Nález ÚS přehledně: Pořadatel závodů nemá být potrestán za zpronevěru startovného, soudy neměly jistotu
Redakce Paragrafiq - redakčně ověřil Petr Kalous, zakladatel Paragrafiq
Pořadatel rybářských závodů použil část startovného na svůj dluh a nevyplatil výhry. Soudy ho odsoudily za zpronevěru, protože peníze podle nich byly jen svěřené. Ústavní soud rozsudky zrušil: z propozic nešlo bez pochybností určit, zda startovné nepatřilo pořadateli, a v pochybnostech se rozhoduje ve prospěch obžalovaného.
Pořadatel rybářských závodů, který část vybraného startovného použil na svůj dluh a nevyplatil výhry, nemůže být odsouzen za zpronevěru, pokud soudy nemají jistotu, že mu peníze byly jen svěřeny. Ústavní soud proto nálezem sp. zn. II. ÚS 1414/26 ze dne 29. září 2026 zrušil jeho podmíněný trest. Okresní soud ho má obžaloby zprostit. [1][2]
O co šlo?
Pořadatel vybral od týmů startovné. Podle propozic měl vítězům vyplatit peněžité ceny, za první tři místa 50 000 Kč, 35 000 Kč a 25 000 Kč. Tyto výhry nevyplatil. Ještě před koncem závodu zaplatil část startovného svému věřiteli, který za ním na závody přijel. [1][2]
Okresní soud ho nejdřív obžaloby zprostil, protože startovné podle něj patřilo pořadateli. Krajský soud to viděl jinak a podle něj byly peníze jen svěřené. Okresní soud pak pořadatele odsoudil za zpronevěru k 16 měsícům vězení s podmíněným odkladem na 24 měsíců. Krajský soud i Nejvyšší soud to potvrdily, vztah se soutěžícími považovaly za obdobu příkazní smlouvy. [1][2]
Co platí?
Zpronevěry se podle § 206 zákona č. 40/2009 Sb. dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena. Svěřené mohou být i peníze. Pokud ale peníze přejdou do vlastnictví toho, kdo je přijal, například u kupní smlouvy nebo zápůjčky, o svěřenou věc nejde. [2][3]
Proč Ústavní soud stížnosti vyhověl?
Soudy podle Ústavního soudu vycházely jen z propozic závodu a ty nedávají jednoznačnou odpověď. Platba se jmenuje „startovné“, tedy poplatek za účast. Propozice uvádějí, že se startovné nevrací a že ho pořadatel vrátí jen tehdy, když se závod nekoná. To spíš svědčí o tom, že peníze patřily pořadateli. [2]
Pořadatel se navíc nezavázal jen vynaložit snahu, jak je to u příkazu typické. Zavázal se závod uspořádat a vyplatit konkrétní ceny. Ústavní soud vztah považuje za nepojmenovanou smlouvu běžnou u kulturních a sportovních akcí. Účastník u nich platí za akci s tím, že nespotřebované peníze se nevracejí a případný zisk zůstává pořadateli. [2]
Když soudy nemohou bez pochybností určit, zda věc byla cizí a svěřená, musí podle zásady „v pochybnostech ve prospěch obžalovaného“ obžalovaného zprostit. Odsouzením porušily presumpci neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny. [1][2]
Co z nálezu plyne?
Nález neříká, že startovné nikdy nemůže být svěřenými penězi. Záleží na tom, jak je vztah mezi pořadatelem a účastníky nastavený. U sporu, zda se pořadatel stal vlastníkem peněz, ale musí trestní soud mít jistotu. Pokud ji mít nemůže, je na místě zproštění podle § 226 zákona č. 141/1961 Sb. [2][4]