Přehledně: Ústavní soud po verdiktu ESLP zrušil odsouzení založené na doznání bez obhájce
Redakce Paragrafiq - redakčně ověřil Petr Kalous, zakladatel Paragrafiq
Ústavní soud v obnoveném řízení zrušil odsouzení muže s lehkou mentální retardací, který se k vloupáním doznal bez obhájce. Nebyl podle něj srozumitelně poučen o právu na právní pomoc, a doznání proto nešlo použít jako důkaz. Nález zároveň říká, že Ústavní soud přebírá právní názor Evropského soudu pro lidská práva, nikoli automaticky jeho popis skutkového stavu.
Ústavní soud v plénu zrušil odsouzení muže, který se v roce 2016 doznal k vloupáním do rekreačních chat bez obhájce. Rozhodl nálezem sp. zn. Pl. ÚS 10/26 ze dne 9. září 2026, tiskovou zprávu vydal 16. září. Stalo se tak v obnoveném řízení poté, co Evropský soud pro lidská práva v roce 2025 shledal porušení práva na spravedlivý proces. [1][2]
Proč se případ vrátil k Ústavnímu soudu?
Muže soudy pravomocně odsoudily za přečiny krádeže, porušování domovní svobody a poškození cizí věci k úhrnnému trestu dvou let odnětí svobody. Klíčovým důkazem bylo jeho doznání z přípravného řízení. Ústavní soud jeho stížnost v roce 2020 odmítl usnesením sp. zn. I. ÚS 2809/20 jako zjevně neopodstatněnou. [1][2]
Evropský soud pro lidská práva ale 12. června 2025 rozhodl, že stěžovatel s mentálním postižením nebyl o právu na obhájce poučen způsobem odpovídajícím jeho situaci a řízení jako celek nebylo spravedlivé. Ústavní soud proto své dřívější usnesení částečně zrušil a o stížnosti rozhodoval znovu. [1][2]
Podle § 119b zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní soud v novém nálezu vychází z právního názoru mezinárodního soudu. [3]
Co Ústavní soud vytkl?
Stěžovatel je podle revizního znaleckého posudku osobou s lehkou mentální retardací, porozumí jednoduchému textu, ale ne složitějším textům. Předtištěné poučení v protokolu by tak sám pochopit nemohl. Vyšetřovatel mu ho ale podle zjištění okresního soudu po 10 až 15 minut vysvětloval ústně. [1][2]
Ústavní soud uznal, že srozumitelně byl poučen o právu nevypovídat. Ze spisu však podle něj neplyne, že mu stejně srozumitelně vysvětlili i právo na právní pomoc, včetně možnosti požádat o bezplatné ustanovení obhájce. Právo na obhájce má podle nálezu víc vrstev než právo mlčet, například otázku nákladů nebo toho, jak obhájce sehnat. [2]
Důsledkem je procesní nepoužitelnost doznání: nemělo být proti obviněnému použito jako důkaz. Soud přitom odkázal na § 33 zákona č. 141/1961 Sb., podle kterého musí orgány činné v trestním řízení vždy poučit obviněného o jeho právech se zaměřením na probíhající stadium řízení. Porušeno bylo právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. [2][4]
Proč se Ústavní soud neshodl s popisem věci ve Štrasburku?
Nález obsahuje i obecnější závěr o vztahu k Evropskému soudu pro lidská práva. Ústavní soud je vázán jeho právním názorem, nikoli však automaticky skutkovým popisem, ze kterého štrasburský soud vyšel. Ten podle nálezu zásadně neprovádí dokazování a rozhoduje bez znalosti kompletního spisu. [1][2]
V tomto případě Ústavní soud našel částečné rozpory: Štrasburk vycházel z toho, že poučení proběhlo jen formou předtištěných formulářů, zatímco okresní soud zjistil i ústní vysvětlení. Pokud je předpoklad mezinárodního soudu v rozporu se spisem, musí Ústavní soud podle nálezu vyjít ze spisu. Právní názor ESLP ale přesto nepomíjí a aplikuje ho na ověřený stav věci. [1][2]
Co bude dál?
Věc se vrací k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku. Zproštění u skutků, ke kterým se muž nedoznal, zůstává nedotčeno. Ústavní soud nepředjímá, jak trestní řízení skončí. [1][2]
Za současného skutkového a procesního stavu soudy v této věci nesmějí použít doznání, která muž učinil bez obhájce. Podle Ústavního soudu to ale neznamená, že by odsouzení za tytéž skutky bylo navždy vyloučeno; vyloučeno je jen odsouzení založené na takovém doznání. [1][2]