Ústavní soud

I. ÚS 1956/12

Obecný soud poruší základní práva stěžovatele garantovaná čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže při určení výše náhrady nákladů řízení, které bylo zahájeno na základě tzv. formulářové žaloby, nerespektuje princip proporcionality mezi výší vymáhané částky a účelně vynaloženými náklady řízení.

III. ÚS 181/14

I. ÚS 4402/12

II. ÚS 2574/13

IV. ÚS 3006/13

I. ÚS 1959/13

IV. ÚS 3212/13

IV. ÚS 62/14

IV. ÚS 793/14

IV. ÚS 2642/13

IV. ÚS 679/14

IV. ÚS 3376/13

IV. ÚS 3046/13

II. ÚS 299/14

IV. ÚS 3941/12

IV. ÚS 2877/13

IV. ÚS 197/14

II. ÚS 728/14

IV. ÚS 872/14

II. ÚS 3653/13

II. ÚS 3677/13

I. ÚS 609/13

II. ÚS 2427/13

Obecné ustanovení plné moci udělené advokátovi (obhájci), podle kterého je advokát oprávněn využívat opravných prostředků a vzdávat se jich, nemůže nahradit výslovné prohlášení obviněného o zpětvzetí dovolání. Připuštění takového výkladu vede k popření povahy dispozice s dovoláním ze strany obviněného a je i v rozporu se samotným smyslem požadavku výslovného prohlášení zpětvzetí dovolání dle § 265g odst. 1 trestního řádu, jež v ústavněprávní rovině vede k porušení práva obviněného na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 1667/12

Nikdo nemůže být nucen uplatňovat v právním řízení svá procesní práva způsobem, který vede nebo může vést ke zhoršení jeho postavení, a to pod podmínkou řádného nárokování jiných subjektivních práv, popřípadě podávat opravné prostředky, které per se nemohou vést k účinné nápravě. Jiný přístup představuje porušení práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i popření smyslu práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánu veřejné moci dle čl. 36 odst. 3 Listiny. Způsobit škodu tak za určitých okolností může i nezákonné rozhodnutí orgánu veřejné moci, které bylo vydáno in favorem poškozeného účastníka a které bylo dodatečně jako nezákonné zrušeno, ač k tomu došlo nezávisle na jeho procesní aktivitě, neboť u takových rozhodnutí je logicky vyloučeno, aby se poškozený účastník domáhal jejich formálního zrušení.

Pl. ÚS 46/13

Má-li být použito výjimečné ustanovení § 150 občanského soudního řádu, podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně zcela nebo zčásti přiznat náhradu nákladů řízení, je pro naplnění práva na spravedlivý proces nezbytné, aby soud poučil účastníky o možném použití § 150 občanského soudního řádu a poskytl tak žalovanému prostor, aby se k eventualitě aplikace citovaného ustanovení vyjádřil. Tento princip nelze vnímat tak, že by obecné soudy měly vždy umožnit účastníkům po svém poučení písemné vyjádření. Je nezbytné strany poučit o možnosti aplikace § 150 o. s. ř. a umožnit jim vyjádření, ale má se tak dít obvykle při jednání. V opačném případě by nebyla respektována zásada procesní ekonomie a z ní plynoucí zákonný požadavek, že má být pokud možno rozhodnuto při jediném jednání.

I. ÚS 718/14

II. ÚS 1457/13

Neúplné a nedostatečné odůvodnění rozhodnutí obecného soudu představuje porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jedná-li se o majetkový spor, je v důsledku toho porušeno i vlastnické právo stěžovatele garantované čl. 11 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 725/14

II. ÚS 413/14

II. ÚS 439/14

II. ÚS 3839/13

II. ÚS 676/14

II. ÚS 3318/13

II. ÚS 539/14

II. ÚS 3697/13

II. ÚS 307/14

III. ÚS 3784/13

II. ÚS 1347/13

II. ÚS 3887/13

II. ÚS 3652/13

II. ÚS 3396/13

Pl. ÚS 41/13

II. ÚS 551/14

II. ÚS 435/14

II. ÚS 1281/13

II. ÚS 717/14

II. ÚS 3874/13

IV. ÚS 3317/13

II. ÚS 3584/13

I. ÚS 730/14