Ústavní soud se zastal dětí, které okradla matka. Trestní soud je kvůli její insolvenci poslal žalovat ji v civilním sporu
Redakce Paragrafiq - redakčně ověřil Petr Kalous, zakladatel Paragrafiq
Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni, který tři nezletilé sestry s nárokem na náhradu škody odkázal do civilního řízení proti vlastní matce. Ta jim zpronevěřila odškodnění za smrt babičky. Soud podle nálezu postupoval podle zákona správně, výsledek je ale vzhledem k mimořádným okolnostem případu nespravedlivý.
Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni, který tři nezletilé sestry poslal s nárokem na náhradu škody do civilního řízení proti vlastní matce. Matka jim zpronevěřila peníze, které dostaly jako odškodnění za smrt babičky při vlakové nehodě. Nález sp. zn. IV. ÚS 2519/25 ze 4. listopadu 2026 zveřejnil soud 12. listopadu 2026. [1][2]
O co v případu šlo?
Matka jako zákonná zástupkyně bez souhlasu opatrovnického soudu čerpala z účtů dcer peníze, které jim zaslaly České dráhy na základě dohody o narovnání. Okresní soud ji uznal vinnou zločinem zpronevěry a uložil jí podmíněný trest 24 měsíců. O náhradě škody ale nerozhodl a dcery odkázal do civilního řízení. Krajský soud tento výrok zrušil z formálních důvodů, rozhodl však znovu stejně. [1][2]
Proč trestní soud o náhradě škody nerozhodl?
Na majetek matky probíhalo insolvenční řízení. Podle § 140b zákona č. 182/2006 Sb. nelze po dobu účinků rozhodnutí o úpadku v jiných soudních řízeních rozhodnout o pohledávkách, které se uplatňují přihláškou v insolvenci. Výjimka platí pro škodu způsobenou trestným činem, jen pokud byl v trestním řízení zajištěn majetek dlužníka, a to se v tomto případě nestalo. Trestní soud pak podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. odkáže poškozeného do civilního řízení. [2][3][4]
Ústavní soud uvedl, že krajský soud zákon vyložil správně. Výsledek ale podle něj neodpovídá ústavnímu požadavku na spravedlivé řešení konkrétního případu. Senát proto shledal porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ve vztahu k rozsudku okresního soudu stížnost odmítl. [2]
V čem byly děti znevýhodněné?
Do insolvence matky se dcery nepřihlásily. Podle nálezu nebyly v návrhu na oddlužení uvedeny jako věřitelky, otec v té době vykonával trest odnětí svobody a opatrovníka dostaly až v trestním řízení. Nikdo tak jejich zájmy v insolvenci nehájil a o průběžné uspokojení spolu s ostatními věřiteli přišly. [1][2]
Nárok jim přitom nezanikne. Osvobození dlužníka po oddlužení se podle § 416 zákona č. 182/2006 Sb. nedotýká pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. Soud ale zdůraznil, že v civilním sporu by děti musely znovu prokazovat nárok a žalovat vlastní matku, což může být traumatizující a není v jejich nejlepším zájmu. [2][3]
Jakou roli hraje postavení zvlášť zranitelné oběti?
Dítě je zvlášť zranitelnou obětí podle § 2 odst. 4 zákona č. 45/2013 Sb. U takových obětí má podle Ústavního soudu soud usilovat, aby byl nárok uspokojen v co největším rozsahu už v adhezním řízení a předešlo se druhotné viktimizaci. Senát odkázal i na čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. [2][5]
Co z nálezu plyne pro další případy?
Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že okolnosti případu jsou zcela svébytné, a výjimku opřel o jejich souhrn. Rozhodnutí krajského soudu o náhradě škody podle nálezu nebude mít účinky v insolvenčním řízení, po jeho skončení ale bude moct sloužit jako exekuční titul. Věc se vrací krajskému soudu. [1][2]