Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

2 As 133/2020

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 26. 10. 2021Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: ŠIMKA KarelECLI:CZ:NSS:2021:2.As.133.2020.44
Další údaje
Předmět řízení: Pozemní komunikace

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (11) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 26. 10. 2021

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Z. F., zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem [adresa] Praha 1, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2018, č. j. 1188/2018-160-SPR/3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2020, č. j. 11 A 252/2018 - 36,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobkyně se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 19. 5. 2015, č. j. MHMP 859496/2015. Jím byly zamítnuty námitky žalobkyně proti provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče a potvrzen záznam 12 bodů ke dni 13. 8. 2018 podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Městský soud shledal žalobu nedůvodnou.

II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného

[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá rozsudek městského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), požaduje jej zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení městskému soudu.

[4] Žalovaný dle názoru stěžovatelky zcela ignoroval jí předložená rozhodnutí jiných správních orgánů, např. rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014. Žalovaný tak porušil zásadu rovnosti účastníků řízení a rozhodl v rozporu se zásadou legitimního očekávání spočívající v požadavku obdobného postupu správních orgánů ve shodných či podobných případech. Výjimky ze zásady legitimního očekávání jsou připuštěny, pokud je správní orgány dostatečně odůvodní, což se v nyní projednávaném případě nestalo. Podobnost případů je obligatorním důvodem k tomu, aby žalovaný nerozhodoval o těchto případech rozdílně. I soudní praxe používá pojmy „oprávněná důvěra v právo“, „zákaz překvapivých rozhodnutí“ a „oprávněná očekávání“. Z bodu 81. usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 - 132, vyplývá, že „správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná činnost orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad“. Touto praxí je správní orgán vázán, a pokud má názor opačný, musí jej řádně odůvodnit. To se v nyní projednávaném případě nestalo, a je proto nemyslitelné, aby městský soud převzal chybný názor žalovaného, jelikož to má vliv na zákonnost jeho rozsudku.

[5] Dále stěžovatelka uvádí, že žalovaný byl povinen na základě výše uvedené správní praxe se zabývat nejen oznámeními od věcně příslušných oddělení policie, ale musel je vždy porovnat s předmětným rozhodnutím. Následně obsáhle opakuje argumentaci předloženou již v žalobě vztahující se k jednotlivým pokutovým blokům ze dne 23. 2. 2018, 12. 2. 2015, 3. 2. 2015, 28. 8. 2014, 5. 3. 2013, 6. 5. 2012, 9. 5. 2011, 4. 11. 2010 a 18. 3. 2010 a jejich vadám. Městský soud se dle jejího názoru mýlí, pokud uzavřel, že podklady byly způsobilé pro záznam bodů v bodovém hodnocení.

[6] Žalovaný se ve svém vyjádření plně ztotožňuje s napadeným rozsudkem, trvá na důvodech svého rozhodnutí a poukazuje na to, že námitky v kasační stížnosti jsou totožné jako námitky uvedené v žalobě a odvolání.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[8] Kasační stížnost není důvodná.

[9] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že přezkoumává především rozsudek a postup městského soudu, stěžovatelka je proto povinna uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v tomto rozsudku (srov. např. rozsudky NSS ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016 - 38, bod [12], nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 - 351, bod 140). Kvalita kasační stížnosti navíc předurčuje kvalitu jejího vypořádání soudem, který není povinen ani oprávněn za stěžovatele domýšlet další argumenty a vyhledávat sám možné vady napadeného soudního rozhodnutí, není-li k jejich přezkumu vázán z úřední povinnosti.
[10] Stěžovatelka v nyní projednávané věci pouze opakuje námitky, které uplatnila již v žalobě (námitky ohledně nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů jsou přepisem části žalobních námitek). S nimi se však již pečlivě vypořádal městský soud a k jeho hodnocení stěžovatelka nenabízí konkurující argumentaci, pouze obecně konstatuje, že soud chybně převzal závěry žalovaného.

[11] Městský soud se však vypořádal se všemi žalobními body a zcela správně je neshledal důvodnými. Odkázal na několik rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, která se zabývala problematikou blokového (dle nové právní terminologie příkazového) řízení a požadavky kladenými na obsahové náležitosti pokutových bloků, a objasnil, z jakých důvodů neshledává v postupu správních orgánů pochybení.

[12] Typově podobné případy s obdobnou kasační argumentací, kterou vznáší jménem stěžovatelky její zástupce, již kasační soud řešil v minulosti u jiných stěžovatelů zastoupených stejným zástupcem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. 9 As 12/2021 - 56; ze dne 18. 12. 2019, č. j. 2 As 343/2019 - 39; ze dne 20. 12. 2019, č. j. 3 As 202/2019 - 48, nebo ze dne 16. 9. 2021, č. j. 9 As 26/2020 - 44), přičemž v projednávaném případě neshledal důvod se od tam vyřčených závěrů odchýlit.

[13] První námitka stěžovatelky se z velké části skládá z argumentace uplatněné již v žalobě, tedy polemiky s rozhodnutím žalovaného a jeho procesním postupem ohledně stěžovatelčina legitimního očekávání. K tomu je zaprvé nutné uvést, že městský soud se v napadeném rozsudku s touto námitkou vypořádal (odst. 24 napadeného rozsudku), přičemž stěžovatelka nepřináší v kasační stížnosti konkrétní polemiku s těmito závěry. Nad rámec tohoto pak lze uvést, že prvostupňový orgán a žalovaný nebyli vázáni postupem jiných správních orgánů. Legitimní očekávání se vztahuje k rozhodování konkrétního správního orgánu. Stěžovatelka však v řízení netvrdila a ani nedoložila, že by prvostupňový orgán a žalovaný rozhodovali ve skutkově obdobných věcech jinak (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2021, č. j. 9 As 12/2021 - 56, odst. [17]). Uvedená námitka proto není důvodná.

[14] K námitce týkající se vad jednotlivých pokutových bloků Nejvyšší správní soud uvádí, že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení pouze posouzení toho, zda byly záznamy bodů provedeny v souladu se zákonem, tj. např. zda podkladem pro záznam bodů bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet bodů odpovídá spáchanému přestupku či zda je v něm uvedeno protiprávní jednání. V námitkách proti provedenému záznamu bodů tak bude typicky možno namítat, že řidič žádný přestupek nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, případně že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně mu byl zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů. Žalovanému v řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 - 16).

[15] V projednávaném případě stěžovatelka nepředložila v řízení před správními orgány žádné námitky, natož takové, které by zakládaly pochybnost. Podané námitky, stejně jako odvolání, obsahují pouze obecná konstatování o náležitostech pokutových bloků a o principu předvídatelnosti a výzvu prvostupňovému orgánu, ať u každého jednotlivého rozhodnutí prokáže způsobilost být podkladem pro zápis. Takovéto výtky nemohou založit pochybnost o jednotlivých pokutových blocích.

[16] K odkazu stěžovatelky na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 As 353/2018 - 52, lze uvést, že v něm je dovozeno (na rozdíl od toho, co se domnívá stěžovatelka), že „ne každá námitka vyvolává automaticky nutnost vyžádat si původní pokutové bloky či další důkazy“ (odst. [15]). Jakkoliv v tam projednávaném případě soud konstatoval povinnost vyžádání si pokutových bloků správními orgány, bylo tomu tak, protože již v odvolání byly obsaženy konkrétní námitky. Obecné námitky tuto povinnost nezakládají (srov. odst. [17] citovaného rozsudku). Nejvyšší správní soud proto shledal i tuto námitku stěžovatelky nedůvodnou.

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s.

[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti, proto mu jejich náhradu nebylo důvodu přiznat.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. října 2021

JUDr. Karel Šimka
předseda senátu

Usnesení ze dne 27. 5. 2020

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Z. F., zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem [adresa] ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2018, č. j. 1188/2018-160-SPR/3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2020, čj. 11 A 252/2018 - 36,

takto:

I. Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

II. Žalobkyni se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč, a to ve lhůtě 2 (dvou) týdnů od doručení tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 4. 5. 2020 doručena kasační stížnost, kterou se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2020, č. j. 11 A 252/2018 - 36 (dále jen „napadený rozsudek“). Tímtéž podáním stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.

[2] Napadeným rozsudkem byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2018, č. j. 1188/2018-160-SPR/3, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, ze dne 19. 5. 2015, č. j. MHMP 859496/2015, sp. zn. S-MHMP 239776/2015, kterým správní orgán zamítl námitky žalobkyně jako neodůvodněné a potvrdil záznam 12 bodů v registru řidičů ke dni 12. 2. 2015.

[3] Stěžovatelka tvrdí, že jí v důsledku pozbytí řidičského oprávnění hrozí ztráta možnosti výkonu zaměstnání. Stěžovatelka pracuje v úklidové firmě a daná pozice vyžaduje operativní fungování a mobilitu dosažitelnou pouze řidičským oprávněním. Z postu svých pracovních zkušeností bude jen těžko nacházet uplatnění i v jiném oboru, ve kterém by nebyla mobilita vyžadována. Další vážnou újmu stěžovatelka spatřuje ve zvýšených nákladech spojených s navrácením řidičského oprávnění (přezkoušení v autoškole, dopravně-psychologické vyšetření). Současně uvedla, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude mít vliv na práva třetích osob, neboť přestupky, kterých se dopustila, nebyly závažné a nelze v nich spatřovat ohrožení ostatních účastníků silničního provozu.

[4] Na podporu svých tvrzení stěžovatelka předložila dokument s názvem „Specifikace mého zaměstnání“, ve kterém uvedla, že je zaměstnancem úklidové firmy a v blízké době se stěhuje mimo Prahu za svou rodinou. V zaměstnání musí být zpravidla již v 5 hodin ráno a nezřídka musí i v nočních hodinách řešit nastalé problémy. Klienti sídlí nejen v Praze, ale i mimo ni, na místech těžko dostupných veřejnou dopravou. Náplní její práce je doprava pracovníků, jejich pomůcek, závoz materiálu a často i těžkých strojů. Mobilita je tedy zcela nezbytná. Rovněž se musí starat o svou matku, která není schopna samostatně se dopravit k lékaři. Dále stěžovatelka předložila pracovní hodnocení vyhotovené společností AZURA A-Z servis, s.r.o., ze dne 27. 4. 2020 potvrzující, že je zaměstnána jako objektová vedoucí. Součástí pracovní náplně je převoz techniky, zásobování a přeprava zaměstnanců na mimořádné práce. K uvedené pracovní pozici je služební vozidlo nezbytnou součástí, neboť společnost nemá k dispozici samostatné řidiče. Stěžovatelka současně předložila Smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru.

[5] Žalovaný nesouhlasil s vyhověním návrhu na přiznání odkladného účinku, neboť žalobkyně měl dle jeho názoru dbát na respektování pravidel silničního provozu o to více, jestliže je existenčně závislá na řidičském oprávnění. Veřejný zájem spatřuje v dosažení 12 bodů, neboť této hranice bylo dosaženo opakovaným přestupkovým jednáním.

[6] Podle § 107 s. ř. s. (k)asační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.

[7] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. (s)oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[8] Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatelka (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Stěžovatelka tak musí konkretizovat, jakou újmu by pro ni znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě tedy musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatelka v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro ni byl zásadním zásahem. Nejvyšší správní soud přitom není oprávněn ani povinen v daném ohledu nahrazovat činnost stěžovatelky a vznik újmy na její straně jakkoli dovozovat či dohledávat např. ze soudního nebo správního spisu. Stěžovatelku tudíž tíží i břemeno důkazní, které vyžaduje, aby tvrzení, kterými odůvodňuje svůj návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložila.

[9] V nyní posuzovaném případě považovala stěžovatelka za újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. pozbytí řidičského oprávnění, v důsledku čehož jí hrozí ztráta zaměstnání, neboť mobilita je nezbytná pro plnění jejích pracovních povinností plynoucích z pracovní smlouvy. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že se jedná o závažnou a stěžovatelce reálně hrozící újmu. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dále bezprostředně nehrozí způsobením újmy jiným osobám, ba naopak, jde-li o dopravu její matky k poskytnutí lékařské péče a provedení lékařských vyšetření (jakkoli tohoto lze dosáhnout i jinými prostředky, tedy není na stěžovatelku zcela odkázána). Pokud jde o kritérium veřejného zájmu, Nejvyšší správní soud nepřehlédl zájem na ochraně účastníků silničního provozu před působením řidičů, kteří soustavně porušují předpisy upravující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Vzhledem k charakteru přestupků, pro jejichž spáchání stěžovatelka dosáhla 12 bodů a jejich závažnosti, souhlasí Nejvyšší správní soud s městským soudem, že možnost stěžovatelky nadále řídit motorové vozidlo po přechodnou dobu do meritorního rozhodnutí (nyní Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti) nebude v daném případě znamenat nepřiměřené narušení veřejného zájmu na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, které by bránilo přiznání odkladného účinku (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2015, č. j. 2 As 103/2015 - 128, publ. pod č. 3254/2015 Sb. NSS). Tento veřejný zájem v daném případě nepřeváží možný negativní dopad odebrání řidičského oprávnění na trvání stěžovatelčina pracovního poměru, s přihlédnutím i k odkázanosti stěžovatelčiny matky na zajištění dopravy k lékařským ošetřením stěžovatelkou.

[10] Zbývá doplnit, že ze stejných důvodů přiznal odkladný účinek žalobě proti napadenému rozhodnutí také městský soud.

[11] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud rozhodl o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tak, jak je uvedeno ve výroku.

[12] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu zrušit (§ 73 odst. 5 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s.).

[13] Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 29. 2. 2013, č. j. 1 As 27/2012 - 32, zaujal názor, že „[p]ovinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, per analogiam].“ Výrokem II. tohoto usnesení proto Nejvyšší správní soud uložil stěžovatelce povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku. Podle položky 20 Sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), činí poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví 1 000 Kč. Soudní poplatek lze zaplatit buďto vylepením kolkových známek příslušné hodnoty a doručením jimi opatřené listiny Nejvyššímu správnímu soudu, nebo v hotovosti na pokladně soudu, nebo bezhotovostně na účet Nejvyššího správního soudu (vlastník účtu: Nejvyšší správní soud, [adresa] [PSČ obec]; adresa banky: Česká národní banka, [adresa] [PSČ obec]; číslo účtu: [účet]; závazný variabilní symbol: [VS]). K zaplacení soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku stanovil Nejvyšší správní soud stěžovateli lhůtu 2 (dvou) týdnů od doručení tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. května 2020

JUDr. Karel Šimka
předseda senátu

Nejvyšší správní soud
Moravské nám č. 6
[PSČ obec]

ke sp. zn. 2 As 133/2020

Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.

podpis .................................................

Místo pro nalepení kolkových známek:

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací