Ústavní soud

II. ÚS 2119/14

III. ÚS 2407/13

Z pravomoci obecných soudů může být vyňato rozhodování týkající se majetkových sporů stran rozhodčí smlouvy. Ingerence obecných soudů do těchto řízení a přezkum rozhodnutí z nich vzešlých je, jakožto projev respektu státu vůči autonomii vůle stran rozhodčí smlouvy, možná pouze na základě zákona. Soudní přezkum rozhodnutí rozhodčího soudu, které se nedotýká vztahů mezi stranami rozhodčí smlouvy a jejich sporu, nýbrž sporu mezi žalobcem a rozhodčím soudem, je, navzdory tomu, že jej zákon nepředpokládá, obecně přípustný, neboť obyčejný zákon, natož pak řád rozhodčího soudu, nemůže vyloučit působení základního práva na soudní ochranu ve vztazích mezi subjekty soukromého práva, stejně jako nemůže zbavit obecný soud jeho povinnosti tuto ochranu poskytnout (čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 Ústavy ČR).

III. ÚS 4646/12

II. ÚS 2112/14

II. ÚS 2113/14

III. ÚS 710/14

I. ÚS 1906/14

IV. ÚS 2338/13

II. ÚS 2116/14

IV. ÚS 2187/14

III. ÚS 1474/13

II. ÚS 2111/14

III. ÚS 1931/14

III. ÚS 1947/14

III. ÚS 384/14

III. ÚS 2013/14

III. ÚS 960/14

IV. ÚS 2157/14

IV. ÚS 2855/13

I. ÚS 2035/14

IV. ÚS 2137/14

IV. ÚS 1071/13

III. ÚS 1457/14

IV. ÚS 2173/14

IV. ÚS 3141/13

IV. ÚS 1260/14

IV. ÚS 1073/14

IV. ÚS 2149/14

IV. ÚS 1202/14

I. ÚS 581/14

V případě rozhodování obecného soudu o vydání pozemku, jehož zastavěnost podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě je z hlediska obsahu zákonné výluky sporná, tvoří skutkový a právní stav (pozemek užíván výhradně pro veřejné účely a nemožnost výkonu vlastnických oprávnění jednotlivce) překážku jeho vydání ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o půdě, ač tento stav není mezi šesti tam vypočtenými výlukami uveden a připodobnit jej k zastavěnosti pozemku lze pouze za užití analogické interpretace na základě objektivního teleologického výkladu uvedeného ustanovení restitučního předpisu při současném zachování jeho účelu a smyslu. V konkrétním případě je třeba volit takovou interpretaci, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restituce a současně respektovala proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu.

I. ÚS 1720/14

I. ÚS 1398/12

Při rozhodování o námitkách proti příkazům k úhradě nákladů exekuce vydaných soudním exekutorem je obecný soud povinen zvážit konkrétní okolnosti daného případu, mimo jiné i to, že náklady exekutorem vyčíslené několikanásobně převyšují vymáhanou částku, a zohlednit skutečnost, že soudní exekutor mohl exekuce z důvodu procesní ekonomie spojit. Opačným postupem poruší právo povinného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Při stanovení nákladů exekuce (zejména odměny exekutora) musí vzít exekutor a obecný soud v úvahu skutečnost, že povinný ještě před počátkem vynuceného provádění exekuce vymáhanou částku v plné výši bez přímé účasti exekutora dobrovolně oprávněnému uhradil. V opačném případě poruší nejen ústavně zaručená základní práva povinného na spravedlivý proces a na ochranu majetku podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny, ale v důsledku toho i čl. 89 odst. 2 Ústavy, neboť nevezmou v úvahu relevantní závaznou judikaturu Ústavního soudu.

II. ÚS 338/13

I. ÚS 3099/13

I. ÚS 2451/13

IV. ÚS 688/14

II. ÚS 1237/14

I. ÚS 3260/13

I. ÚS 1999/13

I. ÚS 2795/13

IV. ÚS 1954/14

III. ÚS 3868/13

III. ÚS 200/14

II. ÚS 2082/14

II. ÚS 2085/14

II. ÚS 2110/14

II. ÚS 2115/14

II. ÚS 2114/14

I. ÚS 1834/14

IV. ÚS 2029/13