Kvůli uznání nákladů na advokáta se firma nemusí vzdát advokátního tajemství, rozhodl Ústavní soud
Redakce Paragrafiq - redakčně ověřil Petr Kalous, zakladatel Paragrafiq
Správce daně nesmí firmě uznat výdaje na advokáta jen za cenu, že odkryje obsah právních rad nebo zprostí advokáta mlčenlivosti. Ústavní soud se k advokátnímu tajemství v daňovém řízení vyjádřil poprvé. Zároveň připomněl, že samotný odkaz na tajemství výdaj neprokazuje a firma ho musí doložit jinak.
Firma, která si do daňových nákladů dá faktury od advokáta, se při daňové kontrole nemusí vzdát advokátního tajemství. Správce daně po ní nesmí chtít obsah právních rad ani celou dokumentaci od advokáta. Rozhodl tak Ústavní soud nálezem sp. zn. IV. ÚS 925/26 ze dne 16. září 2026, tiskovou zprávu k němu vydal 23. září 2026. K advokátnímu tajemství v daňovém řízení se podle vlastních slov vyjádřil poprvé. [1][2]
O jaký spor šlo?
Finanční úřad pro Plzeňský kraj v dubnu 2021 doměřil softwarové a poradenské firmě daň z příjmů právnických osob za rok 2016 o více než 146 tisíc korun a daňovou ztrátu za rok 2017 jí snížil o 660 tisíc korun. Jedním z důvodů byly pochybnosti, zda firma náklady na advokátní kancelář skutečně vynaložila. [2]
Firma doložila smlouvu o právních službách z roku 2014 s paušální odměnou 50 tisíc korun měsíčně a zaplacené faktury. Kancelář ale v letech 2016 a 2017 fakturovala jen 35 a později 25 tisíc korun, přičemž písemný dodatek ke smlouvě chyběl. Když správce daně chtěl vědět, jaké konkrétní služby firma dostala, odkázala na advokátní tajemství. Kancelář informace odmítla vydat, protože ji klient povinnosti mlčenlivosti nezprostil. [1][2]
Krajský soud v Plzni i Nejvyšší správní soud daňovým orgánům přisvědčily. Nejvyšší správní soud navíc označil služby za „zcela triviální“ a přísnou ochranu mlčenlivosti spojoval hlavně s trestními věcmi nebo obchodním tajemstvím. [2]
Co Ústavní soud řekl?
Advokátní tajemství podle nálezu nerozlišuje obor práva. Poradenství v občanských nebo správních věcech má stejnou ústavní ochranu jako v trestních. Na ochranu tajemství nemá vliv ani to, že daňové řízení je neveřejné, protože tajemství chrání klienta i před samotným správcem daně. [1][2]
Zároveň ale platí, že odkaz na advokátní tajemství sám nedokazuje, že je výdaj daňově uznatelný. Podle § 92 zákona č. 280/2009 Sb. prokazuje daňový subjekt vše, co uvádí v daňovém tvrzení, a výdaje se podle § 24 zákona č. 586/1992 Sb. odečítají ve výši prokázané poplatníkem. Tajemství chrání jen důvěrné právní poradenství, ne všechny daňově důležité skutečnosti. Výši, četnost a frekvenci plateb advokátovi smí správce daně zjišťovat, jak Ústavní soud připustil už dříve. [2][3][4]
Firma proto podle nálezu může náklady doložit jinak: dodatkem ke smlouvě, rámcovým popisem toho, co pro ni kancelář dělala, nebo dokumenty, v nichž začerní citlivé pasáže. Správce daně nesmí požadovat víc, než je nezbytné pro správné vyměření daně, ani podmínit uznání nákladu tím, že se klient ochrany tajemství úplně vzdá a advokáta zprostí mlčenlivosti, kterou mu ukládá § 21 zákona č. 85/1996 Sb. [1][2][5]
Proč dopadly roky 2016 a 2017 jinak?
Za rok 2016 podle Ústavního soudu správce daně neměl vážné a důvodné pochybnosti. Opíraly se hlavně o to, že kancelář fakturovala méně, než jí smlouva dovolovala. Nález to označuje za absurdní důvod k pochybnostem. [2]
Za rok 2017 pochybnosti oprávněné byly. Firma přestala pracovat pro platformu exekutorů, kvůli které smlouvu uzavřela, a začala spravovat pohledávky pro advokátní kanceláře, fakturovaná částka se přitom nezměnila. Správce daně ale jako jedinou cestu k prokázání nákladů vyžadoval odkrytí veškeré práce advokáta. To Ústavní soud označil za neústavní. [1][2]
Co bude dál?
Ústavní soud zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu. Ten podle nálezu zruší i rozsudek krajského soudu a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. Ředitelství pak bude muset vyjít z toho, že za rok 2016 nebyly splněny podmínky pro zpochybnění nákladů, a za rok 2017 dát firmě šanci unést důkazní břemeno způsobem, který advokátní tajemství nepřiměřeně nenaruší. [1][2]