Nález ÚS přehledně: Zadržený se nesmí vzdát odporu proti trestnímu příkazu bez obhájce
Redakce Paragrafiq - redakčně ověřil Petr Kalous, zakladatel Paragrafiq
Zadržená žena se při vazebním zasedání bez obhájce vzdala odporu proti trestnímu příkazu na čtyři měsíce vězení. Podle ní soudce naznačil, že jinak půjde do vazby. Ústavní soud rozhodl, že šlo o případ nutné obhajoby, k vzdání se odporu se nepřihlíží a soud musí nařídit hlavní líčení.
Kdo je zadržený a soud mu doručí trestní příkaz, nesmí se vzdát odporu bez možnosti poradit se s obhájcem. Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 2315/26 ze dne 7. října 2026 rozhodl, že v takové situaci nastává důvod nutné obhajoby. Městskému soudu v Brně zakázal, aby s trestním příkazem dál zacházel jako s pravomocným. [1][2]
O co šlo?
Ženu zadržela policie 24. června 2026 a o tři dny později proběhlo vazební zasedání. Obhájce neměla. Samosoudce na konci zasedání vydal trestní příkaz za krádež na čtyři měsíce vězení a vyzval ji, aby se vyjádřila, jestli se vzdává odporu. Podle stěžovatelky přitom zaznělo: „Pokud podáte odpor, budeme rozhodovat o tom, zda půjdete do vazby, anebo domů.“ [1][2]
Žena se odporu vzdala a byla propuštěna. O čtyři dny později si to rozmyslela a odpor podala. Městský soud ale trestní příkaz považoval za pravomocný. V září ji policie vypátrala a dodala do výkonu trestu a soud zamítl i její žádost o odklad výkonu trestu. [1][2]
Co platí?
Podle § 314g zákona č. 141/1961 Sb. lze proti trestnímu příkazu podat odpor do osmi dnů od doručení. Kdo ho podá včas, tím trestní příkaz ruší a soud musí nařídit hlavní líčení. Odporu se lze po doručení také výslovně vzdát, pak trestní příkaz nabude právní moci. [2][3]
Podle § 36 téhož zákona musí mít obviněný obhájce například ve vazbě nebo tehdy, když to soud považuje za nutné. Podle Ústavního soudu je ten výčet jen příkladmý. [2][3]
Proč Ústavní soud ženě vyhověl?
Zadržený má podle soudu kvůli omezení svobody sníženou schopnost rozhodovat. Pokud ho soud vyzve k úkonu, který pro něj má zásadní význam, například ke vzdání se odporu, musí ho předem poučit o důsledcích a o právu poradit se s obhájcem. Pokud si obhájce sám nezvolí, musí mu ho soud ustanovit. [1][2]
Žena podle Ústavního soudu mohla výrok soudce chápat jako nátlak hrozbou vazby. Na tom nic nemění ani to, že už byla dříve trestána a řízení znala. Soud také kritizoval, že ze zasedání neexistuje zvukový záznam, i když je podle zákona pravidlem. [2]
Městský soud tak porušil právo na soudní ochranu, na právní pomoc a na obhajobu podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny. [1][2]
Co bude dál?
K vzdání se odporu se podle nálezu nepřihlíží. Odpor podala žena 1. července 2026 v zákonné osmidenní lhůtě, takže trestní příkaz se ruší. Městský soud musí ve věci nařídit hlavní líčení. [2]