Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek4× citováno

Spisová značka

1 As 473/2020

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 21. 1. 2021Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: POSPÍŠIL IvoECLI:CZ:NSS:2021:1.As.473.2020.38
Další údaje
Předmět řízení: Pozemní komunikace

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 21. 1. 2021

Plný text

pokračování 1 As 473/2020 - 40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: D. F., zastoupen JUDr. Radkem Bechyněm, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2018, čj. KUKHK-28761/DS/2018/Dr, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 11. 2020, č. j. 30 A 144/2018-62,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2018, č. j. KUKHK-28761/DS/2018/Dr. T. rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 3. 8. 2018, č. j. MMHK/135799/2018, který zamítl námitky žalobce proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče a záznam ke dni 15. 4. 2018 potvrdil.

[2] Žalobce u krajského soudu žalovanému vytýkal, že se nezabýval předloženými důkazy – rozhodnutími Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Městského úřadu Písek. Tyto správní orgány se při záznamu bodů do bodového hodnocení řidiče zabývaly kvalitou jednotlivých bloků a dospěly k závěru, že nejsou způsobilé pro zápis bodů. Žalobce poukázal na zásadu legitimního očekávání a rovnost před zákonem. Domnívá se, že i když tyto zásady vyžadují, aby správní orgán bral zřetel pouze na jím vydaná rozhodnutí, je možné sjednotit rozhodovací praxi napříč krajskými úřady. Dále brojil proti nezpůsobilosti konkrétních podkladů (bloků). Poukázal na skutečnost, že správní orgán prvního stupně neposuzoval jednotlivé bloky, ale pouze oznámení policie o spáchání přestupku. Toto oznámení musí být vždy porovnáno s předmětnými bloky, aby byla vyloučena chyba či zneužití moci. Zároveň předložil několik bloků, které podle blíže neoznačeného rozsudku Nejvyššího správního soudu nesplňují požadavky na individualizaci skutku, a naopak jeden, který je splňuje.

[3] Žalobce také odmítl, že by svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí. Je právním laikem, a proto nelze odpovědnost za správnost přenášet na něj. Podle žalobce by z bloku mělo být zřejmé, jakého jednání se dopustil, kdy a kde k němu mělo dojít, aby bylo možné vyloučit, že se přestupek nestal mimo místní komunikaci, a současně připomněl, že zápis by měl být čitelný.

[4] K jednotlivým blokům pak shodně namítal, že není dostatečně přesně zjištěna osoba přestupce (kolonka č. 1-4), není zjevné, kde a kdy byl přestupek spáchán a jaká skutková podstata byla jednáním naplněna (kolonka č. 5), dále, že není dostatečně přesně zapsána právní kvalifikace (kolonka č. 6). U bloku ze dne 15. 4. 2018 je namísto roku „2000“ uvedeno „200“, což podle žalobce představuje značnou chybu. Dále žalobce brojil proti absenci zavinění (kolonka č. 7) a konečně namítal absenci místa a údajů o osobě oprávněné rozhodnutí vydat, včetně jejího podpisu (kolonka č. 8-9, resp. 9-11 u bloků ze dne 8. 8. 2017 a 15. 4. 2018). V bloku ze dne 15. 4. 2018 je uvedeno datum 15. 3. 2018, což je o měsíc dříve, než byl přestupek spáchán.

[5] Krajský soud k uvedeným žalobním námitkám v napadeném rozsudku uvedl, že žalobce rozhodnutí, ze kterých dovozuje porušení zásady legitimního očekávání a povinnost správních orgánů přezkoumávat obsah jednotlivých bloků, nepředložil v řízení před žalovaným. Žalobce je označil až v žalobě, avšak nespecifikoval, jakým způsobem se týkají jeho věci.

[6] V otázce specifické povahy blokového řízení odkázal krajský soud na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Uvedl, že správní orgán prvního stupně „přezkoumává“ pouze to, zda jsou rozhodnutí pravomocná a zda zápis bodů do bodového hodnocení řidiče odpovídá údajům v blocích. Naopak s ohledem na presumpci správnosti aktů veřejné správy je třeba na jednotlivé bloky nahlížet jako na věcně správné. Krajský soud také odmítl jako liché námitky žalobce, že judikatura nepřipouští strohé a zkratkovité formulace v blocích. Krajský soud ověřil obsah bloků a zjistil, že ve všech je uvedeno jméno žalobce, datum narození či rodné číslo, adresa místa pobytu, ověření totožnosti podle občanského nebo řidičského průkazu a konečně nechybí žalobcův podpis. Každý blok je také opatřen otiskem úředního razítka Policie ČR nebo městské policie a podpisem oprávněné osoby, který však není nezbytnou náležitostí. Současně je dobře patrné, kdy a kde se přestupek stal (místa jsou identifikována názvy ulic a obcí), jakou má právní kvalifikaci i jaký je druh zavinění. Krajský soud nepřisvědčil ani chybě v zápisu roku vydání právního předpisu, neboť vlivem zápisu je možné číslovku chápat buď jako „200“ nebo i „2000“. Pokud jde o chybný zápis data v bloku ze dne 15. 4. 2018, ani tuto námitku neshledal krajský soud důvodnou, neboť je zřejmé, že se jedná o číslovku 4 a nikoliv 3, jak tvrdil žalobce.

[7] Podle hodnocení krajského soudu všechny bloky splňují požadavek individualizace skutku a jako takové jsou způsobilé k zápisu bodů do bodového hodnocení řidiče.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[8] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozhodnutí krajského soud kasační stížností, jejíž důvody spatřuje v nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem [§ 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)], a dále v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

[9] Stěžovatel uvádí, že žalovaný zcela ignoroval rozhodnutí jiných správních orgánů a rozhodl tak v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Výjimky ze zásady legitimního očekávání jsou připuštěny, pokud je správní orgány dostatečně odůvodní, což se v tomto případě nestalo ani v nejobecnější rovině. Ze stěžovatelem předložených rozhodnutí je zřejmé, že se správní orgány mají zabývat kvalitou jednotlivých bloků. V tom spatřuje kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť je názoru, že „soudy (stěžovatel má zřejmě na mysli správní orgány) při zjišťování skutkové podstaty porušily zákon v ustanovení o řízeních před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost tohoto rozhodnutí.“

[10] Dále stěžovatel tvrdí, že správní orgány posuzují pouze oznámení od policie a nikoliv jednotlivé bloky. Správní orgány se tak měly zaměřit na způsobilost jednotlivých bloků být podklady pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče. V souvislosti s tím poukazuje na rozhodnutí v blokových řízeních série HG/2014, číslo bloku G 1498901, a série GF/2013, číslo bloku F 0832677, které předložil a které podle blíže neoznačeného rozsudku Nejvyššího správního soudu nesplňují požadavek dostatečné individualizace skutku. Dále poukázal na rozhodnutí v blokovém řízení FC/2013, číslo bloku C 1404971, v jehož případě naopak byly dodrženy zákonem stanovené požadavky pro jeho vydání. I přes specifičnost blokového řízení lze vydat rozhodnutí vyhovující všem zákonným požadavkům, aby bylo zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo ke spáchání dojít, jaká povinnost měla být porušena a dle jakého ustanovení zákona. Stěžovatel nepovažuje za správný argument, že dal svým podpisem souhlas s tímto druhem projednání a správností rozhodnutí. Pokud je právním laikem, nemůže za správnost nést odpovědnost.

[11] Stěžovatel dále velmi podrobně rozporuje jednotlivé bloky tak, jak činil před krajským soudem. Navrhl rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalovaného zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení.

[12] Žalovaný se zcela ztotožnil s hodnocením krajského soudu.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[13] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil splnění zákonných podmínek řízení o kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Poté přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že není důvodná.

[14] Nejvyšší správní soud úvodem upozorňuje, že v řízení o kasační stížnosti přezkoumává rozhodnutí a postup krajského soudu, stěžovatel je proto v kasační stížnosti povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí krajského soudu (srov. rozsudky ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016 - 38, bod 12, nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 - 351, bod 140). Kasační soud si nemohl nevšimnout, že stěžovatelův zástupce vystupuje s totožnou argumentací v různých řízeních a jeho podání jsou prostou kopií podání v předchozích věcech jiných stěžovatelů. Nynější věc není výjimkou. Stěžovatel v kasační stížnosti pouze opakuje námitky uplatněné v odvolacím řízení před žalovaným a v žalobě (námitky k nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů jsou prostým přepisem části žalobních bodů). S nimi se však již velmi pečlivě vypořádal krajský soud a k jeho hodnocení stěžovatel nenabízí alternativní argumentaci, pouze obecně konstatuje, že závěr krajského soudu je chybný.

[15] S tímto hodnocením se kasační soud neztotožňuje. Krajský soud se vypořádal se všemi žalobními body a zcela správně je neshledal důvodnými. Věcně odkázal na několik rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, která se problematikou blokového řízení a požadavky kladenými na obsahové náležitosti pokutových bloků zabývala. Na tato rozhodnutí odkazuje kasační soud i nyní.

[16] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 – 20, platí, že „[p]okutový blok je svou povahou správním aktem, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního, individuálně popsaného jednání, jež naplnilo znaky přestupku, a konstituuje jeho povinnost zaplatit pokutu.“ Vydání tohoto správního aktu je pak možné za podmínek, že je spolehlivě zjištěn skutkový stav, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit (usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010 – 65, č. 2838/2013 Sb. NSS). Ochota pokutu zaplatit a souhlas s projednáním na místě jsou podle Nejvyššího správního soudu nezbytnou podmínkou k vyřízení věci, protože od té chvíle se vychází z toho, že skutkový stav byl bezpečně zjištěn a přestupce proti němu nemá námitek (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2018, č. j. 9 As 149/2018 – 44). Následkem takového rozhodnutí je pak vzdání se možnosti zajištění dalších důkazů, jako je tomu v běžném správním řízení. Proto je nutné, aby si byl přestupce dostatečně vědom svého jednání (zásada vigilantibus iura scripta sunt). K tomu se ostatně vyjádřil i Ústavní soud v usnesení ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2190/11, jehož závěry jsou zcela použitelné i na právní úpravu blokového řízení (nyní ukládání pokuty příkazem na místě) podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Z rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že zahájení blokového řízení je v dispozici obviněného z přestupku a lze v něm pokračovat pouze v případě, kdy sám nepovažuje skutkový stav za sporný a souhlasí s právní kvalifikací a sankcí. Z povahy blokového řízení tedy plyne, že poté, co je skončeno, zpravidla nemohou být zpochybněny závěry z něj plynoucí (viz výše citované usnesení rozšířeného senátu, odst. 30–32).

[17] Nejvyšší správní soud dospěl ve shodě s krajským soudem k závěru, že pokutové bloky splňují požadavek dostatečné individualizace skutku. Z každého z nich je patrné, kdy, kde a kým byl spáchán přestupek, skutek je popsán dostatečně konkrétně tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Není opomenuta ani právní kvalifikace jednání a také nechybí ustanovení, podle kterého se ukládá sankce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2018, č. j. 1 As 138/2018 – 47). Co se týče obsahových a formálních náležitostí, Nejvyšší správní soud souhlasí s vyčerpávajícím hodnocením krajského soudu. Krajský soud zcela vystihl podstatu blokového řízení, totiž že z hlediska obsahu a formy na ně nelze klást stejné požadavky jako na řízení jiná. Bloky jsou vypisovány v improvizovaných podmínkách, často ve vyhrocených situacích a právě rychlost vyřízení je jedním z klíčových atributů. Pokud má přestupce pochybnosti o své vině či postupu policie, může se rozhodnout pro řešení přestupku ve správním řízení. Tato úvaha přitom nevyžaduje znalost práva. Některé částečně chybějící náležitosti, například podpis oprávněné osoby nebo chybně zapsaný rok vydání předpisu, přitom podle výše citovaného usnesení Ústavního soudu nepředstavují porušení práva na spravedlivý proces, a proto obstojí. Námitky stěžovatele nejsou důvodné a pokutové bloky jsou podle kasačního soudu způsobilými pro zápis do bodového hodnocení řidiče.

[18] Pokud jde o nesoulad hodnocení žalovaného s rozhodnutími jiných správních orgánů, nelze přisvědčit tvrzení, že by žalovaný tato rozhodnutí ignoroval a krajský soud tento postup akceptoval. Stěžovatel ve vyjádření se k podkladům správního rozhodnutí ze dne 22. 7. 2018 a v doplnění odvolacích důvodů ze dne 3. 9. 2018 pouze konstatoval, že „[z]a nezpůsobilé byly mnohokráte označeny obdobné podklady i Krajskými úřady Moravskoslezského kraje či Jihočeského kraje […]“, aniž by tato rozhodnutí blíže označil nebo uvedl skutkové okolnosti těchto případů a právní závěry z nich vyplývající. Není povinností správního orgánu opatřit veškeré myslitelné podklady, ale pouze podklady nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti podle § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, č. j. 1 Azs 367/2018 – 34), což se v tomto případě stalo. Rozhodnutí jiných správních orgánů stěžovatel blíže označil až v řízení před krajským soudem, který je zcela správně shledal bezvýznamnými. Stěžovatel blíže nevysvětlil, v čem jsou rozhodnutí týkající se jiných účastníků v jiných krajích významná pro jeho věc či jakou souvislost s touto věcí mají. Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že pokud je žalobní bod vymezen v obecné rovině, je možné se k němu vyjádřit také obecně (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 4 As 3/2008 – 78). I v tomto ohledu napadený rozsudek obstojí.

[19] Pokud na rozhodnutí jiných správních orgánů stěžovatel zakládá legitimní očekávání ohledně věcného posouzení jeho věci, nemůže mu Nejvyšší správní soud dát za pravdu. Legitimní očekávání se vztahuje pouze k rozhodování jednoho správního orgánu, ačkoliv je jistě žádoucí, aby v jednotlivých krajích nevznikaly nedůvodné rozdíly v rozhodování. Stěžovatel nedoložil, že by správní orgán prvního stupně a žalovaný rozhodovali ve skutkově obdobných věcech jinak. Podle Evropského soudu pro lidská práva neplyne z požadavku právní jistoty a ochrany legitimního očekávání právo na ustálenou neměnnou praxi soudů (rozsudek ze dne 18. 12. 2008, Affaire Unedic proti Francii, č. 20153/04, odst. 74; shodně viz usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 28. 11. 2019, č. j. Konf 10/2019 – 14, odst. 36). Správní orgány, podobě jako soudy, rozhodují v každém jednom případě na základě individuálně zjištěného skutkového stavu, ale také musí reagovat na vývoj judikatury, právní úpravy a na měnící se společenské jevy. Takový postup není porušením legitimního očekávání účastníka řízení, pokud rozhodující orgány rozdílné či změněné závěry náležitě vysvětlí. Stěžovatel však v tomto případně ani blíže neuvedl, v jakých konkrétních okolnostech se jeho případ shodují s jinými a v čem konkrétně shledává porušení principu legitimního očekávání. Proto jeho námitka neobstojí.

IV. Závěr a náklady řízení

[20] Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a s ohledem na to ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

[21] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto mu nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2021

JUDr. Josef Baxa
předseda senátu

Usnesení ze dne 7. 1. 2021

Plný text

pokračování 1 As 473/2020 - 34

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: D. F., zastoupen JUDr. Radkem Bechyněm, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2018, čj. KUKHK-28761/DS/2018/Dr, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 11. 2020, č. j. 30 A 144/2018-62,

takto:

I. Kasační stížnosti žalobce se nepřiznává odkladný účinek.

II. Žalobci se ukládá zaplatit ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 10. 12. 2020 kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti napadenému rozsudku, kterým Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Svým rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Hradce Králové (dále jen „magistrát“) ze dne 3. 8. 2018, č. j. MMHK/135799/2018, jímž magistrát zamítl jako nedůvodné námitky stěžovatele proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče.

[2] Stěžovatel spojil kasační stížnost s návrhem na přiznání odkladného účinku, který odůvodnil tím, že mu hrozí nenapravitelná újma. Tu představuje ztráta obživy v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Stěžovatel je společníkem společnosti ARaPO spol. s r.o., ve které zajišťuje rozvoz a dodávky zákazníkům, se kterými také vede obchodní jednání. Tato obchodní jednání musí kvůli řešení technických parametrů zakázek probíhat osobně. Totéž platí o dodavatelích stěžovatele. Tato činnost zároveň s ohledem na umístění dodavatelů a odběratelů mimo městskou zástavbu vyžaduje cestování automobilem.

[3] Stěžovatel současně popsal svoji rodinnou situaci. Společně s manželkou vychovává tři děti, dvě nezletilé a jedno zletilé. Všechny tři hrají závodně fotbal, což vyžaduje, aby je rodiče vozili na trénink a také je z něj vyzvedávali. Zároveň všechny tři studují na základní, respektive středních školách v Hradci Králové, který se nachází 4 km od jejich bydliště. Stěžovatel popsal, že v případě nezletilých dětí si povinnosti s manželkou dělí, nejstarší dítě je schopné si zajistit dopravu samo, i když občas je nutné, aby jej dopravili rodiče. S ohledem na sportovní aktivity dětí je řidičské oprávnění pro stěžovatele nezbytné, aby děti mohly provozovat sport a zároveň nezanedbaly školní povinnosti.

[4] Dále stěžovatel zmínil, že se společně s otcem stará o svoji devadesáti dvou letou babičku, která žije v Labské kotlině v Hradci Králové. Babičce dvakrát týdně nakupuje a také s ní chodí na procházky, jež s ohledem na její zdravotní stav doporučil lékař, aby neochrnula. V této činnosti se střídá se svým otcem, který pracuje jako sportovní vychovatel od pondělí do čtvrtka do 22:00 hodin. Se stěžovatelovou babičkou pak tráví pouze pátky a víkendy.

[5] Žalovaný spolu s předložením správního spisu vyjádřil názor, že předpoklady pro přiznání odkladného účinku nejsou splněny.

[6] Podle § 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej ale může na návrh stěžovatele přiznat a užije přitom přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7] V případě žádosti o odkladný účinek ve vztahu k rozhodnutí, v jehož důsledku ztrácí stěžovatel způsobilost řídit motorová vozidla, je nutné poměřovat újmu stěžovatele s újmou, která by mohla vzniknout ostatním účastníkům silničního provozu. Tato sankce v sobě zahrnuje kromě funkce represivní (která je jí vlastní) též silnou funkci obrannou, a to zejména právě ve vztahu k ostatním účastníkům silničního provozu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 2 As 60/2008-103, č. 1763/2009 Sb. NSS, nebo ze dne 10. 4. 2013, č. j. 6 As 29/2013-80).

[8] Újmu hrozící stěžovateli nevyhodnotil Nejvyšší správní soud jako závažnou. Nejvyšší správní soud připomíná, že výrok o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS). Proto, aniž by Nejvyšší správní soud předjímal rozhodnutí ve věci samé, vzal v úvahu povahu stěžovatelova jednání. Stěžovatel se dopustil přestupků v období let 2015 až 2018 a jeho jednání bylo poměrně závažné (překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o méně než 20 km/h a mimo obec o méně než 30 km/h). Potenciální újma hrozící ostatním účastníkům silničního provozu tak není malá.

[9] Odkladný účinek je výjimečným institutem a je tak přiznáván v menšině případů. Újmu hrozící stěžovateli nelze poměřovat mechanicky vůči újmě hrozící jiným osobám, resp. veřejnému zájmu na bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 05. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014-56). Aby byl odkladný účinek přiznán, nesmí být újma hrozící stěžovateli vůči jeho poměrům bagatelní.

[10] Nejvyšší správní soud není přesvědčen, že stěžovatelovo podnikání se neobejde bez jeho osobního jednání se zákazníky a dodavateli. Stěžovatel uvedl, že obchodní společnost, ve které je společníkem, zaměstnává čtyři osoby. Zároveň je stěžovatel menšinovým společníkem, přičemž z obchodního rejstříku plyne, že druhý společník je současně jednatelem. Obchodní vedení společnosti tak nemá primárně na starosti stěžovatel. Stěžovatel současně neprokázal, že obchodní činnost je ze specifických důvodů závislá pouze na jeho osobě. Nejvyšší správní soud také nevidí důvod pro přiznání odkladného účinku ve finančních aspektech stěžovatelova podnikání, když jako společníkovi obchodní společnosti mu vzniká právo na podíl na zisku. Nejvyšší správní soud zároveň uvádí, že dokonce ani v případě řidičů z povolání nevede hrozící ztráta řidičského oprávnění bez dalšího k přiznání odkladného účinku (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2013, č. j. 8 As 41/2013-43 a ze dne 11. 1. 2018, č. j. 1 As 377/2017-40).

[11] Co se týče stěžovatelových dětí, vzal Nejvyšší správní soud v úvahu skutečnost, že péči o nezletilé děti vykonává společně s manželkou a jejich dopravu do škol a za sportovními aktivitami vykonává již nyní s manželkou, která podle stěžovatelova vyjádření má rovněž řidičské oprávnění. Stěžovatelova nejstarší dcera je již zletilá a ve většině případů, jak sám uvedl stěžovatel, je schopná se sama dopravit, kam potřebuje.

[12] Pokud jde o péči o stěžovatelovu babičku, jakkoliv vnímá Nejvyšší správní soud případné nesnáze, které stěžovateli v důsledku správního rozhodnutí vzniknou, neshledal natolik závažnou újmu, která by ospravedlňovala přiznání odkladného účinku. Stěžovatel sdělil, že v péči o babičku se střídá se svým otcem, který pracuje od pondělí do čtvrtka každý den do 22:00 hodin. Neuvedl však, zda jeho otec nemá jiné možnosti návštěv svojí matky (například dopoledne) a zda jiní rodinní příslušníci nemají možnost se o jeho babičku v tomto ohledu postarat. Stěžovatel tedy zjevně není osobou, na kterou by jeho babička byla zcela odkázána. Stěžovatelova babička žije v Labské kotlině v Hradci Králové. Nejde o odlehlé místo, které by z bydliště stěžovatele bylo nedostupné jinými dopravními prostředky než automobilem. Labská kotlina je také dobře občansky vybavena, a proto ani k zajištění nákupů babičce není automobil nezbytný.

[13] Celková újma tak s ohledem na stěžovatelovy poměry nepřevažuje nad zájmem ostatních účastníků silničního provozu a veřejným zájmem na bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli nevyhověl a kasační stížnosti nepřiznal odkladný účinek podle § 107 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s.

[14] Vzhledem k tomu, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky 20 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, poplatkové povinnosti a stěžovatel nespadá mezi osoby osvobozené od povinnosti soudní poplatek hradit, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Soudní poplatek ve výši 1 000 Kč je možno uhradit v kolcích vylepením na vyznačeném místě v příloze tohoto usnesení (po připojení svého podpisu jej stěžovatel zašle zpět Nejvyššímu správnímu soudu), případně v hotovosti na pokladně soudu anebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: [účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno, závazný variabilní symbol pro identifikaci platby: 1010447320.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2021

JUDr. Josef Baxa
předseda senátu

Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.

podpis .................................................

Místo pro nalepení kolkových známek:

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací