Dcera musí dostat šanci domoci se autorských práv po otci, rozhodl Ústavní soud. Notář je bez ocenění vydal jeho bývalé manželce
Redakce Paragrafiq - redakčně ověřil Petr Kalous, zakladatel Paragrafiq
Notář vydal majetková autorská práva zemřelého jako majetek nepatrné hodnoty jeho bývalé manželce, která mu vypravila pohřeb, a jejich hodnotu přitom nezkoumal. Jeho dcera, která se o řízení nedozvěděla, pak neměla žádnou cestu, jak se dědictví domoci. Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu a uložil mu takovou cestu najít.
Dcera zemřelého musí mít procesní cestu, jak se domáhat dědictví majetkových autorských práv po otci, když je notář bez zkoumání jejich hodnoty vydal jako majetek nepatrné hodnoty jeho bývalé manželce, která vypravila pohřeb. Rozhodl tak Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 1005/26 ze 21. října 2026. Zrušil usnesení Nejvyššího soudu a ve zbytku stížnost odmítl. Soudcem zpravodajem byl Jan Wintr. [1][2]
Co se stalo?
Po smrti zůstavitele notář jako soudní komisař zjistil, že do pozůstalosti patří i majetková autorská práva k hudebním dílům. Kolektivní správci OSA, Intergram a DILIA mu sdělili, že pro zůstavitele neevidují žádnou pohledávku. Zároveň ale upozornili, že podle nich se autorská práva vypraviteli pohřbu jako majetek nepatrné hodnoty vydat nedají. [1]
Notář v prosinci 2022 přesto rozhodl, že se majetek nepatrné hodnoty vydává bývalé manželce zemřelého, která mu vypravila pohřeb, a řízení zastavil. Dcera se o řízení dozvěděla až později a podala návrh na dodatečné projednání dědictví. Notář ho zastavil pro překážku věci rozhodnuté, Městský soud v Praze to potvrdil a Nejvyšší soud dovolání odmítl. [1][2]
Co říká zákon?
Podle § 154 zákona č. 292/2013 Sb. soud vydá majetek bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty tomu, kdo se postaral o pohřeb, a řízení zastaví. Dodatečně projednat dědictví lze podle § 192 téhož zákona jen tehdy, když se po zastavení řízení „objeví“ další majetek. Podle § 26 zákona č. 121/2000 Sb. jsou majetková autorská práva předmětem dědictví. [3][4]
Nejvyšší soud dovodil, že § 192 slouží jen k projednání dodatečně objeveného majetku, ne k přehodnocení majetku, o kterém už bylo rozhodnuto. Zároveň připustil, že autorská práva hodnotu mít mohou a soudní komisař ji má v každém případě ověřit, třeba dotazem na kolektivní správce nebo znaleckým posudkem. V tomto případě to ale podle Ústavního soudu notář neudělal: v usnesení nic neocenil a o hodnotě práv neuvažoval. [2]
Proč Ústavní soud zasáhl?
Dcera se podle nálezu ocitla v situaci, kdy proti vydání majetku neměla žádný opravný prostředek, v řízení vůbec nevystupovala a dodatečné projednání jí soudy odepřely. Výsledkem byl stav, kdy se svého tvrzeného dědického práva nemohla domoci nijak. Tím Nejvyšší soud podle Ústavního soudu porušil její právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s právem dědit podle čl. 11 odst. 1 Listiny. [1][2]
Argument, že autorská práva vypraviteli pohřbu vydat vůbec nelze, Ústavní soud nepřijal. Konečné stanovisko k němu nezaujal, ale odkázal na odůvodnění soudů, podle kterého příslušná výjimka v § 154 míří na jiné situace. [2]
Co bude dál?
Nejvyšší soud musí najít účinnou cestu, jak dceři a lidem v obdobné situaci zajistit soudní ochranu. Může jít o širší výklad § 192, nebo o jiný postup, to nechal Ústavní soud na něm. Vypořádat se bude muset i se střetem dědického práva dcery a vlastnického práva bývalé manželky. [2]
Výsledek sporu Ústavní soud nepředjímá. Výslovně nevyloučil, že soudy nakonec znovu dojdou k závěru o nepatrné hodnotě práv a ta zůstanou bývalé manželce. Podstatné podle něj je, aby se jejich hodnota vůbec mohla zkoumat. [2]