1 As 171/2019

Plný text

pokračování 1 As 171/2019 - 71

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: SIBOM, s. r. o., se sídlem [adresa] Přerov-Lýsky, zastoupena JUDr. Miroslavem Svatoněm, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem [adresa] a, Olomouc, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) statutární město Přerov, se sídlem [adresa] Přerov, II) Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem [adresa] Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2018, č. j. KUOK 117894/2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2019, č. j. 64 A 38/2018  81,

takto:

I. V řízení o kasační stížnosti se pokračuje.

II. Kasační stížnost se zamítá.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalovanému a osobám zúčastněným se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před správními orgány

[1] Na základě žádosti statutárního města Přerov [osoba zúčastněná I)] vydal Magistrát města Přerova (správní orgán prvního stupně) rozhodnutím ze dne 27. 7. 2018, č. j. MMPr/102370/2018/Sko, stavební povolení č. 37/2018, kterým povolil stavbu točny městské autobusové dopravy (MAD) – „Točna MAD Přerov IX - Lýsky“ a stanovil podmínky pro její provedení. Stavba točny sestávala z jediného stavebního objektu „SO – 101 Zpevněné plochy“ na pozemcích parc. č. [parcela] v katastrálním území [k.ú.], kde měla být v souladu s rozhodnutím provedena stavební úprava stávající účelové komunikace a nová konstrukce točny.

[2] Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně napadla žalobkyně odvoláním, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Posouzení věci krajským soudem

[3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

[4] K námitce žalobkyně ohledně rozporu stavby s požadavkem na zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu krajský soud uvedl, že stavební povolení se křižovatky silnice I/47 a účelové komunikace 433 (ÚK/433) nijak netýká. Pakliže žalobkyně tvrdí, že dojde ke ztížení průjezdnosti silnice I/47 a ÚK/433 v důsledku zvýšení frekvence provozu v křižovatce, jedná se o námitku, která svým obsahem spadá do územního řízení. K tvrzenému zvýšení provozu by totiž došlo nikoliv kvůli charakteru stavby točny autobusů městské hromadné dopravy a jejím technickým parametrům, ale kvůli jejímu umístění v dané lokalitě. Krajský soud se ztotožnil rovněž s vypořádáním námitky vlečných křivek při průjezdu křižovatky tak, jak byla odůvodněna v napadeném rozhodnutí. Hodnocení problematiky bylo provedeno autorizovanou osobou, žalobkyně nepředložila ani nenavrhla důkazy, ze kterých by bylo možno usuzovat na nesprávnost zakreslení vlečných křivek v projektové dokumentaci. Nadto se nejedná o novou křižovatku ani o změnu té stávající. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že společně se stavbou točny má dojít k opravě části povrchu účelové komunikace 433, neboť tou se charakter křižovatky nemění.

[5] K námitce neprovedení místního šetření a upuštění od ústního jednání krajský soud konstatoval, že i v tomto případě správní orgány postupovaly v souladu se správním řádem. Pokud mělo být místním šetřením ověřeno problematické míjení vozidel v dané křižovatce, krajský soud shledal, že k takovému postupu zjevně nebyl dán důvod. Z podkladů rozhodnutí nevyplývá nad rámec opakovaných námitek žalobkyně žádná relevantní obava o problematičnosti situace a daná křižovatka není předmětem stavebního povolení. Žalobkyně sice upozorňuje na obtížné míjení autobusů a nákladních vozidel zákazníků žalobkyně, za současného stavu však v téže křižovatce totožných parametrů musí nevyhnutelně docházet i k míjení nákladních vozidel s jinými nákladními vozidly a ze spisového materiálu problematičnost současného stavu nevyplývá.

III. Obsah kasační stížnosti

[6] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), se kterou spojila návrh na přiznání odkladného účinku, o němž Nejvyšší správní soud rozhodl usnesením ze dne 20. 6. 2019, č. j. 1 As 171/2019-48; soud návrhu nevyhověl. Kasační stížnost stěžovatelka dále doplnila podáním ze dne 2. 10. 2019.

[7] Stěžovatelka předně namítá, že krajský soud, který rozhodoval o žalobě proti stavebnímu povolení, svým postupem porušil zákonem stanovená pravidla o chronologii projednávání a rozhodování obsahově souvisejících věcí týmž soudem – v daném případě věc sp. zn. 65 A 56/2018 týkající se územního rozhodnutí a nyní projednávanou věc sp. zn. 64 A 38/2018 týkající se stavebního povolení. Stěžovatelka podotýká, že ačkoli obě řízení přísluší k projednání a rozhodnutí odlišným senátům v rámci soudu sídlícího v Ostravě a jeho pobočky v Olomouci (senáty č. 64 a 65), jedná se o senáty jediného soudu. Stěžovatelka odkazuje na § 56 odst. 1 s. ř. s. a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 As 210/2016-33. Krajský soud nejprve projednal a rozhodl později došlou žalobu proti rozhodnutí o stavebním povolení (nápad žaloby evidován dne 3. 12. 2018), aniž by v té době již byla projednána a rozhodnuta dříve došlá žaloba o územním rozhodnutí (nápad žaloby evidován dne 1. 6. 2018) týkající se totožné stavby. Taková vada je způsobilá založit nezákonnost, příp. též nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Tento procesní postup podle stěžovatelky může v praxi vyústit v nežádoucí stav, kdy zde bude platné stavební povolení a současně zrušené územní rozhodnutí.

[8] Dále stěžovatelka namítá, že krajský soud se s některými žalobními námitkami vypořádal formálně či značně paušálně a nedostatečně, čímž zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností a nezákonností. Krajský soud nesprávně posoudil právní otázky související s dopravním řešením příjezdu a odjezdu ke stavbě točny. Pokud jde o žalobní námitku týkající se způsobu provedení testu průjezdnosti tzv. vlečnými křivkami křižovatkou komunikací I/47 a ÚK/433 projektantem, krajský soud se v odst. 22 rozsudku s touto námitkou vypořádává konstatováním, že stěžovatelka nepředložila ani nenavrhla v žalobě žádné důkazy, ze kterých by bylo možno usuzovat na nesprávnost zakreslení vlečných křivek v projektové dokumentaci. Posouzení této námitky není podle stěžovatelky věcí skutkovou, ale právní, a není tudíž závislou na provádění jakéhokoliv dalšího dokazování. Naopak je věcí právního zhodnocení souladnosti předmětného testu ve stavu, jak byl projektantem proveden, s platnou právní úpravou. Relevantní právní úpravou je tu konkrétně závazná norma ČSN 73 6102 a vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, a podle jejíhož § 12 odst. 2 šířka sjezdu nebo nájezdu musí umožňovat vozidlům plynulé odbočení ze silnice nebo z místní komunikace a výjezd na ně. Parametry odbočovacích oblouků jsou pak obsaženy v závazné normě ČSN 73 6102, která graficky upravuje postoje vozidel vjíždějících do úrovňových křižovatek, které pak podmiňují tvorbu vlečných křivek. Podle stěžovatelky rovněž není pravdou, jak se uvádí v odst. 23 rozsudku, že problematičnost současného stavu, jde-li o míjení se nákladních vozidel v křižovatce, nevyplývá ze spisového materiálu. Na tuto problematiku stěžovatelka opakovaně upozorňovala, naposledy v samotné žalobě, v níž uváděla, že je třeba vzít v potaz i rozměry a kapacitní limity ÚK/433, která je nevyhovující již nyní, neboť rozměrnější vozidla zde mají problém se bezpečně vyhnout.

[9] V doplnění kasační stížnosti ze dne 2. 10. 2019 stěžovatelka k námitce týkající se testu průjezdnosti tzv. vlečnými křivkami dále popisuje, že spuštění provozu točny městské autobusové dopravy (kolaudační souhlas byl vydán dne 16. 5. 2019) ukazuje, že v praxi zde dochází k situacím, které působí zřejmé ohrožení bezpečnosti a plynulosti dopravy, a to především v místě napojení komunikací I/47 a ÚK/433 a také na samotné ÚK/433. Zaměstnanci a zákazníci stěžovatelky v dotčené lokalitě v praxi zaznamenávají případy, kdy přijíždějící autobus odbočující ze silnice I/47 na účelovou komunikaci 433 za účelem provedení obrátky na točně nemůže vždy provést bezpečné odbočení k točně, neboť pokud v daném okamžiku současně odjíždí z pneuservisu po účelové komunikaci 433 na silnici I/47 jakékoliv vozidlo a stojí v rozhledovém poli křižovatky obou komunikací, pak toto čekající vozidlo vytváří autobusu překážku. Pokud by autobus do křižovatky za tohoto stavu vjel, obalové křivky obou vozidel by se prolnuly, tj. došlo by k jejich střetu. Totéž platí i opačně, tj. při výjezdu autobusu směrem od točny na komunikaci I/47. Reálná situace na dané křižovatce a postavení vozidel proto zjevně odporuje tomu, jak situaci zakreslil projektant stavby. Vozidla čekající na výjezd z komunikace 433 jsou shora uvedené situace nuceny většinou řešit tak, že musí odcouvat z rozhledového pole křižovatky, což navíc není dost dobře možné v případech, kdy zde vozidel čeká na výjezd vícero. Další negativní jev, který stěžovatelka po uvedení stavby do provozu zaznamenala, se týká zasahování převisu karoserie autobusů na pozemek stěžovatelky, a to pozemek parc. č. [parcela], k. ú. [k.ú.], při dokončení jejich obrátky na točně a nájezdu na komunikaci 433. Citovaný pozemek přitom slouží jako odstavná a parkovací plocha pneuservisu. Při jakékoliv překážce, která je zde dočasně umístěna (např. zaparkovaná vozidla), hrozí střet autobusu s touto překážkou (tuto skutečnost stěžovatelka dokládá fotografií autobusu v momentu sjezdu z točny na komunikaci 433).

IV. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné I)

[10] Žalovaný se vyjádřil toliko k návrhu na přiznání odkladného účinku, k obsahu kasační stížnosti již nikoliv.

[11] Statutární město Přerov [osoba zúčastněná I)] odkázala na své vyjádření k žalobě s tím, že stěžovatelka od počátku věděla o záměru statutárního města Přerova zřídit točnu městské autobusové dopravy v místní části Přerově IX-Lýsky, neboť autobusy do této místní části nezajížděly a občané museli přecházet přes komunikaci I/47. Osoba zúčastněná I) se domnívá, že od začátku postupuje dle všech platných právních předpisů a nakládá s veřejnými prostředky ve prospěch svých občanů. Soudu proto navrhuje kasační stížnost zamítnout.

V. Přerušení řízení a jeho pokračování

[12] Usnesením ze dne 7. 7. 2020, č. j. 1 As 171/2019-62, Nejvyšší správní soud přerušil řízení o kasační stížnosti. Z úřední činnosti totiž zjistil, že stěžovatelka podala kasační stížnost též proti rozsudku ze dne 26. 9. 2019, č. j. 65 A 56/2018-84, kterým Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, zamítl její žalobu ve věci územního rozhodnutí.

[13] Toto řízení bylo vedeno pod sp. zn. 5 As 401/2019 a Nejvyšší správní soud v něm rozhodl rozsudkem ze dne 4. 9. 2020, č. j. 5 As 401/2019-37, kterým kasační stížnost stěžovatelky zamítl. Jelikož posouzením kasační stížnosti týkající se územního rozhodnutí odpadla překážka pro přerušení řízení o kasační stížnosti ve věci stavebního povolení, soud výrokem I. rozhodl, že se v posledně uvedeném řízení pokračuje (§ 48 odst. 6 s. ř. s.).

VI. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[14] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou a přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

[15] Kasační stížnost není důvodná.

[16] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů, protože byla-li by tato vada shledána, mohla by představovat překážku posouzení důvodnosti ostatních kasačních námitek.

[17] Námitka nepřezkoumatelnosti není důvodná. Krajský soud se vypořádal se všemi žalobními námitkami stěžovatelky. Učinil tak sice relativně stručně, avšak zcela přezkoumatelně a srozumitelně. Z rozsudku je především zřejmé, o jaké důvody krajský soud své rozhodnutí opřel. Skutečnost, že stěžovatelka s právním posouzením krajského soudu věcně nesouhlasí, nečiní její námitku nepřezkoumatelnosti důvodnou. Stěžovatelka ostatně ani netvrdí, že by některou z jejích žalobních námitek krajský soud adresně nevypořádal.

[18] Pokud jde o argumentaci stěžovatelky rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 As 210/2016-33, Nejvyšší správní soud nemá důvod nesouhlasit s již dříve vyřčenými závěry, na které stěžovatelka odkazuje. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku shledal, že „územní a stavební řízení spolu úzce souvisí, přičemž obě řízení jsou na sobě závislá. Pokud by soud v nyní posuzované věci přezkoumal zákonnost stavebního povolení, tedy i správnost postupu stavebního úřadu při doručování v rámci územního řízení, předběhl tím a fakticky částečně vyprázdnil přezkum územního rozhodnutí, který probíhá v řízení u městského soudu sp. zn. 8 A 115/2014. Jsou-li u jednoho soudu (zde u jednoho senátu soudu) napadena jak územní rozhodnutí, tak i stavební povolení, která spolu úzce souvisí, nelze přezkoumat stavební povolení dříve, než soud rozhodne o žalobě proti územnímu rozhodnutí. Proto bylo nezbytné, aby městský soud, důsledně rozhodoval podle § 56 s. ř. s., tedy v souladu s pořadím věcí nejprve přezkoumal územní rozhodnutí, které bylo napadeno dříve než stavební povolení, popř. spojil obě řízení a rozhodl o nich společně, nebo řízení o přezkumu stavebního povolení přerušil do doby, než rozhodne o územním rozhodnutí. Ve společném řízení by v případě existence důvodů pro zrušení územního rozhodnutí bylo namístě zrušit zároveň i stavební povolení.“ (podtržení přidáno).

[19] Je pravdou, že Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 9. 4. 2019, č. j. 64 A 38/2018-81, nejdříve ve věci stavebního povolení, a následně tentýž soud, resp. jeho pobočka v Olomouci rozhodla rozsudkem ze dne 26. 9. 2019, č. j. 65 A 56/2018-84, ve věci územního rozhodnutí. Tento procesně nevhodný postup však zhojil Nejvyšší správní soud, který řízení o kasační stížnosti ve věci stavebního povolení přerušil do vydání rozhodnutí o kasační stížnosti ve věci územního rozhodnutí. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 4. 9. 2020, č. j. 5 As 401/2019-37, kasační stížnost stěžovatelky ve věci územního rozhodnutí zamítl. Z tohoto důvodu projednávaná věc již nemůže vyústit v stěžovatelkou namítaný nežádoucí stav, kdy by zde bylo platné stavební povolení a současně zrušené územní rozhodnutí. Námitka týkající se posloupnosti rozhodování v uvedených věcech proto za stávající situace již nemůže být důvodná.

[20] Soud rovněž podotýká, že stěžovatelka odkazuje na nežádoucí postup krajského soudu, který ve věci stavebního povolení rozhodl dříve než ve věci územního rozhodnutí, toliko v obecné rovině. Stěžovatelka zejména neuvádí žádné konkrétní námitky, které by se odrážely i v přezkumu územního rozhodnutí a které by v rámci řízení o stavebním povolení zakládaly ono nežádoucí vyprázdnění přezkumu územního rozhodnutí, jak o tom hovoří shora citovaný rozsudek č. j. 1 As 210/2016-33. Za takové námitky přitom nelze považovat námitky vůči umístění stavby, jejímu vlivu na okolí apod., které může účastník řízení uplatnit pouze v územním řízení, neboť v souladu s § 114 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), se v navazujících postupech k námitkám, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování územně plánovací dokumentace nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území, nepřihlíží (věcná koncentrace námitek). Jak uvedl Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 23. 9. 2014, č. j. 1 As 176/2012-140, „stavební řízení není pokračováním územního řízení. Předmět obou těchto řízení, tj. okruh otázek, které se v nich řeší, je odlišný. Důsledkem této diference je zavedení věcné koncentrace námitek účastníků řízení v § 114 odst. 2 stavebního zákona. Námitky, které se vztahují k předmětu územního řízení, lze uplatnit pouze v tomto typu řízení, nikoliv v řízení navazujícím (tj. v daném případě v řízení stavebním). I kdyby byl soudní přezkum územního rozhodnutí zdlouhavý, jak tvrdí stěžovatel, nemůže tato skutečnost prolomit bariéru mezi územním řízením a stavebním řízením danou odlišností předmětu řízení a řešených věcných otázek“.

[21] Stěžovatelka dále namítá, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázky související s dopravním řešením příjezdu a odjezdu ke stavbě točny. Konkrétně nesouhlasí s vypořádáním námitky v odst. 22 napadeného rozsudku týkající se způsobu provedení testu průjezdnosti tzv. vlečnými křivkami křižovatkou komunikací č. 1/47 a ÚK/433 projektantem. Posouzení této námitky není podle stěžovatelky věcí skutkovou, ale právní, a není tudíž závislou na provádění jakéhokoliv dalšího dokazování. Stěžovatelka odkazuje na § 12 odst. 2 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, podle něhož „[š]ířka sjezdu nebo nájezdu musí umožňovat vozidlům plynulé odbočení ze silnice nebo z místní komunikace a výjezd na ně. Parametry odbočovacích oblouků jsou obsaženy v závazné ČSN 73 6102.“

[22] Ačkoliv krajský soud vznesenou žalobní námitku vypořádal stručně, z odůvodnění rozsudku krajského soudu v odst. 22 plyne, že hodnocení problematiky bylo provedeno autorizovanou osobou a stěžovatelka nepředložila, ani nenavrhla důkazy, ze kterých by bylo možno usuzovat na nesprávnost zakreslení vlečných křivek v projektové dokumentaci. Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje, že stěžovatelka v žalobě v obecnosti poukázala na závaznou normu ČSN 73 6102 a § 12 odst. 2 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ale z její argumentace neplyne, v čem konkrétně má nesprávnost zakreslení vlečných křivek v projektové dokumentaci spočívat. Za této situace je možné akceptovat i relativně stručné vypořádání této námitky krajským soudem, který se ztotožnil s vypořádáním námitky vlečných křivek při průjezdu křižovatky tak, jak byla odůvodněna v rozhodnutí žalovaného, na které poukázal. Krajský soud nadto správně upozornil, že se nejedná o novou křižovatku ani o změnu té stávající.

[23] Pokud jde o stěžovatelkou namítané obtížné míjení autobusů a nákladních vozidel zákazníků stěžovatelky, krajský soud konstatoval, že za současného stavu v téže křižovatce totožných parametrů musí nevyhnutelně docházet i k míjení nákladních vozidel s jinými nákladními vozidly a ze spisového materiálu problematičnost současného stavu nevyplývá. Tuto skutečnost stěžovatelka rozporuje v kasační stížnosti a jejím doplněním, v němž popisuje podle jejího názoru vzniklou problematickou situaci při užívání točny. Argumentaci krajského soudu v odst. 23 napadeného rozsudku je však nutno vztáhnout k následné argumentaci v odst. 24 tohoto rozsudku. Krajský soud v něm stěžovatelku opětovně upozornil, že samotná problematika bezpečnosti provozu v lokalitě je především předmětem územního rozhodnutí, které není předmětem tohoto soudního řízení. S těmito závěry Nejvyšší správní soud souhlasí. Krajský soud nadto v odst. 24 upozornil, že si žalovaný v průběhu odvolacího řízení vyžádal vyjádření Odboru služby dopravní policie Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje ze dne 10. 1. 2018, č. j. KPRM-16567-12/ČJ-2017-1400DP, které souhlasí s dřívějšími závěry dopravního inspektorátu Územního odboru Přerov. Ve stavebním řízení je příslušným dotčeným orgánem k uplatnění stanoviska k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemní komunikaci právě Policie České republiky [§ 16 odst. 2 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích]. Ze stanoviska Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje se mimo jiné podává, že z hlediska bezpečnosti silničního provozu lze na méně významných pozemních komunikacích připustit, aby vjezdová část plochy vlečných křivek vozidel zasahovala do protisměrného jízdního pruhu.

VII. Závěr a náklady řízení

[24] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

[25] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému a osobám zúčastněným na řízení, jimž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů nepřiznal, protože žalovanému a osobě zúčastněné I) v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly; osobě zúčastněné II) pak v řízení o kasační stížnosti nevznikly vůbec žádné náklady, neboť se ve věci nijak nevyjádřila.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. září 2020

JUDr. Josef Baxa
předseda senátu

Plný text

pokračování 1 As 171/2019 - 51

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: SIBOM, s. r. o., se sídlem [adresa] Přerov-Lýsky, zastoupené JUDr. Miroslavem Svatoněm, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem [adresa] a, Olomouc, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) statutární město Přerov, se sídlem [adresa] Přerov, II) Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem [adresa] Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2018, č. j. KUOK 117894/2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2019, č. j. 64 A 38/2018 - 81, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

I. Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

II. Žalobkyni se ukládá zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení

[1] Na základě žádosti statutárního města Přerov [osoba zúčastněná I)] vydal Magistrát města Přerova jako silniční správní úřad (dále „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 27. 7. 2018, č. j. MMPr/102370/2018/Sko, stavební povolení č. 37/2018, jímž byla povolena stavba točny městské autobusové dopravy – „Točna MAD Přerov IX - Lýsky“ a stanoveny podmínky pro její provedení. Stavba točny sestávala z jediného stavebního objektu „SO – 101 Zpevněné plochy“ na pozemcích parc. č. [parcela] v katastrálním území [k.ú.], kde měla být provedena stavební úprava stávající účelové komunikace a nová konstrukce točny.

[2] Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně napadla žalobkyně odvoláním, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 13. 11. 2018 zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

[3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 3. 12. 2018 žalobu. Krajský soud v Ostravě nejdříve usnesením ze dne 17. 1. 2019, č. j. 64 A 38/2018 - 36, přiznal žalobě odkladný účinek. Usnesením ze dne 14. 3. 2019, č. j. 64 A 38/2018 - 55, pak zamítl návrh osoby zúčastněné I) na zrušení odkladného účinku. Ve věci samé krajský soud rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem ze dne 9. 4. 2019, kterým žalobu stěžovatelky zamítl.

[4] Krajský soud odmítl námitku žalobkyně týkající se rozporu s požadavkem na zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu. Stavební povolení se křižovatky silnice I/47 a účelové komunikace ÚK/433 nijak netýká. K tvrzení žalobkyně, že dojde ke ztížení průjezdnosti komunikací I/47 a ÚK/433 v důsledku zvýšení frekvence provozu v křižovatce, krajský soud uvedl, že se jedná o námitku, která svým obsahem spadá do územního řízení. K tvrzenému zvýšení provozu by totiž došlo nikoliv kvůli charakteru stavby točny autobusů městské hromadné dopravy a jejím technickým parametrům, ale kvůli jejímu umístění v dané lokalitě. Krajský soud konstatoval, že tuto námitku měla žalobkyně uplatnit v územním řízení.

[5] Krajský soud se ztotožnil s vypořádáním námitky vlečných křivek při průjezdu křižovatky tak, jak byla odůvodněna v napadeném rozhodnutí žalovaného. Hodnocení problematiky bylo provedeno autorizovanou osobou, žalobkyně nepředložila ani nenavrhla důkazy, ze kterých by bylo možno usuzovat na nesprávnost zakreslení vlečných křivek v projektové dokumentaci. Nadto se nejedná o novou křižovatku ani o změnu té stávající. Na tomto závěru podle krajského soudu nemůže změnit nic ani skutečnost, že společně se stavbou točny mělo dojít k opravě části povrchu komunikace ÚK/433, neboť tou se charakter křižovatky nemění.

[6] K námitce neprovedení místního šetření a upuštění od ústního jednání krajský soud uvedl, že správní orgány postupovaly v souladu se správním řádem. Pokud mělo být místním šetřením ověřeno problematické míjení vozidel v dané křižovatce, krajský soud konstatoval, že k takovému postupu zjevně nebyl dán důvod. Žalobkyně sice upozorňovala na obtížné míjení autobusů a nákladních vozidel zákazníků žalobkyně, za současného stavu však v téže křižovatce totožných parametrů musí nevyhnutelně docházet i k míjení nákladních vozidel s jinými nákladními vozidly. Krajský soud se neztotožnil ani s tvrzením o nevypořádání námitek občanskoprávní povahy. Svým obsahem tyto námitky směřují proti umístění stavby, a tedy do územního řízení. Krajský soud uzavřel, že územní rozhodnutí je předmětem samostatného soudního přezkumu, ve kterém se krajský soud bude těmito námitkami blíže zabývat.

II. Návrh na přiznání odkladného účinku

[7] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, se kterou spojila návrh na přiznání odkladného účinku. Kasační stížnost byla i s návrhem Nejvyššímu správnímu soudu doručena dne 17. 5. 2019. Stěžovatelka v návrhu uvádí, že právními následky napadeného rozhodnutí jí bezprostředně hrozí újma, která je kvalitativně větší, než újma, jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, včetně žalovaného, případně osobám zúčastněným na řízení.

[8] Stěžovatelka má za to, že v příčinné souvislosti s výkonem napadeného rozhodnutí a uvedením stavby točny do provozu jí bezprostředně hrozí reálná újma spočívající ve faktickém omezení výkonu její podnikatelské aktivity – provozování pneuservisu, jenž je situován na přilehlém pozemku stěžovatelky parc. č. [parcela] v k. ú. [k.ú.]. Pneuservis je napojen na nejbližší pozemní komunikaci I/47 výlučně přes účelovou komunikaci ÚK/433, kdy veškerá vozidla zásobování, zaměstnanců a zákazníků přijíždí do objektu pneuservisu právě z této účelové komunikace. Z pohledu každodenního fungování pneuservisu je naprosto nezbytné, aby do provozovny mohly bezpečně a plynule zajíždět nejen osobní vozidla, ale i větší jízdní soupravy, zejména kamiony, neboť klientela stěžovatelky je složena z velké částí právě z autodopravců provozujících kamionovou dopravu. Tomuto požadavku však stavba točny zcela odporuje, což stěžovatelka podrobně rozvedla v předchozích řízeních. Snížení kvality dopravní obslužnosti podniku stěžovatelky v důsledku užívání točny se tak velmi pravděpodobně může negativně projevit i v jejích dlouhodobých hospodářských výsledcích a tím i v tržní hodnotě jejího podniku, neboť příjezd a odjezd zákazníků na pozemek parc. č. [parcela] v k. ú. [k.ú.] bude provozem stavby značně zkomplikován. Tyto skutečnosti vyplývají mimo jiné z odhadované četnosti průjezdu autobusů obratištěm, z velikosti těchto vozidel, výsledků testu vlečných křivek a znaleckého posudku opatřeného do správního řízení stěžovatelkou. Tím dojde na straně stěžovatelky k újmě v její právní i majetkové sféře.

[9] Ze stejných důvodů dojde v důsledku užívání točny rovněž ke snížení bezpečnosti a plynulosti provozu všech účastníků silničního provozu pohybujících se v dotčené části lokality Lýsky. Bezpečnost a plynulost provozu je přitom důležitým veřejným zájmem. Naopak újma, která by přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti potenciálně vznikla jiným osobám, je v zásadě marginální. Stavba točny, jejíž provedení je napadeným rozhodnutím potvrzeno a tím její užívání předpokládáno, jakkoliv sleduje veřejný zájem, má prakticky jediný cíl a tím je umožnění snazšího otáčení autobusových linek, tj. usnadnění (nikoliv ale již například samotné umožnění) provozu těchto linek v dané lokalitě.

[10] Stěžovatelka v neposlední řadě poukazuje na skutečnost, že podmínky pro přiznání odkladného účinku byly osvědčeny již v předchozím soudním řízení u krajského soudu a dle jejího názoru nadále trvají. Stěžovatelka důvodnost svého návrhu dále podtrhuje skutečností, že stavba točny ve dnech podání kasační stížnosti procházela procesem kolaudace a lze tak předpokládat její brzký „ostrý“ provoz.

III. Vyjádření žalované a osoby zúčastněné I)

[11] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že proti případnému vyhovění tomuto návrhu nemá námitek, neboť důvody uváděné stěžovatelkou lze podle jeho názoru podřadit pod § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

[12] Osoba zúčastněná I), která je v projednávané věci stavebníkem, ve svém vyjádření k návrhu naopak uvedla, že s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Odkázala na svá podání v řízení před krajským soudem, v nichž popsala jednotlivé kroky tak, jak následovaly při realizaci celé stavby. Rada města Přerova usnesením ze dne 15. 11. 2018 schválila uzavření smlouvy o dílo na realizaci investiční akce „Točna MAD Přerov IX - Lýsky“. Smlouva o dílo mezi osobou zúčastněnou I) a společností EUROVIA CS, a. s. byla uzavřena dne 22. 11. 2018. Předání staveniště proběhlo dne 23. 11. 2018. Faktura za provedené práce byla zhotovitelce uhrazena v prosinci 2018. Dne 15. 3. 2019 nabylo účinnosti opatření obecné povahy „Stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích 23/2019“, které stanovilo umístění dopravního značení na účelové komunikaci v Přerově IX - Lýskách. Poté, co krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného, osoba zúčastněná I) podala žádost o kolaudační souhlas na stavbu. Speciální stavební úřad provedl dne 15. 5. 2019 závěrečnou kontrolní prohlídku stavby, při které nezjistil závady bránící bezpečnému užívání stavby. Naopak úřad konstatoval, že byly doloženy všechny potřebné doklady, a proto dne 16. 5. 2019 vydal kolaudační souhlas.

[13] Závěrem osoba zúčastněná I) uvedla, že stěžovatelka věděla od počátku o záměru zřídit točnu v místní části Přerov IX - Lýsky, neboť autobusy do této místní části nezajížděly a občané museli přecházet přes komunikaci I/47. Stěžovatelka měla přitom možnost požádat krajský soud o předběžné opatření, kterým mohla zabránit osobě zúčastněné I) ve stavbě točny, nicméně toto své právo neuplatnila. Až poté, co byla stavba dokončena, stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku žaloby. Osoba zúčastněná I) od počátku jedná ve veřejném zájmu, postupuje podle platných právních předpisů a nakládá s veřejnými prostředky ve prospěch svých občanů. Vzhledem k tomu, že kolaudační souhlas s užíváním stavby byl již vydán, hodlá osoba zúčastněná I) provozovat městskou autobusovou dopravu v této místní části, a to od 9. 6. 2019, kdy budou v platnosti nové jízdní řády. Autobusy budou od tohoto data zajíždět v pravidelných časových intervalech na autobusovou zastávku, otočí se na vybudované točně a poté budou pokračovat v cestě dle platného jízdního řádu.

IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[14] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. [k]asační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze odkladný účinek přiznat, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle § 73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.

[15] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s.

[16] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelkou a okolností projednávané věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě splněny, neboť přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nemůže vést k účinkům, kterých se stěžovatelka svým návrhem domáhá.

[17] Předmětem řízení je v projednávané věci povolení stavby točny autobusů městské hromadné dopravy a stanovení podmínek pro její provedení. Z obsahu spisu krajského soudu a z vyjádření osoby zúčastněné I) vyplývají následující pro věc rozhodné skutečnosti:

a) dne 27. 7. 2018 byla povolena stavba točny;
b) dne 13. 11. 2018 bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky;
c) dne 15. 11. 2018 Rada města Přerova přijala usnesení o schválení uzavření smlouvy o dílo na realizaci investiční akce – točny;
d) dne 21. 11. 2018 statutární město Přerov jako objednatel uzavřelo se společností EUROVIA CS, a. s. jako zhotovitelkou smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla stavba točny;
e) dne 23. 11. 2018 bylo staveniště předáno zhotovitelce stavby točny;
f) dne 3. 12. 2018 stěžovatelka podala žalobu ke krajskému soudu spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku žaloby;
g) dne 11. 12. 2018 byl vyhotoven protokol o provedených a převzatých pracích;
h) dne 12. 12. 2018 proběhla kontrola staveniště, z níž vyplynulo, že k dokončení stavby chybí jen provedení asfaltových zálivek spár a terénní úpravy;
i) dne 13. 12. 2018 statutární město Přerov obdrželo od zhotovitelky fakturu za provedené práce, která byla uhrazena v prosinci 2018;
j) dne 17. 1. 2019 krajský soud rozhodl o přiznání odkladného účinku žaloby, usnesení nabylo právní moci dne 22. 1. 2019;
k) dne 15. 3. 2019 nabylo účinnosti opatření obecné povahy „Stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích 23/2019“, které stanovilo umístění dopravního značení na účelové komunikaci v Přerově IX - Lýskách;
l) dne 9. 4. 2019 krajský soud zamítl žalobu stěžovatelky, rozsudek nabyl právní moci dne 6. 5. 2019;
m) dne 15. 5. 2019 byla provedena závěrečná kontrolní prohlídka stavby;
n) dne 16. 5. 2019 speciální stavební úřad vydal kolaudační souhlas;
o) dne 17. 5. 2019 Nejvyšší správní soud obdržel kasační stížnost stěžovatelky spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku;
p) dne 9. 6. 2019 statutární město Přerov uvedlo točnu do provozu spolu s novými jízdními řády autobusů.

[18] Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že usnesení, kterým se přiznává odkladný účinek kasační stížnosti podle § 107 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s., je mezitímním rozhodnutím, tj. rozhodnutím s dočasnými (zatímními) účinky. Přiznáním odkladného účinku se tedy dočasně (do doby, než Nejvyšší správní soud rozhodne o kasační stížnosti ve věci samé) odkládá vykonatelnost či jiné účinky napadeného rozhodnutí krajského soudu, a případně též účinky správního rozhodnutí, k jehož přezkumu dotyčné řízení před krajským soudem vedlo (srov. usnesení NSS ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, č. 786/2006 Sb. NSS).

[19] Navrhovatel proto musí v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v prvé řadě tvrdit, jaká újma (§ 107 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s.) mu hrozí právě v důsledku právních účinků napadeného rozhodnutí krajského soudu a potažmo rozhodnutí správního orgánu. Jinými slovy tvrzená újma musí vyplývat z právních účinků rozhodnutí přezkoumávaného v dané věci, nikoliv z rozhodnutí či jiných skutečností, k nimž došlo až následně, neboť odkladný účinek působí vždy ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu, případně též ve vztahu ke správnímu rozhodnutí, k jehož přezkumu řízení před krajským soudem vedlo.

[20] Z dočasné (zatímní) povahy institutu odkladného účinku kasační stížnosti pak dále vyplývá, že skutečnosti, z nichž je hrozící újma dovozována, se musí týkat zejména bezprostřední budoucnosti, tj. doby od nabytí právní moci rozhodnutí krajského soudu do vydání rozhodnutí o kasační stížnosti, neboť pouze po tuto dobu bude odkladný účinek kasační stížnosti dočasně působit. Poukaz toliko na obecné a navazující důsledky napadeného rozhodnutí, k nimž může dojít někdy v budoucnu (přistoupí-li k němu ještě další okolnosti), zpravidla nesvědčí o hrozící újmě v bezprostřední budoucnosti.

[21] Z přehledu rozhodných skutečností (viz bod [17] usnesení výše) je zřejmé, že stavba točny byla v mezidobí – v době, kdy bylo rozhodnutí o povolení stavby v právní moci – již plně dokončena, zkoulaudována a uvedena do provozu. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti (v situaci, v níž i krajský soud přiznal odkladný účinek žalobě) by tedy byly opětovně pozastaveny účinky rozhodnutí žalovaného o odvolání, tj. byla by prolomena právní moc rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o povolení stavby. Odkladný účinek kasační stížnosti by však v tomto případě nemohl nijak ovlivnit účinky uděleného kolaudačního souhlasu a zabránit provozování sporné točny. Kolaudační souhlas totiž může být v řízení před správními soudy předmětem samostatného soudního přezkumu. Z tohoto důvodu přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v projednávané věci nemůže dosáhnout účelu, kterého se stěžovatelka ve svém návrhu domáhá. Zabránit provozování točny by navíc v podmínkách projednávané věci bylo možné pouze uložením předběžného opatření (§ 38 ve spojení s § 120 s. ř. s.), jehož vydání se však stěžovatelka nedomáhá.

[22] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že aktuální okolnosti projednávané věci, které souvisejí se stavem sporné stavby točny, jsou odlišné od skutkových okolností, z nichž vycházel krajský soud při rozhodování o odkladném účinku žaloby. V dané době byla stavba točny sice těsně před dokončením, avšak ještě nebyla zcela dokončena, zkolaudována a zprovozněna. Za této situace mohlo mít užití obou zatímních institutů, tj. jak odkladného účinku žaloby, tak vydání předběžného opatření v zásadě totožné účinky, jak uvedl krajský soud ve svém usnesení ze dne 14. 3. 2019, č. j. 64 A 38/2018 - 55, jímž zamítl návrh osoby zúčastněné I) na zrušení odkladného účinku. Odkladný účinek žaloby přiznaný krajským soudem totiž pozastavil (sistoval) účinky stavebního povolení a bylo tak zřejmé, že točnu nebude možno zkolaudovat a uvést do provozu. Avšak v tuto chvíli (na rozdíl od situace, v níž o odkladném účinku rozhodoval krajský soud) je točna nejen zcela dokončena, ale je již rovněž zkolaudována a plně zprovozněna. Jak Nejvyšší správní soud vyložil shora (viz body [18] až [21] usnesení výše), odkladný účinek kasační stížnosti by v projednávané věci prolomil (pozastavil) toliko účinky stavebního povolení, nemohl by však nijak ovlivnit účinky později vydaného kolaudačního souhlasu či zabránit provozování sporné točny. Právě v těchto okolnostech však stěžovatelka spatřuje hrozící újmu. Z jejího návrhu na přiznání odkladného účinku je zcela zřejmé, že újmu dovozuje nikoliv ze samotné stavby točny jako takové, ale s jejím uvedením do provozu.

[23] Z předeslaných důvodů Nejvyšší správní soud proto podle § 107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.

[24] Soud závěrem zdůrazňuje, že z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (srov. usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

[25] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku, a sice podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výši 1.000 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32]. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku II. tohoto usnesení uvedeno.

[26] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – [účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1010417119. Do zprávy pro příjemce uveďte název stěžovatelky. Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. června 2019

JUDr. Josef Baxa
předseda senátu