiné rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení předvídat, je povinen vytvořit pro účastníky procesní prostor, aby se mohli k dané otázce vyjádřit a uplatnit námitky a argumenty, které mohou být s to rozhodnutí odvolacího soudu ovlivnit a s nimiž se odvolací soud každopádně musí ve svém rozhodnutí náležitě vypořádat. Pokud tomuto požadavku odvolací soud nedostojí, dopustí se porušení základního práva účastníků na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v důsledku vydání nepřípustně překvapivého rozhodnutí.

II. ÚS 1275/14

I. ÚS 3596/12

II. ÚS 2308/14

II. ÚS 603/14

III. ÚS 2781/14

I. ÚS 1851/13

II. ÚS 2918/14

IV. ÚS 2275/14

IV. ÚS 2937/14

IV. ÚS 2696/14

I. ÚS 2643/13

Vražda matky nezletilých dětí je vždy jednáním, které má zásadní dopad do rodinných poměrů a zejména představuje intenzivní zásah do duševního vývoje dětí, nejen pro svoji protispolečenskou povahu, ale též pro nevratnost a nenapravitelnost. Okolnost, že otec se nedopustil přímého zásahu proti dětem, je nerozhodná a v přezkoumávané věci je intenzita tohoto zásahu navíc zesilována způsobem provedení trestného činu vraždy, jenž trestní soud hodnotil jako mimořádně zákeřný. Nejde o jednorázový zásah, ale zásah trvající a nenapravitelný, přičemž jeho působení na děti může být usměrněno jen terapeuticky v přijatelném rodinném okruhu, jehož součástí však nebude ten, který celou situaci způsobil.

III. ÚS 1199/14

III. ÚS 2581/14

III. ÚS 2630/14

III. ÚS 2693/14

III. ÚS 1619/14

III. ÚS 2746/14

III. ÚS 2765/13

I. ÚS 3285/13

III. ÚS 1710/14

III. ÚS 1745/14

III. ÚS 3860/13

II. ÚS 1835/14

Pokud odvolací soud dospěje – na rozdíl od soudu prvního stupně – k závěru o vhodnějších výchovných podmínkách na straně matky, aniž by se dostatečně vypořádal se všemi skutečnostmi zjištěnými v řízení před soudy obou stupňů, a to ve světle zájmu nezletilé jakožto zásadního vodítka pro rozhodování v dané věci, a svůj závěr řádně neodůvodní, zasáhne tak do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) a práva na výchovu a péči o dítě (čl. 32 odst. 4 Listiny). Obecné soudy musejí vždy usilovat o to, aby jakýkoliv jejich zásah byl minimalizován, tedy aby dítě nebylo odtrženo zejména od osob, k nimž má silnou náklonnost a u nichž nachází svůj domov, aby bylo svěřeno do péče osoby, která uznává roli jiných blízkých osob v životě dítěte jakožto unikátního jedince, a aby zásadním vodítkem při hledání nejlepšího zájmu dítěte bylo jeho přání, hodnocené – zejména u dětí v předškolním věku – se zřetelem k jeho rozumové a emocionální vyspělosti.

II. ÚS 2867/14

I. ÚS 3859/13

Ustanovení § 33 odst. 4 exekučního řádu nelze vykládat v tom směru, že prosté právní zastoupení spočívající např. v hrazení soudních poplatků a činění podání v majetkových sporech představuje správu majetku, resp. po advokátu nelze požadovat souhrnné informace o veškerých majetkových sporech jeho klienta, coby povinného v exekučním řízení. Opačným výkladem poruší soud či soudní exekutor právo advokáta na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

I. ÚS 1175/14

III. ÚS 3964/13