Ústavní soud

II. ÚS 1637/14

I. ÚS 2952/13

I. ÚS 1697/14

IV. ÚS 1279/14

IV. ÚS 1711/14

II. ÚS 589/13

IV. ÚS 1536/14

II. ÚS 1986/14

I. ÚS 1746/13

II. ÚS 2031/14

I. ÚS 2351/13

II. ÚS 956/14

III. ÚS 1736/13

II. ÚS 838/14

II. ÚS 2087/14

I. ÚS 1734/13

II. ÚS 2064/14

II. ÚS 979/14

II. ÚS 3482/13

II. ÚS 4031/13

II. ÚS 2564/12

I v trestním řízení musí být maximálně šetřeno práv a svobod jednotlivce, jelikož bagatelizací účelu a způsobu vedení trestního řízení může dojít k neodůvodněným a nepřiměřeným zásahům do soukromé svobody jednotlivce. Účastníkovi řízení musí být dána možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům a k věci samé, ale také navrhnout důkazy, jejichž provedení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Navíc má obecný soud povinnost vypořádat se s námitkami, jimiž obviněný realizuje svoje právo na obhajobu. Opačný postup vede k porušení zásad spravedlivého procesu garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 1728/13

II. ÚS 463/14

II. ÚS 3188/13

I. ÚS 1798/14

I. ÚS 2015/14

IV. ÚS 1384/14

I. ÚS 3543/13

I. ÚS 1887/14

I. ÚS 3069/13

IV. ÚS 1956/14

II. ÚS 2097/14

II. ÚS 2102/14

I. ÚS 1817/14

I. ÚS 3531/13

IV. ÚS 1022/14

I. ÚS 797/14

I. ÚS 2459/13

IV. ÚS 1722/14

I. ÚS 1933/14

I. ÚS 2475/13

IV. ÚS 1792/14

IV. ÚS 1442/14

IV. ÚS 272/14

III. ÚS 1360/14

IV. ÚS 2737/13

I. ÚS 1871/13

III. ÚS 2407/13

Z pravomoci obecných soudů může být vyňato rozhodování týkající se majetkových sporů stran rozhodčí smlouvy. Ingerence obecných soudů do těchto řízení a přezkum rozhodnutí z nich vzešlých je, jakožto projev respektu státu vůči autonomii vůle stran rozhodčí smlouvy, možná pouze na základě zákona. Soudní přezkum rozhodnutí rozhodčího soudu, které se nedotýká vztahů mezi stranami rozhodčí smlouvy a jejich sporu, nýbrž sporu mezi žalobcem a rozhodčím soudem, je, navzdory tomu, že jej zákon nepředpokládá, obecně přípustný, neboť obyčejný zákon, natož pak řád rozhodčího soudu, nemůže vyloučit působení základního práva na soudní ochranu ve vztazích mezi subjekty soukromého práva, stejně jako nemůže zbavit obecný soud jeho povinnosti tuto ochranu poskytnout (čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 Ústavy ČR).

II. ÚS 2119/14

III. ÚS 388/14