Nález ÚS přehledně: Zhoršení zdravotního stavu samo nestačí na nařízení ústavního ochranného léčení
Redakce Paragrafiq - redakčně ověřil Petr Kalous, zakladatel Paragrafiq
Ústavní soud zrušil rozhodnutí, která muže po 17 letech ochranného léčení znovu poslala z ambulantní do ústavní formy. Soudy podle něj neposoudily, jaké konkrétní nebezpečí hrozí, a nezohlednily délku léčení ani nízkou závažnost jeho dřívějších činů. Nález zároveň upozorňuje, že muž mohl být z léčení propuštěn už v roce 2012.
Ústavní soud zrušil rozhodnutí Okresního a Krajského soudu v Hradci Králové, které muže po letech ambulantní léčby znovu poslaly do ústavního ochranného léčení. Nálezem sp. zn. I. ÚS 1767/26 ze dne 8. září 2026, o kterém informoval 15. září, shledal porušení práva na osobní svobodu. Muž je v ochranném léčení více než 17 let. [1][2]
Jak se muž do léčení dostal?
Muž trpí nepřechodnou duševní poruchou, mimo jiné organickou poruchou osobnosti s rysy emoční nestability a impulzivity. V roce 2009 byl odsouzen k podmíněnému trestu za opakované vyhrožování sousedce a její napadení a soud mu uložil ambulantní psychiatrické ochranné léčení. Po dalším incidentu s napadením policisty soud v roce 2011 od potrestání podmíněně upustil a léčení změnil na ústavní. [1][2]
Forma léčení se pak několikrát měnila. Od roku 2019 probíhalo ambulantně. Letos soudy na návrh ošetřující lékařky rozhodly znovu o ústavní formě poté, co muž vyhrožoval sousedům a během nedobrovolné hospitalizace napadl jiného pacienta. [1][2]
Proč Ústavní soud rozhodnutí zrušil?
Změnu formy ochranného léčení umožňuje § 99 zákona č. 40/2009 Sb. Ústavní forma je ale podle Ústavního soudu mimořádně závažné omezení svobody. Bude namístě zpravidla tam, kde by u trestně odpovědného pachatele přicházel v úvahu nepodmíněný trest odnětí svobody. [2][3]
Muž se takového jednání podle nálezu nedopustil a za posledních patnáct let nebyl znovu trestně stíhán. Ústavní léčení proto mělo být odůvodněno jen závažnými okolnostmi. Soudy se opřely hlavně o zhoršení zdravotního stavu a nespolupráci při ambulantní léčbě, ale dostatečně neposoudily, jaké konkrétní nebezpečí by hrozilo, kdyby léčení zůstalo ambulantní. [1][2]
Samotné zhoršení stavu podle Ústavního soudu nestačí. Jinak by člověk s obtížně léčitelnou poruchou byl trvale vystaven riziku ústavního léčení jen kvůli povaze své nemoci. Akutní stabilizaci lze řešit i mírněji, například hospitalizací bez souhlasu podle § 38 zákona č. 372/2011 Sb., pokud pacient bezprostředně a závažně ohrožuje sebe nebo okolí a hrozbu nelze odvrátit jinak. [1][2][4]
Hrozí z ochranného léčení doživotí?
Ústavní ochranné léčení trvá nejdéle dva roky, soud ho ale může prodlužovat opakovaně. Podle nálezu proto může být kvůli své časové neurčitosti větším zásahem do svobody než nepodmíněný trest. Soudy se mají vyvarovat mechanického prodlužování jen s odkazem na trvající poruchu, jinak by se z léčení mohl stát fakticky doživotní trest. [1][2][3]
U muže navíc omezení svobody podle Ústavního soudu výrazně převyšuje nejvyšší trest, který by za jeho trestnou činnost připadal v úvahu. Tím spíš musejí soudy pečlivě zkoumat, zda pro pokračování existují zákonné podmínky. [2]
Co dalšího Ústavní soud ve spisu našel?
Ze spisu vyplývá, že Okresní soud v Havlíčkově Brodě muže už v červnu 2012 z ochranného léčení propustil. Pozdější soudy toto usnesení podle nálezu nesprávně vyložily jen jako změnu formy. I kdyby o léčení rozhodovat mohly, neprodloužily ho v tehdy platné dvouleté lhůtě, kterou překročily o necelý měsíc. [1][2]
Na těchto pochybnostech ale Ústavní soud zrušení nezaložil, protože je muž v ústavní stížnosti nenamítal. Otázkou, zda vůbec existuje zákonný podklad pro pokračování léčení, se teď budou muset zabývat obecné soudy v dalším řízení. [1][2]