Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnuto9× citovánoSb. NSS

Spisová značka

1 As 211/2022

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 13. 12. 2023Senát: Tříčlenný senátČ. j.: 1 As 211/2022-57Právní moc: 14. 12. 2023Oblast: OstatníZpravodaj: POSPÍŠIL Ivo, JUDr.Ph.D.ECLI:CZ:NSS:2023:1.As.211.2022.57
Další údaje
Předmět řízení: Opatření obecné povahy: odůvodnění; ochrana utajovaných informacích
Účastníci a aplikované předpisy

Účastníci

Žalobce:
APB PLZEŇ, a. s.(právnická osoba)
Žalovaný:
Ministerstvu obrany(státní orgán)

Aplikované předpisy

  • zákonu č. 412/2005 Sb.

Plný seznam účastníků (z vyhledávače NSS)

  • Ministerstvo obrany- stěžovatel
  • APB - PLZEŇ a.s.- žalobce/navrhovatel 1.st
  • Ministerstvo obrany- žalovaný/odpůrce 1.st
  • APB - PLZEŇ a.s.- účastník řízení

Klíčová slova (vyhledavač NSS)

171101a

Sbírka NSS

  • č. 1885/2009 Sb. NSS
  • č. 2602/2012 Sb. NSS
  • č. 4518/2023 Sb. NSS

Právní věta

I. Z odůvodnění opatření obecné povahy, kterým dochází k omezení určitých činností na vymezeném území, musí být zřejmé, proč bylo nezbytné přijmout stanovená omezení v daném rozsahu a podobě. To platí i v případě, že je nutné zároveň chránit utajované informace, které se týkají vlastností vojenského leteckého zařízení. Část odůvodnění opatření obecné povahy lze učinit v některém ze stupňů utajení podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. II. Na soudní přezkum opatření obecné povahy (§ 101a a násl. s. ř. s.) se přiměřeně užijí východiska judikatury týkající se rozhodnutí založených na utajovaných informacích. Poskytnout soudu v utajovaném režimu potřebné informace nad rámec odůvodnění opatření obecné povahy je však možné pouze za účelem ověření věrohodnosti utajovaných informací, na nichž je opatření obecné povahy založeno. Pokud však příslušné informace zcela chybí již v samotném odůvodnění opatření obecné povahy, nelze tento nedostatek napravit až v rámci soudního řízení.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 13. 12. 2023

Plný text

Předpisy:

k zákonu č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (v textu jen „zákon o ochraně utajovaných informací“)

k § 101a a násl. soudního řádu správního

Prejudikatura: č. 1885/2009 Sb. NSS, č. 2602/2012 Sb. NSS a č. 4518/2023 Sb. NSS.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2023, čj. 1 As 211/2022-57)

Věc:APB PLZEŇ, a. s., proti Ministerstvu obrany o zrušení opatření obecné povahy, o kasační stížnosti odpůrce.

Odpůrce napadeným opatřením obecné povahy ze dne 5. 5. 2021 stanovil ochranné pásmo leteckého pozemního zařízení – radiolokátoru (radaru) Hrušovany, přičemž vymezil dva sektory ochranného pásma. V sektoru A, který má tvar kruhu se středem v ose antény radaru a poloměrem 500 m, nesmí být zřizovány stavby, nadzemní vedení, železniční trakce, kovové ploty, které převyšují vodorovnou rovinu ve výšce 3 m pod úrovní spodní hrany antény radaru. Sektor B má tvar mezikruží se středem v ose antény radaru a poloměry 500 m a 5 km; pokud jde o posuzování vlivu větrných elektráren, má sektor poloměry 500 m a 30 km od osy antény, přičemž v tomto sektoru nesmí být zřizovány stavby, nadzemní vedení, železniční trakce, kovové ploty a větrné elektrárny, pokud jsou v přímé radiové dohlednosti, které převyšují kuželovou plochu se stoupáním + 0,3 stupně, a vrcholem, který leží v ose antény ve výšce 5,6 m pod úrovní spodní hrany antény radaru. V ochranném pásmu radaru lze zřizovat zařízení a provádět činnosti jen se souhlasem Ministerstva obrany, který ministerstvo udělí, nebude-li zařízení nebo činnost bránit leteckému provozu ani ohrožovat jeho bezpečnost. Překážky, které zasahují do ochranného pásma a vznikly před účinností opatření obecné povahy, nejsou nijak dotčeny.

Opatření bylo vydáno na základě § 37 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví. Ten umožňuje opatřením obecné povahy zřídit ochranná pásma letišť a leteckých zabezpečovacích zařízení, mezi něž spadají i radiolokační zařízení. Podle § 40 odst. 2 zákona o civilním letectví lze v ochranných pásmech provádět činnosti a provozovat zařízení jen se souhlasem Úřadu pro civilní letectví, přičemž působnost úřadu ve věcech vojenských letišť, vojenských leteckých staveb a jejich ochranných pásem vykonává Ministerstvo obrany (§ 43 téhož zákona).

Navrhovatel napadl opatření žalobou u Městského soudu v Praze. Do sektoru B ochranného pásma spadá jeho záměr vybudování větrných elektráren „Větrný park Chomutov“, které měly být umístěny na pozemcích v jeho vlastnictví, a to ve vzdálenosti více než 20 km od radiolokátoru Hrušovany. Opatření mu proto brání uskutečnit tento záměr, čímž zasahuje do jeho vlastnického práva a práva podnikat. Dle propočtů navrhovatele opatření znemožňuje umístění větrných elektráren na většině území Krušných hor, jelikož lokality vhodné pro jejich umístění (včetně lokalit, v nichž se již nachází několik desítek elektráren) svou nadmořskou výškou převyšují stanovenou kuželovou plochu se stoupáním + 0,3 stupně. Opatření tak znemožňuje umístění větrných elektráren na většině území s největším větrným potenciálem v rámci České republiky. Odpůrce přitom v minulosti souhlasil s umístěním navrhovatelova záměru 3. fáze větrného parku a byl přesvědčen, že toto zařízení neohrožuje radiolokátor. Navrhovatel tedy původně disponoval souhlasným závazným stanoviskem odpůrce, avšak po uplynutí jeho platnosti obdržel od odpůrce dne 24. 11. 2016 nové, avšak již nesouhlasné závazné stanovisko. Stejně tak odpůrce v minulosti souhlasil s umístěním několika desítek větrných elektráren, které jsou již v provozu a nacházejí se nyní v ochranném pásmu radaru.

Městský soud návrhu vyhověl a rozsudkem ze dne 18. 8. 2022, čj. 8 A 48/2022-69, napadené opatření zrušil. Shledal jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, neboť odpůrce nijak nezdůvodnil zvolený rozsah a velikost ochranného pásma. Zdůvodnění velikosti je nutné s ohledem na to, že ochranné pásmo značnou měrou zasahuje do práv třetích osob a ukládá jim rozsáhlá omezení a povinnosti. Podle městského soudu přitom nestačí, pokud odpůrce opatření odůvodnil odkazem na interní vojenský letecký předpis LET-1-6/L14, který stanoví parametry radiolokátoru. Jedná se však pouze o vnitřní předpis odpůrce, který nemá povahu obecně závazného právního předpisu, a proto je to až opatření, které originárně omezuje práva a stanoví povinnosti třetím osobám. Z toho důvodu byl odpůrce povinen zdůvodnit zvolený rozsah ochranného pásma přímo v napadeném opatření.

Odpůrce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. V odůvodnění napadeného opatření se neodkazuje přímo na vojenský předpis (LET-1-6/L14 – „Vojenská letiště“), ale na stanovisko Sekce dozoru a kontroly Ministerstva obrany, odboru dohledu nad vojenským letectvím ze dne 28. 1. 2019 (dále jen „stanovisko ODVL“), podle kterého je technická dokumentace pro účely vyhlášení ochranného pásma v souladu s vojenskými vnitřními předpisy. V tomto stěžovatel považoval napadený rozsudek za nepřezkoumatelný. Omezení tudíž nevychází z vojenského předpisu, ale z projektové dokumentace zohledňující technické požadavky zařízení na jeho provoz. Na rozdíl od městského soudu byl stěžovatel přesvědčen, že v případě ochranného pásma vojenského zařízení nelze vyčerpávajícím způsobem odůvodňovat rozsah a podobu ochranných pásem, jelikož radiolokátor Hrušovany je objektem důležitým pro obranu státu, což je spojeno s potřebou nezbytného utajení klíčových parametrů tohoto zařízení.

Ze zákona o civilním letectví stěžovatel vyvozoval, že je to příslušný stavební úřad, kdo v procesu přijímání opatření obecné povahy prověřuje přiměřenost a nezbytnost navrhovaných omezení, a to i na základě technických parametrů podléhajících utajení. Stěžovatel upozornil, že jen dostatečná omezení a pravidla pro činnost v okolí leteckých staveb a zařízení zaručí jejich bezchybný chod, a tedy i maximální bezpečnost leteckého provozu z hlediska veřejného zájmu.

Stěžovatel dále poukázal na závěry městského soudu vyjádřené v rozsudku ze dne 13. 5. 2020, čj. 6 A 13/2020-76, podle kterých nemohou být parametry ochranného pásma stanoveny odchylně od požadavků leteckého předpisu L14. V souvislosti s tím stěžovatel upozornil, že také na ochranná pásma vojenských letišť a vojenských leteckých zařízení je třeba aplikovat závazky plynoucí z Úmluvy o mezinárodním civilním letectví (č. 147/1997 Sb.). Rozdílný názor městského soudu v tomto případě byl nedůvodný. Ve věci sp. zn. 6 A 13/2020 považoval městský soud odkaz na předpis L14 za dostačující. Tento předpis byl převzat do vojenského předpisu LET-1-6/L14. Oba předpisy obsahově pouze transformují mezinárodní závazky dle citované úmluvy.

Napadené opatření vydal stěžovatel v souladu s § 37 odst. 1 a § 43 zákona o civilním letectví, samotný § 43 představuje důvod pro zřízení ochranného pásma radaru Hrušovany. Jeho konkrétní parametry odpovídají technickým požadavkům plynoucím z projektové dokumentace, která byla posouzena stanoviskem ODVL a byla i předmětem projednání návrhu opatření s příslušným orgánem územního plánování. Požadavky městského soudu na odůvodnění opatření považoval stěžovatel za přepjatý formalismus potlačující věcnou podstatu problematiky ochranného pásma.

Navrhovatel ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že argumentace stěžovatele odkazující na stanovisko ODVL je zcela lichá, neboť městský soud si byl vědom, že napadené opatření odkazuje na zpracovanou dokumentaci (bod 93 napadeného rozsudku). V odůvodnění opatření však bylo pouze konstatováno, že tato dokumentace je v souladu s vojenským předpisem. Konkrétní odůvodnění parametrů ochranného pásma však odpůrce neuvedl. Městský soud po něm nevyžaduje vyčerpávající odůvodnění, nýbrž přezkoumatelné. Jak pro civilní, tak vojenské letecké stavby vyžaduje zákonodárce formu opatření obecné povahy. Jeho nezbytnou náležitostí je odůvodnění.

Co se týče námitky rozporu s rozsudkem čj. 6 A 13/2020-76, navrhovatel uvedl, že se jedná o odlišný případ, neboť se týkal ochranného pásma civilního letiště Příbram, nikoliv ochranného pásma vojenského objektu. Navíc městský soud se podrobně zabýval rozdílem mezi civilním a vojenským letectvím. Letecký předpis L14 se týká civilních objektů a k jeho vydání bylo Ministerstvo dopravy výslovně zmocněno v § 102 zákona o civilním letectví. V případě vojenských leteckých objektů takové výslovné zákonné zmocnění chybí. Takové zmocnění neplyne ani z ustanovení odkazovaných stěžovatelem, neboť k vydání právních předpisů musí být ministerstva dle čl. 79 odst. 3 Ústavy výslovně zákonem zmocněny. Závěr městského soudu, že vojenský letecký předpis LET-1-6/L14 nemá sílu obecně závazného podzákonného právního předpisu a je pouze interním předpisem působícím uvnitř působnosti stěžovatele, je zcela logický a správný. Nelze jím tudíž ani ukládat povinnosti třetím osobám a pouhý odkaz na něj v napadeném opatření nemohl být dostatečný.

Navrhovatel dále upozornil, že odkazovaný letecký předpis L14 výstavbu větrných elektráren v blízkosti leteckých staveb nevylučuje a obecně vymezuje parametry ochranných pásem v menší míře než napadené opatření. Je třeba vyvážit nejen zájem na ochraně vojenských leteckých staveb s jinými veřejnými zájmy, například na ochraně vlastnického práva či výrobě energie z obnovitelných zdrojů. Opatření bez jakéhokoliv odůvodnění vymezilo sektor o rozloze zhruba poloviny Ústeckého kraje, zasahovalo další dva kraje a přes hranice České republiky. Zabránilo umístění větrných elektráren na většině území Krušných hor. Ve vymezeném ochranném pásmu je přitom aktuálně v provozu více než 30 větrných elektráren. Opatření vymezilo ochranné pásmo v excesivně velkém rozsahu.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Z odůvodnění:

[14] V dané věci je sporné, zda napadené opatření obsahuje přezkoumatelné odůvodnění. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nikoliv.

[15] Předně je třeba konstatovat, že napadený rozsudek není nepřezkoumatelný, jak namítá stěžovatel. Městský soud k odůvodnění opatření výslovně uvedl: „V čl. III OOP s názvem ‚Odůvodnění‘ je skutečně pouze konstatováno, že dokumentace byla zpracována v souladu s čl. 11.3.1. a 11.3.2. předpisu LET 1 6/L14 a že specifikace ochranného pásma je zpracována v souladu s čl. 11.2.2.1. tohoto předpisu, aniž by byly jinak jakkoliv odůvodněny parametry ochranných pásem – jejich velikost“. Ačkoliv v opatření se uvádí, že citované závěry plynou ze stanoviska ODVL, nemění to nic na tom, že odůvodnění napadeného opatření kromě konstatování, že dokumentace je v souladu s uvedeným vojenským předpisem, neobsahuje žádné jiné důvody pro přijetí omezení ochranným pásmem ve stanoveném rozsahu. Vyvozovat z této skutečně nevýznamné nepřesnosti nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, považuje Nejvyšší správní soud za nepřípadné.

[16] Stěžovateli lze přisvědčit, že rozsah a podobu ochranných pásem nelze odůvodňovat „vyčerpávajícím způsobem“, takové odůvodnění však po stěžovateli městský soud nepožadoval. Nepřezkoumatelnost opatření neplyne z toho, že by nebylo odůvodněno dostatečně podrobně, ale že rozsah a podoba stanovených omezení nejsou odůvodněny vůbec. Odůvodnění se omezuje na holé konstatování, že stěžovatel obdržel příslušnou dokumentaci a že tato, stejně jako specifikace ochranného pásma, je v souladu s vojenským předpisem LET 1 6/L14 a zákonem o civilním letectví. Ani z dokumentace založené ve správním spise pak nevyplývá konkrétní odůvodnění přijatých omezení v dané podobě a rozsahu.

[17] Takový markantní nedostatek v odůvodnění napadeného opatření není opodstatněný ani s ohledem na specifika posuzované věci, na která poukazuje stěžovatel v kasační stížnosti. Jakkoliv Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že jen dostatečná pravidla a omezení pro činnosti v okolí radiolokátoru Hrušovany zaručí jeho bezchybný chod, a tudíž i bezpečnost leteckého provozu, neznamená to, že taková omezení není třeba zdůvodnit tak, aby bylo zřejmé, proč bylo nezbytné přijmout je v daném rozsahu a podobě. Pokud je nutné zároveň chránit utajované informace, které souvisí s klíčovými vlastnostmi vojenského leteckého zařízení, mohl stěžovatel zvolit způsob, který potřebnou ochranu zajistí. Jestliže skutečně není možné zveřejnit v celém rozsahu důvody přijatého řešení, pak měl část odůvodnění opatření učinit v utajovaném režimu podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací, aby se s ním mohly seznámit pouze osoby disponující odpovídající bezpečnostní prověrkou. Zároveň by ale správní soudy mohly napadené opatření náležitě přezkoumat a poskytnout dotčeným osobám účinnou ochranu [soudci jsou ze zákona oprávněni seznamovat se s utajovanými informacemi – viz § 58 odst. 1 písm. e) zákon o ochraně utajovaných informací]. Není však možné zcela rezignovat na náležité odůvodnění. V opačném případě by správní orgán mohl pouze s odkazem na existenci utajovaných informací (resp. skutečností) omezovat práva třetích osob naprosto libovolně, aniž by soudy mohly objektivně přezkoumat, zda se nejedná o nezákonnou libovůli a zda nedochází k neodůvodněným a nadbytečným zásahům do práv a povinností dotčených osob. Soud musí mít možnost seznámit se s důvody pro zásah do práv a povinností, ke kterému dochází na základě vydaného opatření obecné povahy.

[18] Obdobně v rámci přezkumu správních rozhodnutí, která jsou založena na utajovaných informacích, zdůrazňuje judikatura Nejvyššího správního soudu, že je třeba provést účinnou soudní kontrolu (srov. rozsudek ze dne 25. 11. 2011, čj. 7 As 31/2011-101, č. 2602/2012 Sb. NSS). V soudním řízení lze zásadně provádět dokazování i ohledně obsahu utajovaných skutečností (informací) [viz například rozsudky ze dne 24. 4. 2008, čj. 2 As 31/2007-107, č. 1885/2009 Sb. NSS, a čj. 2 As 41/2007-58]. Podle rozsudku ze dne 11. 1. 2017, čj. 3 As 58/2016-45, je třeba vztáhnout požadavky plynoucí z uvedených rozhodnutí také na další případy, v nichž je nutné vést dokazování o skutečnostech, které mohou potenciálně obsahovat utajované informace. Není žádného důvodu tyto závěry přiměřeně nepoužít i na přezkum opatření obecné povahy. Pokud soud nedisponuje potřebnými informacemi tak, aby bylo možné poskytnout účinnou soudní ochranu, nemůže daný akt v soudním přezkumu obstát. Tak tomu je i v případě napadeného opatření. Městský soud tudíž nekladl na stěžovatele přemrštěné požadavky.

[19] Nejvyšší správní soud dodává, že v dané věci nebylo možné, aby odpůrce poskytl soudu v utajovaném režimu potřebné informace nad rámec odůvodnění opatření obecné povahy, aniž by bylo nutné napadené opatření zrušit. Takový postup je namístě v případě, kdy soud ověřuje věrohodnost utajovaných informací, na nichž je rozhodnutí (zde opatření obecné povahy) založeno (srov. přiměřeně rozsudky NSS ze dne 31. 8. 2023, čj. 1 Azs 87/2023-32, č. 4518/2023 Sb. NSS, a ze dne 2. 11. 2023, čj. 10 As 50/2023-129). Pokud však příslušné informace chybí již v samotném odůvodnění, nelze tento nedostatek napravit až v rámci soudního řízení (k nemožnosti zhojit nedostatek odůvodnění rozhodnutí doplněním důvodů v řízení o žalobě srov. rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2004, čj. 3 As 51/2003-58). Městský soud proto postupoval správně, jestliže napadené opatření pro nepřezkoumatelnost zrušil.

[20] Pokud se stěžovatel dovolává závěrů městského soudu vyslovených v rozsudku čj. 6 A 13/2020-76 a domnívá se, že odkaz na vojenský předpis byl pro odůvodnění rozsahu a podoby omezení v okolí radiolokátoru dostatečný, ani této námitce Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. Jak uvedl již městský soud, k vydání leteckého předpisu L14 coby obecně závazného předpisu bylo Ministerstvo dopravy výslovně zmocněno zákonem, zatímco vojenský předpis LET-1-6/L14 nemá sílu obecně závazného předpisu, neboť k jeho vydání nemá stěžovatel zákonem stanovenou pravomoc. To ani stěžovatel nijak nezpochybňuje a tvrdí, že odkaz na tento (obecně nezávazný a veřejně nedostupný) dokument jako odůvodnění rozsahu a podoby omezení stanovených opatřením je dostačující. Uvedená skutečnost však představuje zásadní odlišnost oproti situaci řešené městským soudem ve věci sp. zn. 6 A 13/2020.

[21] Kromě toho přezkoumatelnost konkrétního opatření obecné povahy je třeba řešit vždy případ od případu s ohledem na obsah přezkoumávaného opatření a další okolnosti dané věci. Nyní posuzované opatření se liší i v dalších aspektech. V citované věci nešlo o zřízení zcela nového ochranného pásma, ale o upřesnění a aktualizaci stávajících ochranných pásem podle aktuálně platné legislativy, přičemž tím došlo k jejich zmenšení. Městský soud v citovaném rozhodnutí uzavřel, že zřízení ochranných pásem v konkrétním posuzovaném případě fakticky žádné nové účinky nepřivodilo.

[22] Zejména pak z odkazovaného rozhodnutí nelze vyvodit, že pro zdůvodnění konkrétního rozsahu a podoby stanovených omezení postačuje pouze holý odkaz na letecký předpis L14. Navrhovatel totiž namítal nedostatek odůvodnění, pokud jde o adekvátnost a potřebnost vydání opatření obecné povahy. Ve vztahu k této otázce pak městský soud i v nyní posuzovaném případě vyslovil, že důvodem pro zřízení ochranného pásma je samotná existence leteckého zařízení, a vydání opatření obecné povahy zde tudíž není vázáno na splnění zákonných podmínek kromě existence radiolokátoru (body 90 a 91 napadeného rozsudku). Namítá-li tedy stěžovatel, že samotný § 43 zákona o civilním letectví představuje důvod pro zřízení ochranného pásma dotčeného zařízení, pak nelze než konstatovat, že ze stejné premisy vycházel i městský soud a v tomto rozsahu je argumentace obsažená v kasační stížnosti irelevantní. Nicméně odůvodnění rozsahu a konkrétních omezení v rámci ochranného pásma je otázkou odlišnou. K opakovaným odkazům na parametry plynoucí z projektové dokumentace radaru, kterou stěžovatel obdržel spolu se stanoviskem ODVL, se již Nejvyšší správní soud vyjádřil. I když stěžovatel projednal návrh opatření s příslušným orgánem územního plánování, neznamená to, že opatření nemusel řádně odůvodnit, jak bylo uvedeno shora.

Právní věta

I. Z odůvodnění opatření obecné povahy, kterým dochází k omezení určitých činností na vymezeném území, musí být zřejmé, proč bylo nezbytné přijmout stanovená omezení v daném rozsahu a podobě. To platí i v případě, že je nutné zároveň chránit utajované informace, které se týkají vlastností vojenského leteckého zařízení. Část odůvodnění opatření obecné povahy lze učinit v některém ze stupňů utajení podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

II. Na soudní přezkum opatření obecné povahy (§ 101a a násl. s. ř. s.) se přiměřeně užijí východiska judikatury týkající se rozhodnutí založených na utajovaných informacích. Poskytnout soudu v utajovaném režimu potřebné informace nad rámec odůvodnění opatření obecné povahy je však možné pouze za účelem ověření věrohodnosti utajovaných informací, na nichž je opatření obecné povahy založeno. Pokud však příslušné informace zcela chybí již v samotném odůvodnění opatření obecné povahy, nelze tento nedostatek napravit až v rámci soudního řízení.

Usnesení ze dne 6. 10. 2022

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci navrhovatele: APB-PLZEŇ a. s., se sídlem [adresa] zastoupen Mgr. Jiřím Nezhybou, advokátem se sídlem [adresa] Praha 6, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy o zřízení ochranného pásma leteckého pozemního zařízení – radiolokátoru Hrušovany ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. SpMO 11918-114/2019-1216, č. j. MO 126171/2021-1150, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2022, č. j. 8 A 48/2022-69, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 8. 2022, č. j. 8 A 48/2022-84, o návrhu odpůrce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení o kasační stížnosti se pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2022, č. j. 8 A 48/2022-69, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 8. 2022, č. j. 8 A 48/2022-84.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Odpůrce napadeným opatřením obecné povahy stanovil ochranné pásmo leteckého pozemního zařízení – radiolokátoru (radaru) Hrušovany (dále jen „opatření“), přičemž vymezil dva sektory ochranného pásma. V sektoru A, který má tvar kruhu se středem v ose antény radaru a poloměrem 500 m nesmí být zřizovány stavby, nadzemní vedení, železniční trakce, kovové ploty, které převyšují vodorovnou rovinu ve výšce 3 m pod úrovní spodní hrany antény radaru. Sektor B má tvar mezikruží se středem v ose antény radaru a poloměry 500 m a 5 km; pokud jde o posuzování vlivu větrných elektráren, má sektor poloměry 500 m a 30 km od osy antény, přičemž v tomto sektoru nesmí být zřizovány stavby, nadzemní vedení, železniční trakce, kovové ploty a větrné elektrárny, pokud jsou v přímé radiové dohlednosti, které převyšují kuželovou plochu se stoupáním + 0,3 stupně, a vrcholem, který leží v ose antény ve výšce 5,6 m pod úrovní spodní hrany antény radaru. V ochranném pásmu radaru lze zřizovat zařízení a provádět činnosti jen se souhlasem Ministerstva obrany, který ministerstvo udělí, nebude-li zařízení nebo činnost bránit leteckému provozu ani ohrožovat jeho bezpečnost. Překážky, které zasahují do ochranného pásma a vznikly před účinností opatření obecné povahy, nejsou nijak dotčeny.

[2] Opatření bylo vydáno na základě § 37 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) (dále jen „zákon o civilním letectví“). Ten umožňuje opatřením obecné povahy zřídit ochranná pásma letišť a leteckých zabezpečovacích zařízení, mezi něž spadají i radiolokační zařízení. Podle § 40 odst. 2 zákona o civilním letectví lze v ochranných pásmech provádět činnosti a provozovat zařízení jen se souhlasem Úřadu pro civilní letectví, přičemž působnost úřadu ve věcech vojenských letišť, vojenských leteckých staveb a jejich ochranných pásem vykonává Ministerstvo obrany (§ 43 zákona o civilním letectví).

[3] Navrhovatel napadl opatření žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Do sektoru B ochranného pásma spadá jeho záměr vybudování větrných elektráren „Větrný park Chomutov“, které měly být umístěny na pozemcích ve vlastnictví navrhovatele, a to ve vzdálenosti více než 20 km od radiolokátoru Hrušovany. Opatření mu proto brání uskutečnit tento záměr, čímž zasahuje do jeho vlastnického práva a práva podnikat. Dle propočtů navrhovatele opatření znemožňuje umístění větrných elektráren na většině území Krušných hor, jelikož lokality vhodné pro jejich umístění (včetně lokalit, v nichž se již nachází několik desítek elektráren) svou nadmořskou výškou převyšují stanovenou kuželovou plochu se stoupáním + 0,3 stupně. Opatření tak znemožňuje umístění větrných elektráren na většině území s největším větrným potenciálem v rámci ČR. Odpůrce přitom v minulosti souhlasil s umístěním navrhovatelova záměru 3. fáze Větrného parku Chomutov a byl přesvědčen, že toto zařízení neohrožuje radiolokátor. Navrhovatel tedy původně disponoval souhlasným závazným stanoviskem odpůrce, avšak po uplynutí jeho platnosti obdržel od odpůrce dne 24. 11. 2016 nové, avšak již nesouhlasné závazné stanovisko. Stejně tak odpůrce v minulosti souhlasil s umístěním několika desítek větrných elektráren, které jsou již v provozu a nacházejí se nyní v ochranném pásmu radaru.

[4] Městský soud návrhu vyhověl a rozsudkem ze dne 18. 8. 2022, č. j. 8 A 48/2022-69, opatření odpůrce zrušil. Shledal jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, neboť odpůrce nijak nezdůvodnil zvolený rozsah a velikost ochranného pásma. Zdůvodnění velikosti je nutné s ohledem na to, že ochranné pásmo značnou měrou zasahuje do práv třetích osob a ukládá jim rozsáhlá omezení a povinnosti. Podle městského soudu přitom nestačí, pokud odpůrce opatření odůvodnil odkazem na interní vojenský letecký předpis LET-1-6/L14, který stanoví parametry radiolokátoru. Jedná se však pouze o vnitřní předpis odpůrce, který nemá povahu obecně závazného právního předpisu, a proto je to až opatření, které originárně omezuje práva a stanoví povinnosti třetím osobám. Z toho důvodu byl odpůrce povinen zdůvodnit zvolený rozsah ochranného pásma přímo v napadeném opatření.

II. Kasační stížnost odpůrce, návrh na přiznání odkladného účinku a vyjádření navrhovatele

[5] Proti rozsudku městského soudu podal odpůrce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V kasační stížnosti odpůrce uvedl, že je na rozdíl od městského soudu přesvědčen, že odkaz na vojenský předpis LET-1-6/L14 „Vojenská letiště“ je a musí být dostačující. V případě ochranného pásma vojenského zařízení nelze vyčerpávajícím způsobem odůvodňovat rozsah a podobu ochranných pásem, jelikož radiolokátor Hrušovany je objektem důležitým pro obranu státu, což je spojeno s potřebou nezbytného utajení klíčových parametrů tohoto zařízení.

[6] V návrhu na přiznání odkladného účinku pak odpůrce konstatoval, že na základě § 9 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, je základním úkolem ozbrojených sil připravovat se k obraně ČR a bránit ji proti vnějšímu napadení a dále plnit úkoly, které vyplývají z mezinárodních smluvních závazků o společné obraně proti napadení. Na to navazující a neméně podstatné jsou pak činnosti Armády ČR vymezené v § 14 zákona o ozbrojených silách, mezi něž patří zajišťování letecké dopravy a poskytování leteckých služeb. Bezproblémovým provozem leteckého zařízení – radiolokátoru, který je však podmíněn právě i omezeními v okolí zařízení, jsou také naplňovány mezinárodní závazky ČR zajistit bezpečný letecký provoz. Plněním těchto závazků je pak uskutečňován veřejný zájem na ochraně života, zdraví a majetku osob v souvislosti s leteckým provozem. Činnosti v ochranném pásmu, které mají být omezeny právě ve prospěch bezchybného provozu leteckého zařízení, mohou naopak provoz omezit a narušit a v konečném důsledku tak ohrozit bezpečnost leteckého provozu. Odpůrce je proto přesvědčen, že při nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by v tomto případě mohlo dojít k nepoměrně větší újmě, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného účinku pak rozhodně není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7] Navrhovatel ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyslovil přesvědčení, že k jeho přiznání není důvod. Zdůraznil, že odkladný účinek přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by s ohledem na poměry konkrétního stěžovatele mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí vést k velmi závažným až nevratným následkům. Břemeno tvrzení i důkazní, pokud jde o tyto negativní důsledky, tíží stěžovatele. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatel dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. V tomto případě navíc žádá přiznání odkladného účinku odpůrce jako správní orgán. V této souvislosti navrhovatel odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2020, č. j. 1 As 231/2020-47, podle něhož vznik nepoměrně větší újmy na straně správního orgánu (odpůrce) jako stěžovatele bude z logiky věci méně častý než na straně žalobce v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, nebo na usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, podle kterého lze návrhu správního orgánu na přiznání odkladného účinku vyhovět spíše výjimečně, a to za situace, kdy odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem.

[8] Navrhovatel nezpochybňuje skutečnost, že obranu ČR před vnějším napadením a zajištění bezpečnosti leteckého provozu lze v obecné rovině považovat za veřejné zájmy. Odpůrce však podle něj neunesl břemeno tvrzení a důkazní, pokud jde o konkrétní újmu či ohrožení, které by v důsledku rozsudku městského soudu na těchto veřejných zájmech vzniklo. Jeho tvrzení jsou zcela neurčitá a nepodložená žádnými dalšími skutečnostmi.

[9] Městský soud navíc nijak nezpochybnil pravomoc stěžovatele vydat ve vztahu k radiolokátoru Hrušovany opatření obecné povahy o zřízení ochranného pásma. Stěžovatel však musí konkrétně odůvodnit jeho rozsah s ohledem na dopad do práv dotčených osob. Stěžovateli proto nic nebrání opětovně vydat nové opatření obecné povahy a zřídit nové ochranné pásmo, pokud odstraní vytýkané nedostatky. Stejně tak může stěžovatel bránit umisťování a uskutečňování staveb, a to prostřednictvím nesouhlasných závazných stanovisek, jak to ostatně v minulosti učinil v případě navrhovatele.

[10] Naopak vyhověním návrhu na přiznání odkladného účinku by vznikla nepoměrně větší újma jiným osobám. Předmětem přezkumu je opatření obecné povahy, které směřovalo vůči neurčitému okruhu adresátů, dotýkalo se širokého okruhu subjektů, což bylo umocněno velkým územním rozsahem. Přiznáním odkladného účinku by opatření nadále zasahovalo do vlastnického práva dotčených vlastníků a do práva obcí na samosprávu.

III. Posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku

[11] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení důvodů a skutečností přednesených stěžovatelem dospěl k závěru, že jsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s.

[12] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej ale může na návrh stěžovatele přiznat a užije přitom přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Ustanovení § 73 s. ř. s. sice upravuje rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, a v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části schází zákonný podklad pro jeho aplikaci (viz usnesení NSS ze dne 6. 10. 2010, č. j. 9 Ao 4/2010-20), Nejvyšší správní soud však ve své judikatuře dovodil, že v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části takový zákonný podklad představuje § 107 odst. 1 s. ř. s. (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 4 As 217/2015-182, č. 3415/2016 Sb. NSS). Z povahy věci pak možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti připadá v úvahu právě v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí, kterým krajský soud vyhověl návrhu a napadené opatření obecné povahy nebo jeho část zrušil. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního rozhodnutí. Odkladný účinek přiznaný kasační stížnosti tak bude působit vůči rozhodnutí krajského soudu, tj. zamezí důsledkům zrušujícího rozsudku krajského soudu po dobu kasačního řízení.

[13] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je tedy podmíněna kumulativním splněním dvou podmínek: (i) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (ii) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by, s ohledem na poměry konkrétního stěžovatele, mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých s rozhodnutím krajského soudu, nese v dané věci stěžovatel (zde odpůrce).

[14] První podmínkou přiznání odkladného účinku je existence nepoměrně větší újmy, která hrozí stěžovateli, oproti újmě, která může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám. V případě návrhu správního orgánu (odpůrce) jako stěžovatele judikatura připustila, že mu lze vyhovět za situace, kdy odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinků vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58 č. 3270/2015 Sb. NSS).

[15] Podle stěžovatele újma, která je spojena s výkonem a právními následky rozsudku krajského soudu, spočívá v ohrožení veřejných zájmů, jimiž je bezpečnost leteckého provozu a s ní spojené ohrožení dalších veřejných zájmů jako je ochrana života, zdraví a majetku osob. Tyto zájmy mohou být dotčeny tím, že v území, které dle zrušeného opatření spadalo do ochranného pásma leteckého zabezpečovacího zařízení – radiolokátoru Hrušovany, budou vykonávány činnosti nebo umisťovány stavby narušující bezproblémovou činnost tohoto zařízení.

[16] Nejvyšší správní soud vzal při posuzování návrhu v úvahu to, že existenci ochranných pásem leteckých staveb vymezuje přímo zákon o civilním letectví (§ 37), stejně jako omezení, která pro všechny osoby z existence ochranného pásma vyplývají, přičemž přímo zákon tato omezení vymezuje velmi široce. Podle § 40 zákona o civilním letectví lze v ochranných pásmech leteckých staveb zřizovat zařízení a provádět činnosti jen se souhlasem Úřadu pro civilní letectví (v případě vojenských leteckých staveb vykonává jeho působnost podle § 43 zákona Ministerstvo obrany). Zákon tak například vyžaduje souhlas Úřadu a Ministerstva obrany s umisťováním určitých staveb a zařízení i mimo vymezená ochranná pásma, jako je tomu u staveb vyšších jak 75 m, nebo právě u různých typů energetických zařízení včetně větrných elektráren. Tato úprava odpovídá významu chráněných veřejných zájmů, resp. rizikům, s nimiž je letecká doprava spojena. Pravomocí Úřadu a Ministerstva obrany je pak konkrétním opatřením obecné povahy vymezit rozsah ochranného pásma tak, aby odpovídalo požadavkům na bezproblémový provoz leteckých staveb, avšak současně v souladu s principem proporcionality omezovalo jiné veřejné zájmy a práva osob v míře co nejmenší.

[17] Kasační soud dospěl k závěru, že výkon či právní následky rozsudku, jímž došlo k zrušení opatření o ochranném pásmu radiolokátoru je způsobilé vyvolat velmi závažnou újmu na veřejných zájmech, které jsou chráněny prostřednictvím institutu ochranného pásma leteckých staveb. Nelze rovněž odhlížet od rizik, která s sebou letecká doprava nese a jejichž negativní důsledky v případě letecké havárie mohou mít závažný a fatální dopad na životy, zdraví a majetek velkého okruhu osob. Újmu stěžovatele je třeba hodnotit i s ohledem na to, že krajský soud napadeným rozsudkem zrušil opatření jako celek, tj. nejen sektor B ochranného pásma, do něhož spadají pozemky ve vlastnictví navrhovatele, ale rovněž i sektor A bezprostředně přiléhající k radiolokátoru, v němž je riziko narušení jeho funkcí největší a také intenzita ochrany výše uvedených veřejných zájmů nejsilnější.

[18] Jedná se přitom o újmu, která je – s ohledem na tato rizika a závažnost chráněných veřejných zájmů - nepoměrně větší než újma, která vznikne odložením účinků napadeného rozsudku navrhovateli a případně jiným osobám. V případě navrhovatele se jedná o újmu, spočívající v dočasné nemožnosti uskutečnit záměr další fáze větrných elektráren na jeho pozemcích. Ostatně jak sám ve vyjádření k návrhu uvedl, uskutečnění záměru nebrání pouze opatření odpůrce, ale jeho nesouhlasné závazné stanovisko, které v minulosti jako dotčený orgán k záměru navrhovatele vydal. Stejně tak budou dočasně – po dobu řízení o kasační stížnosti – omezeni další vlastníci pozemků, na které se vztahuje ochranné pásmo vymezené opatřením odpůrce. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje závažnost a intenzitu omezení těchto osob v důsledku zřízení ochranného pásma, avšak znovu poukazuje na to, že podstata těchto široce vymezených omezení neplyne z opatření odpůrce, ale přímo ze zákona (§ 40 zákona o civilním letectví). Je třeba také vzít v potaz to, že v území, na něž se vztahuje ochranné pásmo, není stanoven absolutní zákaz všech činností, které by mohly mít vliv na provoz radiolokátoru, lze je však provádět pouze se souhlasem odpůrce.

[19] Taková dočasná újma, byť poměrně širokého okruhu osob, nemůže podle soudu převážit v daném případě nad újmou hrozící závažným veřejným zájmům, které hájí v řízení stěžovatel. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že první podmínka pro přiznání odkladného účinku je splněna.

[20] Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je třeba za pomoci testu proporcionality poměřovat intenzitu hrozícího zásahu do „práv“ svědčících stěžovateli s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, č. 1698/2008 Sb. NSS). V projednávaném případě však Nejvyšší správní soud neshledal, že by přiznání odkladného účinku mohlo být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je proto splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[21] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a tímto usnesením jeho kasační stížnosti přiznal odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2022, č. j. 8 A 48/2022-69.

[22] Soud připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s.).

[23] Z usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti rovněž nelze dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. října 2022

JUDr. Ivo Pospíšil
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací